Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Mahulena,
zítra Romana.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ludìk Frýbort – Tomáš Záøecký:
My, slu¾ebníci dìjin nedostateèní


Vá¾ený pane Frýborte, oba nás pojí zájem o historii, proto mi dovolte vznést nìkolik otázek na toto téma. Pokud se zastavíme hned u samotného pojmu historie. Co pro Vás znamená? Podíváme-li se na dìjiny lidstva z nadhledu, v èem spoèívá význam toho se jimi zabývat? Nejèastìjší odpovìï, toti¾ ¾e studium dìjin nám umo¾ní vyhnout se opakování chyb našich pøedkù, se sice hezky poslouchá, ovšem ve skuteènosti zcela selhává…
Mnoha lidem vèetnì politikù staèí ¾ít dneškem. Chceme-li ale porozumìt svìtu a dìní v nìm, musíme uva¾ovat v celé kontinuitì èasu, obsahující jako rovnocenný prvek pøítomnost, budoucnost i minulost. A jeliko¾ minulost nezaèíná a¾ vynálezem písma, pokusit se proniknout i do vìkù dávnìjších, nezdokumentovaných, v nich¾ pøesto spoèívají naše nejzákladnìjší instinkty a vzory myšlení. Ze znalosti dìjù minulých mù¾eme odvozovat – velmi opatrnì – pouèení pro pøítomnost a nejbli¾ší budoucnost, neboli, jak znìla otázka, mù¾eme se vyhnout omylùm pøedkù. Nutno ovšem mít na pamìti, ¾e dìjiny se neopakují, leda ve svých nejzákladnìjších schématech: dnes jako pøed pìti tisíci lety tlak vyvolává protitlak, vzestupy se støídají se sestupy, a takových pravidel více. Pouèení z chyb pøedkù selhává, je-li jím pouze to, ¾e se nesmíme dopustit té¾e hlouposti jako oni. Èeské dìjiny posledního sta let jsou takových pøíkladù plné: prezident Beneš mìl za to, ¾e hlavní nebezpeèí hrozí republice od Habsburgù, kdy¾ u¾ Berlínem hømely nacistické marše; o nìkolik let pozdìji varoval pøed nebezpeèím hrozícím z pora¾eného Nìmecka, kdy¾ mu u¾ za krkem sedìl Stalin. Aby pouèení neselhalo, nesmí minulost kopírovat. Smí z ní odvodit analogii, a to ještì velmi opatrnì a u vìdomí vlastní omylnosti, pøièem¾ analogie nesmí být nará¾ena na kopyto souèasných politicko-mocenských mód a vášní. Co¾ by snad mìlo být zøejmé, ale jak se zdá, není.


V souvislosti s pøedchozí otázkou se nabízí úvaha, zda jsou dìjiny lineární a k nìèemu smìøují, nebo se jen neustále cyklicky opakují? Nìmecký filosof Hegel vidìl dìjinný vývoj jako spirálu – èlovìk se v¾dy vrací na zaèátek, jen se vše opakuje na novém, vyšším stupni…
Nejprimitivnìjší zpùsob znázornìní pohybu dìjin je pøímka jako kdy¾ støelí; v pøírodì nic nejde po pøímkách a vùbec u¾ ne jako kdy¾ støelí, i nemusíme se dál tou eventualitou zaobírat. Vzorec plošný, spirála èi vlnovka, jak k nìmu dospìl Hegel a jiní myslitelé, vypadá o nìco lépe, je však také pøíliš jednoduchý, ne¾ aby mohl fungovat. Lidské vnímání je tøírozmìrné; i mìl bych pøedstavu jakéhosi poèítaèového modelu, v nìm¾ se nepravidelnì støídají rùznì vysoké vrcholy s rùznì hlubokými dolinami. Ani to však asi nebude amen za otèenášem; je vysoce pravdìpodobná existence dimenzí vyšších, našim smyslùm nepøístupných, v nich¾ dìjiny také nìjak skotaèí, ale my nevíme a nikdy vìdìt nebudeme jak. Musíme se spokojit s vìdomím, ¾e existuje-li koneèný vzorec dìjinné zákonitosti skuteènì, nalézá se ve sférách mimo dosah našeho chápání.


Mù¾eme se také ptát, kdo tvoøí chod dìjin? Velké osobnosti, nebo masy, èi kombinace obojího?
Jako¾to tvor z rodu homo bych byl skromnìjší. Velké, malé i úplnì nejmenší osobnosti, ba i pes, kdy¾ mávne ocasem, mù¾e o nepatrný dílek odchýlit chod dìjin do toho èi onoho smìru. Chtìlo by se mi definovat chod dìjin – opìt – jako tøírozmìrný, ba vícerozmìrný chaos, ale on není ¾ádný chaos, je jen nesmírnì komplikovaný øád. My lidé do nìj zasahujeme jako hrom do police, a èím vìtší, dravìjší osobnost, tím vìtší paseku v nìm mù¾e nadìlat, a také zpravidla nadìlá. Pouèení z toho plynoucí… reagujme na pohyb dìjin, nepokoušejme se však jej obrátit k lepším zítøkùm nebo jiné toho druhu chiméøe. Ještì se nestalo, aby takový pokus neskonèil prùšvihem.


Lze se dobrat èehosi jako objektivního výkladu dìjin? Sice známe datum té èi oné události, jen¾e ji ka¾dý interpretuje jinak. Souèasníci mezi sebou, následující generace, pohled se mìní v závislosti na národních èi obecných dìjinách, v neposlední øadì zále¾í na vùli aktuálnì vládnoucí elity… Nejsou nakonec dìjiny odsouzeny k neustálému pøepisování?
Hm. To by nejdøív musel nìkdo stanovit, co je objektivní. Jeliko¾ by takový stanovitel tak èinil ze svého subjektivního pohledu, jsme zase na zaèátku. Ne, dìjiny byly, jsou a budou v¾dy vykládány z hlediska právì pøevládajících tendencí, jde jen o intenzitu té tendenènosti. My, slu¾ebníci dìjin nedostateèní, v tom mù¾eme dìlat jediné: pokusit se podívat na historické dìje ne z hlediska souèasných tendencí, ani svého vlastního názoru, nýbr¾ oèima lidí popisovaného èasu. Abych podal pøíklad: mùj dìjepisný zájem se týká oné málo zmapované doby, kdy v této geografické oblasti probíhal pøechod z rodové, pøedkøes»anské spoleènosti k státní a církevní organizaci. Doká¾i-li si pøedstavit sám sebe jako pøíslušníka kní¾ecí dru¾iny, vytloukajícího berni z neochotných, poddanství nezvyklých sedlákù, èi zase sedláka v hrubém lnìném rouchu, spìchajícího ukrýt sklizeò pøed kní¾ecími vymahaèi, budu objektivitì nejblí¾. Ale zase koukám, jak mi tou objektivitou prosvítá sympatie s tìmi pohanskými sedláky, kdepak. Jest objektivita ptáèe plaché, do ruky chytit se nedá.


Døíve bylo populární hledání smyslu dìjin – zejména v kontextu s tìmi národními. V èem Vy osobnì vidíte smysl èeských dìjin – pakli¾e má smysl ten smysl hledat…?
Tolik je smyslù èeských dìjin, kolik bylo myslitelù tím tématem se zabývajících. Mimoto je mi nápadné, ¾e hledání smyslu vlastních dìjin je fenomén specificky èeský; pøed více ne¾ tøiceti lety mì osud zavál do Nìmecka, a ještì jsem si nevšiml, ¾e by nìkdo mudroval nad smyslem nìmeckých dìjin. Pochybujeme snad o smyslu své existence, ¾e si, sami a jediní, klademe takové otázky? Ale buïsi; otázka byla vyøèena a pokusím se ji zodpovìdìt. Je-li vùbec nìjaký ani ne smysl, jako základní kámen èeských dìjin, odpovídá mu nejspíš pojetí Pekaøovo: Tam, kde zápal patriotické lásky pojil se s osvìtnými a mravními pokroky Evropy, jsme rostli k velikosti, kde ochaboval nebo mizel, hynuli jsme… Dovolil bych si výrok proslulého dìjepisce upøesnit: Evropa je pojem zemìpisný, vypovídající málo nebo nic o kulturních a povahových znacích svých obyvatel od ostrovù Azorských po Ural; je to identifikace s civilizaèní oblastí Západu, co nejpodstatnìji podmiòuje naši existenci, podstatnìji ne¾ identifikace národní, jakkoli vím, ¾e tou formulací naštvu starovlastence a slavjanofily. Kdykoli jsme se bez výjimek a extrabuøtíkù pøihlásili k Západu, rostli jsme; kdykoli jsme nakrucovali no¾ku k slovanským taneèkùm, bylo zadìláno na malér. Pozoruji, jak zase u¾ èeští pøedstavitelé zaèínají kroutit no¾kou, a je mi z toho trochu úzko.


Zùstaneme-li ještì na moment u èeských dìjin, zdá se mi, ¾e obsahují øadu míst od nejstarších dob po roky relativnì nedávné, která by dnes zaslou¾ila pøinejmenším kritickou reflexi, která však jaksi chybí…
Ale jistì. Je to pøedevším husitství, Bílá hora, celé období nazývané po jiráskovsku Temnem, a¾ nakonec i vznik a existence samostatného Èeskoslovenska, co by sneslo velmi kritickou reflexi. Nepùjde v ní o to, jak se líbíme sami sobì, nýbr¾ jak se vyjímáme ve svém bli¾ším i vzdálenìjším okolí; stát jako ten husita sám proti všem je mo¾ná povznášející, avšak kdo tak èiní, mìl by se ptát, jsou-li blázni všichni ostatní, nebo je blázen on sám. Hodnotit výše zmínìné úseky dìjin lze tak èi onak, podstatný však je výsledek: èeho dosáhlo husitství? Èeho èeští stavové, rozpoutavší protihabsburskou rebelii? Bylo Temno opravdu tak temné? Lze vývoj tohoto státu od zalo¾ení v r. 1918 k dnešku zvát úspìchem, nebo spíš pochodem od desíti k pìti? Zatím vìøíme legendám. Byl by èas pro reflexi.

 

Máte za sebou nìkolik historických románù. V èem tkví kouzlo tohoto ¾ánru, ¾e se mezi ètenáøi tìší dlouhodobì stabilní podpoøe? Proè rádi utíkají do minulosti?
V èem tkví kouzlo historického románu… asi v tom, ¾e v zejména starších dìjinách nebyla nouze o dramatické momenty. Co chcete psát o dnešku? Ne ¾e by nebylo dost všelijakých patálií, vcelku ale ¾ijeme v pomìrném bezpeèí a blahobytu, odhlédnouce od osobních tragedií, se nic zvláš» dramatického nedìje. Co¾ je sice pøíjemné, neskýtá však mnoho námìtù. Autor má trojí mo¾nost: sáhnout pro námìt do extrémního prostøedí a k extrémním charakterùm, lidí všelijak vyšinutých, tápajících od jedné vlastní rukou navaøené kaše k druhé. Nebo vytvoøit fantaskní svìt, zalidnìný zlovolnými skøety a jinými potvorami, a vyøádit se v nìm dle libosti a fantazie. Nebo zatøetí sáhnout do èasù, kdy se problémy neøešily kolem kulatých stolù, nýbr¾ meèem po palici. Ne, neøekl bych i, ¾e je historický román pøíliš nároèný ¾ánr, naopak, psaní jde mnohem svi¾nìji od ruky, ne¾ má-li autor vydestilovat drama z nevzrušivého, proorganizovného dneška. Èím hloub do minulosti, tím víc dìjù, o nich¾ prameny mlèí, byly však stejnì reálné jako ony zdokumentované; zde se autoru naskýtá šíøe mo¾ností, jen jich vyu¾ít. Co¾ si ovšem ¾ádá znalostí, ale pøedevším zájmu. Fascinace minulostí. Mimochodem, èekal jsem, co šuplíkové literatury o nedávném období èeských dìjin zavalí knikupecké pulty, jen co praskne poslední obruè na rudém kouzelníkovi… a ono se toho na pultech objevilo malièko, a ještì vìtšinou povrchnosti. Zde máš pole otevøené, kdo si chceš vyslou¾it ostruhy literární! Dìlej ale rychle, dokud nevyhasne pøímá pamì» onoho vpravdì dramatického èasu.


Závìrem prozraïte právì jako autor, jak takový román vzniká? Historickou beletrii osobnì nepova¾uji za útvar z nejlehèích. Na jedné stranì musíte dokonale ovládat dobové reálie, na druhé je pøedkládáte ètenáøi, u kterého musíte poèítat se základní neznalostí. Køísíte k ¾ivotu atmosféru doby, která dávno zanikla…

Ani¾ bych se chtìl chlubit, domnívám se, ¾e se mi podaøilo objevit dvì mezery v èeské historii, je¾ jsem pak mohl zaplnit románovou fikcí. Takových pøíle¾itostí ovšem není mnoho a nedají se naplánovat. Co zbývá, je vzít nìkterou historickou episodu s jejími osobami a konflikty jako rámec pøíbìhu, a vyplnit jej vlastní fikcí. Je s tím dvojí potí¾. Pojme-li autor úmysl psát dejme tomu o Napoleonovi, o nìm¾ je známo a zdokumentováno a¾ do toho posledního pšouku všechno, je obtí¾né vplést do takto hustì upøedené tkaniny ještì nitku. Sáhne-li naopak do dob dávných, zdokumentovaných chatrnì nebo vùbec nijak, musí si vymyslet úplnì všechno, co¾ není tak snadné, jak by se mohlo zdát. V ka¾dém pøípadì se mu bude psát snadnìji a s lepším výsledkem, nechá-li na pokoji všechny Napoleony, Césary, Karly ètvrté i Veliké a jiné tvùrce dìjin, a postaví svùj pøíbìh kolem postav drobnìjších, dìjinami spíš vleèených ne¾ je vytváøejících. Zde mù¾e popustit uzdu fantazii, o¾ivit dìj figurkami, vdechnout jim charakter, rozvinout sí» vedlejších pøíbìhù, a kdoví, tøeba i objevit nìkterou zapomenutou mezeru a vyplnit ji. Jen nesmí být jeho figurky statické, jako ze špalku vyøezané, ale musí se vyvíjet, stejnì jako lidský ¾ivot není statický, nýbr¾ se vyvíjí. A nesmí ho pøíliš pøekvapit, kdy¾ vypustí své panáèky do dìje s urèitým zámìrem, ale oni, potvùrky, si nìkde uprostøed pøíbìhu zaènou rejdit po svém a¾ k nìèemu dosti jinému, ne¾ co pùvodnì zamýšlel. A to také je, co dìlá autorství zajímavým, ba dobrodru¾ným, tahle tajemná pøemìna románových figurek v ¾ivé tvory.


Dìkuji za rozhovor.


Pøíspìvek byl na SeniorTipu otištìn se souhlasem autorù, jim¾ touto cestou dìkujeme.

 

* * *

Kolá¾e pro SeniorTip © Marie Zieglerová

 




Komentáøe
Poslední komentáø: 18.07.2013  20:30
 Datum
Jméno
Téma
 18.07.  20:30 Láïa K.
 18.07.  20:29 Václav ®idek CV Luïka Frýborta
 18.07.  20:03 Tomá¹ Záøecký
 18.07.  19:59 Václav ®idek CV Tomá¹e Záøeckého
 18.07.  18:08 ferbl
 18.07.  11:10 Kudìk
 18.07.  08:51 Jaroslav
 18.07.  08:47 Blanka B.
 18.07.  07:32 Jarek