Co praví legendy a povìsti
aneb šuplík plný legend a povìstí...
Opatovický poklad
Opatovický klášter byl zalo¾en jako samostatný klášter v roce 1086 Vratislavem II. Pøedtím tady byla, jak se píše, jenom poustevna. Od krále dostal klášter vsi a polnosti a to ne malé. Mnichové byli dobrými hospodáøi a také dostávali statky od velmo¾ù a králù a bohatství se mno¾ilo.
O klášterním pokladu se vyprávìlo mnohé a tak není divu, ¾e i král Karel IV. císaø øímský, chtìl poklad vidìt. Vyjel si do Králova Hradce, kde pøenocoval a druhý den ráno odjel jenom s dvìma panoši do kláštera. Nechal se poznat opatovi a po prohlídce kláštera a kostela ho po¾ádal, zda by mu mohl ukázat i poklad, o kterém ji¾ mnoho slyšel. ®e kvùli tomu vlastnì do Opatovic pøijel. Opat mu øekl, ¾e jedinì on a ještì dva bratøi ví, kde poklad je a ¾e jsou zavázáni tì¾kými sliby, ¾e nikomu tajemství pokladu nezjeví. Císaø se mu zavázal tì¾kým slibem mlèenlivosti, ¾e pokud poklad uvidí, nikdy nikomu o nìm nic neøekne a také nikomu nezjeví, co vidìl.
Opat ho po slo¾ení slibu dovedl do velkého sklepa pod klášterem, nasadil císaøi na hlavu kuklu, pøes kterou nic nevidìl. Vzal ho za ruku a ve sklepì poté odstranili cihlový vchod do podzemní díry. Vlezli do ní po ¾ebøíku a císaø lezl s nimi. Kdy¾ se dostali a¾ na dno díry, nìkolikrát císaøem zatoèili, aby ztratil orientaci a pak ho vedli dlouhou chodbou. Potom otevøeli tì¾ké ¾elezné dveøe a vešli dovnitø. Tady císaøi sundali kuklu z hlavy a ukázali mu velký sklep, který byl plný tì¾kých kruhù litého støíbra, dál byl sklípek, který byl plný zlata. Kdy¾ ho pøivedli do tøetího sklepa, který byl plný støíbrných a zlatých køí¾ù, zdobených drahokamy, církevních kalichù a mnoho dalších vzácných klenotù, nechali mnichové císaøe vše v klidu prohlédnout.
Tady opat císaøe vybídl, aby si vybral z pokladu co se mu líbí. Císaø nechtìl, nepøišel sem kvùli tomu, aby si nìco odnesl, chtìl poklad jenom vidìt. Opat tedy vybral jeden krásný prsten, ve kterém byl zasazen vzácný a drahý diamant a dal ho císaøi na památku. Také mu øekl, ¾e poklad je pøipraven pro záchranu èeské zemì, pokud pøijde velká pohroma.
Kdy¾ se císaø dost vynadíval na všechny ty nádherné a cenné vìci, opat mu opìt navlékl na hlavu kuklu, aby nic nevidìl a jako pøedtím s ním nìkolikrát otoèili. Tak si byli jisti, ¾e císaø nenajde cestu k pokladu. Vyvedli ho po ¾ebøíku opìt na svìtlo denní a s po¾ehnáním se s císaøem mnichové rozlouèili.
Císaø Karel IV. se opravdu nikomu za svého ¾ivota o tom, co v opatovickém klášteøe vidìl, nezmínil. A¾ kdy¾ umíral, øekl o pokladu svým nejvìrnìjším a také jim øekl o prstenu, který je prý a¾ do dnešního dne na jeho prstì. Kde opravdu poklad opatovického kláštera byl se dnes neví. Klášter vypálili husité a mniši ve spìchu utekli a nechali poklad svému osudu. Je také mo¾né, ¾e pøi husitských nepokojích zemøel opat a dva bratøi, kteøí vìdìli kde poklad le¾í. ®e by jej mnichové ukryli nìkam jinam a nebo si vzali sebou do kláštera ve Støedì, to si nikdo nemyslí. Tak¾e poklad zùstal ukryt v zemi a¾ do dnešního dne.
Vypráví se také, ¾e a¾ bude v Èeských zemích velká nouze, tak ¾e poklad sám vypluje na povrch. O nalezení pokladu se pokoušeli mnozí ji¾ v døívìjších dobách. Tak tøeba v roce 1415 pánové Jan Mìstecký, loupe¾ivý rytíø pán z Opoèna a další loupe¾ný rytíø Otto z Bergova pøelezli zdi kláštera v noci na den Všech svatých, pøepadli mnichy, opata a jiné mnichy muèili a umuèili, aby se dozvìdìli, kde poklad le¾í. Ale nikdo nic neøekl a tak vyloupili jenom klášter a kostel a odnesli si nìkteré klášterní cennosti. Také v pozdìjších dobách mnohým poklad nedal spát. Klášterní zboøeništì bylo nìkolikrát køí¾em krá¾em pøekopáno, ale nic se nenašlo. Dnes by vám tì¾ko nìkdo v Opatovicích ukázal, kde vùbec klášter stával. Také Alois Jirásek psal o opatovickém pokladu ve svých Povìstech èeských.