Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Mahulena,
zítra Romana.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O Rudlíkovi s jeho švagrovou

Václava Roklová o Rudolfu Roklovi


Poslouchal jsem nedávno stanici ÈR Praha a na ní Karla Gotta v poøadu Zpátky si dám tenhle film. Vzpomínal v nìm mj. na Las Vegas. Ve svém prùvodci mám mezi víc ne¾ 160 powerpointovými prezentacemi i jednu vìnovanou Rudolfu Roklovi a v ní je zaøazena i pohlednice z Las Vegas, kterou poslal svým rodièùm Rudlík (jak mu doma øíkali) a v ní¾ píše i o Karlu Gotovi.

 


Dnes 23. záøí je výroèí úmrtí Rudolfa Rokla a jako vzpomínku uvádíme rozhovor s paní Václavou Roklovou.

 

Paní Roklová, vy jste – bez nadsázky – opatrovatelkou odkazu Rudolfa Rokla. Váš peèlivì uspoøádaný archiv dokumentù o nìm je unikátní, a tak první otázka je nasnadì: Prosím proto pár slov o poèátcích jeho muzikantství.
Ráda. Rudolf Rokl, v naší rodinì mile oslovovaný Rudlík, se narodil 16. prosince 1941 v Rychnovì. U¾ ve ètyøech letech zaèal brnkat na klavír, v pìti pøehrával bayerku, v sedmi letech – to se psal rok 1948 - natoèil v ostravském rozhlase svou první desku a vyhrál celostátní soutì¾ malých klavíristù, to také v Ostravì. V osmi se u¾ uèil hrát na klavír u rychnovské profesorky Vìry Jelínkové-Šoršové, docházel k ní do svých 14 let. Snad malý detail: Cvièil dennì.


Kdo malého Rudolfa Rokla objevil?
V roce 1953 v Rychnovì nad Knì¾nou koncertoval profesor František Rauch a právì tehdy 12letý Rudlík mìl mo¾nost Františku Rauchovi zahrát. Ten jeho hrou byl tak nadšen, ¾e si ho vzal za svého ¾áka a zaèal pøipravovat k pøijímacím zkouškám na Pra¾skou státní konzervatoø.. Roku 1955 mu bylo ètrnáct let, kdy¾ na ní zaèal studovat hru na klavír, skladbu a dirigování u Ta»ány Kubáòové. Bydlel v podnájmu a ka¾dé ráno chodil do Rudolfina cvièit hru na klavír.


V této dobì zaèal hostovat v orchestru Karla Vlacha, 3. øíjna 1958 s ním vystoupil sólovì a tøi týdny poté byl pozván na pøehlídku mladých talentù pøi mezinárodním festivalu zábavné a taneèní hudby v Praze.
To je pravda. Snad dodám, ¾e tenkrát šéfoval pra¾ské konzervatoøi Václav Holzknecht a nepøipadalo v úvahu, aby posluchaèi hráli jazz nebo taneèní muziku. Rudlík dostal zcela výjimeènì od pana profesora Holzknechta písemné povolení, ¾e s orchestrem Karla Vlacha hrát mù¾e.


Pak pøišla soutì¾ Hledáme písnièku a zde dostal od Jiøího Šlitra, ostatnì taky Rychnováka, nabídku na alternaci do právì otevøené Laterny magiky.
S ním stál u prvních krùèkù TOÈR, tedy taneèního orchestru Èeskoslovenského rozhlasu, v letech 1959 – 1962 zde Rudolf pùsobil jako pianista a od r. 1964 se stal jeho stálým èlenem. Lásku projevoval nejen hudbì vá¾né, kde miloval zejména staré mistry klasiky Bacha, Händela èi impresionisty Debussyho a Ravela, rád hrál Je¾kovy písnì. Avšak jeho okouzlení jazzem bylo nezmìrné, chtìl se toti¾ vyjádøit pøirozenì, modernì, zkrátka po svém. Vyjma jazzu ale hrál také dobré šlágry a western music.


Jako jazzový klavírista hrál poprvé se studentskou kapelou v hotelu Savoy ve Špindlerovì Mlýnì a pak pøišel Ludìk Hulan.
Ano, v roce 1958 ho uslyšel kontrabasista Ludìk Hulan a ten ho pøivedl do okruhu jazzových hudebníkù, které kolem sebe soustøeïoval. Od této doby se vìnoval jazzu systematicky v tehdy vzniklém a pozdìji slavném Jazzovém triu Ludìk Hulan – kontrabas, Ivan Dominák - bicí a Rudolf Rokl – klavír a pøedvádìli vynikající sólistické improvizaèní výkony. Poprvé se Rudlík s tímto triem pøedstavil na jam-sessions v Redutì. Spoleènì také slavili úspìchy mimo jiné v Paøí¾i a v Kolínì na Rýnem, kde se s nejvìtším ohlasem setkal Valèík pro Charlie Chaplina, ten tam také natoèili. Pozdìji pøestoupili spoleènì do novì utvoøeného Orchestru Èeskoslovenského rozhlasu, poté navázal pravidelnou a plodnou spolupráci s legendárním jazzovým Studiem 5, kde poøídil své první rozhlasové nahrávky.


Tam nìkdy byl první kontakt s Karlem Gottem.
To je pravda, psal se rok 1958, kdy se seznámil s tehdy zaèínajícím Karlem Gottem. Stali se nerozluènými pøáteli a spolupracovníky, kteøí se na nièem nemuseli domlouvat. Staèil jeden jediný pohled a oba vìdìli, na èem jsou.


Prosím zpìt ke studiu: 24. záøí 1960, to bylo Rudolfovi Roklovi devatenáct, ukonèil absolventským klavírním koncertem svá studia na Státní pra¾ské konzervatoøi.
Dva roky 1960–1962 ještì studoval AMU u profesora Františka Raucha. V této dobì hrál v divadlech Semafor i Apollo a hrál i jako sólista s jazzovým orchestrem Èeskoslovenského rozhlasu pod vedením Karla Krautgartnera. V sezónì 1964–1965 hrál v orchestru divadla Semafor, v letech 1964 - 1967 byl stálým èlenem taneèního orchestru Èeskoslovnského rozhlasu jako èlen jazzového studia. V roce 1966 se stal finalistou mezinárodní jazzové interpretaèní soutì¾e ve Vídni, hrál na veèerech poezie v Redutì a s pøibývajícím èasem se stále více orientoval na oblast populární hudby.


A v té dobì byla svatba.
16. èervence 1966 se o¾enil s Giovannou Fassatiovou. Její otec, pocházející z Florencie, si vzal za ¾enu Èešku, se kterou se poznal ve Vídni. Temperamentní Giovanna se narodila v Praze a pak studovala re¾ii na FAMU. Ètrnáct dní pøed odletem na pùlroèní anga¾má s Karlem Gottem do Las Vegas se jim narodil syn Patrik. Ten pak vystudoval práva a dnes je moderátorem soukromého rádia.

 


V roce 1976 nastal v jeho ¾ivotì další obrat.
V onom roce na poslední chvíli zaskoèil za klavíristu Jaromíra Klempíøe, který utrpìl pøi autonehodì komplikované zranìní, kdy¾ mìl odletìt na pùlroèní anga¾má do Las Vegas. Po návratu ze zámoøí se Rudolf Rokl stal nepostradatelným èlenem orchestru Ladislava Štaidla a této kapele - by» u¾ pod jiným jménem KGB (KarelGottBand) - zùstal vìrný a¾ do své pøedèasné smrti.

 

Postupem èasu se stal nejen jedním z našich nejvyhledávanìjších klavíristù, ale souèasnì také aran¾érù. Pøedevším romantický repertoár èi skladby na pomezí populární a vá¾né hudby jsou ve zpìvníku Karla Gotta s jeho aran¾érským a interpretaèním vkladem spjaty zcela neodmyslitelnì.
To ano, s kytaristou Pavlem Foøtem vytvoøil dokonalé muzikantské zázemí pro komorní divadelní recitály Jitky Zelenkové a natoèil s ní rovnì¾ vroucnì intimní, ve své podstatì akustické album. Koncem 70. let natoèil v rozhlasovém studiu rozsáhlý cyklus svých vlastních jazzových skladeb, zaèal se vìnovat aran¾érským úpravám, transkripcím a interpretaci posluchaèsky vdìèných skladeb z dílny svìtových klasikù a koncertùm komorní hudby. Byl sólistou v Mozartovì klavírním koncertu C dur a v Haydnovì klavírním koncertu D dur, které provedl hned s nìkolika respektovanými hudebními tìlesy - Jihoèeským státním symfonickým orchestrem, náchodským Komorním orchestrem, Státním symfonickým orchestrem Gottwaldov èi Státním symfonickým orchestrem Pardubice.


U¾ zaèátkem 60. let natoèil s orchestrem TOÈR Gershwinovu Rhapsody In Blue, k ní¾ se s odstupem èasu – to se psal u¾ rok 1987 - vrátil na koncertním pódiu ve spolupráci s ostravskou Janáèkovou filharmonií.
S Karlem Rù¾ièkou hráli spoleènì na dva klavíry na Mezinárodním jazzovém festivalu v Lucernì, pùsobil v nìkdejším televizním Studiu M a v poøadu Pro hudbu dveøe dokoøán. Výraznì se uplatnil na stovkách gramofonových nahrávek, proto jenom telegraficky a bez nároku na úplnost: Podílel se na prùkopnickém albu Jazz Goes To Beat, hrál na první desce Evy Olmerové, s Josefem Votrubou a TOÈREM natoèil v roce 1973 první domácí kvadrofonní album Variace a pro moskevskou Melodiji nahrál vá¾nou hudbu. Vedle více ne¾ 30leté spolupráce s Karlem Gottem vytvoøil také vlastní alba: Díky Tobì jsem se znovu narodil – rok 1976, zde hraje na rùzné klávesové nástroje, Jak já to cítím (roku 1983), následovalo dvanáct velkých romantických skladeb - ty všechny si aran¾oval sám, dùraz byl kladen na døevìný klavír, Hold klasikùm (Karel Gott, Josef Suk a Rudolf Rokl) a Vìci blízké mému srdci - pro nì upravil skladby z odkazù Mistrù klasiky.

 

To je nìco neuvìøitelného, co vytvoøil. Klobouk dolù. Omlouvám se, ¾e se dotknu jeho jakési 13. komnaty. Vím, ¾e byl od mládí silným kuøákem.
Vím, na co nará¾íte - v roce 1977 zaèal chraptìt, ale jeho okolí tomu nepøikládalo velkou váhu. Karel Gott byl první, kdo pojal podezøení, ¾e nìco není v poøádku. Lékaøi Rudlovi záhy objevili na hlasivce karcinom a ten musel ven. Z cigaret pøešel na dýmku a vypadalo to, ¾e mu ji¾ nic nehrozí. V roce 1986 koncertoval v Polsku, posti¾eném èernobylskou tragédií. Do nemocnice musel znovu a byl mu odstranìn hrtan, tak¾e ztratil hlas. Šest dní po operaci u¾ natáèel v televizi a za deset dní koncertoval s Karlem Gottem v Nìmecku. Naštìstí mu zùstaly prsty k tomu, aby rozdával lidem radost z muziky hrou na klavír. I kdy¾ vìdìl, co je to strach a ¾e ho zákeøná nemoc mù¾e jednou pokoøit, hrál stále jako o ¾ivot. Bylo mu jedno, zda je to jazz, pop nebo klasika.

 

6. dubna 1995 mu byla provedena transplantace hlasivky a stal se zázrak. Lékaøùm se podaøilo s pomocí speciálního zaøízení, dovezeného z USA, vrátit mu po devíti letech hlas.  Mìsíc poté ji¾ mohl opìt mluvit. 27. kvìtna si s ním Tomáš Sláma povídal v pøímém pøenosu rozhlasového Tobogánu. Byl jsem pøi tom, a tak mohu potvrdit, ¾e zde poprvé promluvil k veøejnosti slovy: „Já jsem Rudolf Rokl a mám Vás strašnì moc rád.“
Já vím, ¾e jste tam byl, ostatnì máme od Vás fotografii, kterou jste tam poøídil – je na ní Rudolf s Karlem Gottem. A Rudolf hrál dál, miloval potlesk svých posluchaèù, kterým rozdával radost. Nikdo, ani on sám, ale netušil, jak málo ¾ivota mu zbývá. Svého milovaného Rachmaninova si zahrál na výroèním koncertu Jitky Zelenkové a tìšil se, ¾e bude doprovázet Karla Gotta na jeho delším turné. Poslední vánoèní CD disk dokonèoval 2. záøí 1997 v Bratislavì. Muzikanti chtìli natáèení pøerušit, aby si odpoèinul, ale on je „dotlaèil“ k jeho dokonèení. Tøi týdny pøed smrtí. A to ještì z nemocnice, kam ulehl, šel na reverz hrát koncert, proto¾e to slíbil paní Baudyšové z Nadace pro ohro¾ené dìti… 11. záøí 1997 jsme obdr¾eli strašnou zprávu o rakovinì jícnu a 23. záøí 1997 Rudlík zemøel - bylo mu 56 let. Rozlouèení s ním se konalo v Praze 30. záøí 1997.


Ve stejném roce jako on zemøel i profesor Josef Švejcar, lady Diana, Matka Tereza, módní návrháø Gianni Versace, zpìvák Petr Novák, spisovatelé František Ko¾ík a Bohumil Hrabal…
Po Rudolfu Roklovi zùstaly stovky unikátních nahrávek, z nich¾ ty nejlepší nedávno vyšly na hudebním albu 20x R. Rokl. Rudlík byl nesmírnì skromný, pokorný èlovìk a neobyèejnì pracovitý. Muzikanti si jej nesmírnì vá¾ili, nikdy nedal najevo, ¾e ho nìco bolí nebo trápí. Sám Karel Rù¾ièka, jeho kamarád, spolu¾ák a náš pøední jazzový klavírista a skladatel, o nìm øíká, ¾e jako klavírista byl ojedinìlý, výjimeèný a ¾e jak jazz, tak klasiku hrál brilantnì, co¾ ka¾dému není dáno.


Josef Krám



Komentáøe
Poslední komentáø: 25.09.2011  08:00
 Datum
Jméno
Téma
 25.09.  08:00 VlastaV
 24.09.  22:53 Josef Krám
 24.09.  18:26 janina
 24.09.  17:55 imraL
 24.09.  15:37 ferbl