Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Mahulena,
zítra Romana.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Procházka se srdcem na dlani

Jak láska, sex a humor pomáhají pøe¾ít „salta mortale“


Øíká si Šedý vlk. Tato pøezdívka vznikla, kdy¾ se mu pøekulila ètyøicítka a on mìl najednou malou pleš a èím dál více šedivých vlasù. Zaèali mu tak øíkat kamarádi z oddílu stolního tenisu. (Hrál jej dvacet let závodnì, nedaroval ¾ádnému soupeøi ani míèek zadarmo a bojoval o co nejlepší výsledek jako vlk o svou koøist.)
Kamarádù má dodnes moøe a líbí se mu, ¾e ho poøád berou jako zdravého chlapa, tak¾e bowling èi dámu na internetu si rozdávají bez jakýchkoli úlev:
vozíèkáø Josef Procházka.


Ahoj Pepo, co si dáš? Mohl bych ti nabídnout trochu vínka, d¾us nebo radìji èaj? Na radu jedné léèitelky jsem si koupil Roibos – chutná zajímavì a je prý dìsnì léèivý. Teï mì napadlo: jak vùbec vnímáš alternativní medicínu?

„Jestli mohu, tak nejradìji mám èervené víno, které je pro mne spolu s man¾elkou novou krví po šedesátce. Spím pak podle ¾eny jako nemluvnì. V mládí jsem mìl po dobrém víneèku „myšlenky chlupaté“, ale nyní dr¾ím krok s novou dobou a myšlenky mám holátkové. Spíš se sna¾ím, jako kmet v nejlepších letech, abych neztratil se svou ¾enou ten nejkrásnìjší kontakt, který znám. Mít man¾elku o 22 let mladší je mnohem víc, ne¾ milionová výhra ve Sportce. Mazlení a milování mám i ve svém vìku radìji ne¾ pití urologického èaje, který také nemá chybu, proto¾e pomáhá a chrání. Nejvíc však chrání moje zdevastované ledviny paraplegika toèený Prazdroj. A milování s man¾elkami nebo milenkami by mìlo být jednoznaènì zaøazeno do alternativní medicíny. Já pøi nìm procvièím všechny funkèní i nefunkèní svaly, které mi zbyly a staèím na to sám. Nic to nestojí, nemusím dojí¾dìt na rehabilitaci a výsledek je vidìt ihned. Nejen na mnì, ale ještì víc na spokojené man¾elce. Milovat a být milován je to nejhezèí a nejlepší co znám. A v mém stavu to platí dvojnásob.“


Asi znáš otázku, která automaticky vylítne témìø z ka¾dého èlovìka v momentì, kdy se ocitne na dnì: Proè zrovna já? Tak¾e jaký je tvùj pøíbìh o vozíèku a proè zrovna ty?

„Ano, také mì napadlo, proè zrovna já a proè na kole a ne v autì, které je mnohem rychlejší. Ale na dnì jsem nikdy psychicky nebyl a ani psychologa jsem nepotøeboval. Zaèal jsem, kdy¾ u¾ to trošku šlo, nìco dìlat. Musel jsem zamìstnat mysl, abych nemìl èas pøipouštìt si svùj stav. Zaèal jsem s nìèím, na co jsem døív nemìl èas ani pomyšlení: psal jsem obyèejnou tu¾kou jen tak na papír básnièky, a kdy¾ pak byl poèítaè, hodil jsem to do Wordu a ještì vylepšil. Potom jsem psal veselé pøíhody, které jsem za¾il v ¾ivotì i v nemocnici. A hodnì mi pomohlo dobít baterky, kdy¾ se mým dvìma synùm narodily ètyøi dcery, tedy moje vnuèky. Tøeba hlídání Lucinky jsem si usnadnil tím, ¾e jsem ji v¾dy posadil na koleno, ukazoval jí v poèítaèi zvíøátka a pouštìl jí veselé a melodické písnièky. Moc se jí to líbilo a mnì také. Poznávala vìtšinu zvíøátek a v té své hatla - patla mluvì je jmenovala po svém, hafala u pejska a mòoukala s koèièkou a já automaticky s ní. Bylo to nádherné, a kdy¾ v sobotu a v nedìli Lucinka nepøišla, moc mi chybìla.“


Z úst nìkolika vozíèkáøù jsem u¾ slyšel, ¾e veøejnost je vùèi handicapovaným lidem èím dál vstøícnìjší. Pøesto jde stále o psychiky na dvou rùzných vlnách. Máš osobní recept na jejich sblí¾ení, na co nejsnadnìjší odbourávání pøípadných diskriminací?

„Veøejnost je k nám vozíèkáøùm opravdu mnohem víc vstøícnìjší. Kdy¾ jedu k lékaøùm sám a ¾ena je v práci, v¾dy nìkdo pomù¾e pøekonat nìkolik vysokých a nebezpeèných nájezdù ze silnice na chodník a zpìt, abych se nepøevrátil. Nájezdù je v Praze 6 - Øepích na dvou kilometrech k poliklinice a zpìt celkem šest. I na úøadech si nemohu stì¾ovat na lidi. Snad jen na úzké dveøe, kterými na mechanickém vozíku neprojedu, tak¾e øeším dùle¾ité vìci na chodbì. A to se mi zdá nedùstojné v našem století!"


Myslíš, ¾e souèasný svìt podvodù, se na vozíèkáøích podepisuje nebo spíš nepodepisuje s plnou dravostí?

„Nejde jenom o podvody, ale také o obyèejnou blbost. Napøíklad ka¾dý zdravý èlovìk má nìkolik párù bot, ale kdy¾ dostanete nový vozík, tak ten starý se musí ekologicky zlikvidovat. To je ovšem nejvìtší pitomost jaká existuje a chtìl bych vidìt na vlastní bulvy toho „exota“, kterému se to v jeho jen zdánlivì neposti¾ené kebuli vylíhlo. Kdy¾ si koupíte nové boty, tak ty starší, které vám ještì taky slou¾í, pøece nevyhodíte! S vozíkem je ovšem postup následující: kdy¾ se porouchá (nejenom mnì) a je nepojízdný, závadu nejdøív nahlásím lékaøce. Pak vozík musí vidìt, a hlavnì potvrdit závadu, servisní technik. Poté jde papír s po¾adavkem od lékaøky k reviznímu lékaøi. Jakmile ho potvrdí, teprve potom dostanu poukaz na opravu a mohu zavolat opraváøe! A ten nepøijede hned, èekám na nìho týden i déle… Tak¾e nemít od kamaráda pùjèený jeho rezervní vozík, nevylezu z postele tøeba i pár týdnù a budu samý dekubit!!! Moje pracnì nabytá fyzièka tak bude v háji a budu potøebovat èlovìka na pomoc, i kdy¾ za normálních okolností si poradím sám. Navíc všechny vozíky jsou mnohonásobnì pøedra¾ené. Ty elektrické stojí víc ne¾ nové auto, pøes 200 000 Kè! Mechanické vozíky kolem 50 000 Kè! Firmy vìdí, ¾e to stát èi VZP uhradí, tak je pìknì natáhnou a jim je to jedno.“


To je opravdu velké téma pro nápravu v systému… Ale vra»me se teï k tobì samotnému. Jsi podruhé ¾enatý. Co podle tebe znamenají ¾eny v ¾ivotì vozíèkáøe?

„Moje ¾ena je pro mne to nejdùle¾itìjší co v ¾ivotì mám. Pøál bych takový nádherný vztah všem vozíèkáøùm. Jezdíme spolu na výlety autem, autobusem, tramvají èi jen na vozíku po okolí. Já se utahám a ¾ena se pìknì projde. Dáme si cestou kafíèko, nìkdy i zmrzlinu nebo pivínko a v klídku a pohodì nìkde posedíme. Bez mojí ¾eny, si nedovedu svùj ¾ivot vùbec pøedstavit. Ona to cítí taky tak. Kdy¾ ètu v Blesku všechny ty nevìry našich „celebrit,“ mohu smìle prohlásit, ¾e jako jeden z mála mu¾ù na celièkém svìtì své man¾elce nebudu nikdy nevìrný. Nemám tu potøebu, proto¾e to jak se mi vìnuje a na oplátku se já vìnuji zase jí, to nás oba maximálnì uspokojuje. Doma pomáhám se vším, na co mi síly staèí a všechno, co s mojí ¾enuškou pro¾ívám a u¾ívám si, o tom se mi nezdálo ani v nejoptimistiètìjším snu. ®ijeme naplno náš spoleèný ¾ivot a dokonce lépe ne¾ vìtšina zdravých lidièek.“


Láska, sex a humor. Mají tyto fenomény spoleèného jmenovatele v tvé domácnosti?

„Láska a sex je pro mne i v mém vìku poøád nìco nádherného, a kdy¾ se zamilujete v šedesáti a rozumíte si s vaší krásnìjší polovièkou témìø ve všem, pak je ¾ivot nádherný a nic není nemo¾né. I to novoman¾elské zaøizování naší nové domácnosti, od l¾ièek pøes všechno potøebné, a¾ po lednièku a sedaèku.
Jako paraplegik s velkou radostí zjistíte, ¾e váš intimní ¾ivot mù¾e být velmi bohatý a uspokojující nejen pro man¾elku, ale hmatovì a hlavnì pocitovì i pro mu¾íèka, který je ochrnutý od prsních bradavek a¾ dolù. Láska, sex a humor se v našem man¾elství prostì prolínají.
Na vojnì mi v letech 1965-67 politruk doporuèoval k rozšíøení obzorù Stalinovy a Leninovy sebrané spisy. Já mám ale lepší sbírku – vlastní sbírku „Sebraných Špacírových vtipù.“ Vybírán je z mailù, které mi posílají kamarádi i man¾elka.“


Píšeš také erotické povídky. Jak ses k nim dostal? Vidíš je v obrazech?

„K erotickým povídkám mnì pøivedly - po mém úrazu v roce 1999 - vzpomínky na to, co bylo a o èem jsem naivnì pøedpokládal, ¾e u¾ nikdy nebude. Nenapadlo mì, jak se hluboce mýlím. Pesimistické myšlení mi zmìnila a¾ moje druhá ¾ena v roce 2006 v pra¾ském Centru Paraple. Nyní vedu citovì a fyzicky mnohem bohatší, nì¾nìjší a krásnìjší sexuální ¾ivot ne¾ jsem vedl døív a jsem také více chválen. Spát vedle maximálnì uspokojené a ukojené man¾elky mi dává køídla a to nemusím vypít ani ¾ádný energetický nápoj. Zároveò si nesmírnì vá¾ím svojí ¾enušky Renátky za to, ¾e mì také miluje a stará se o své „velké mimino“ (o mì) s takovou láskou a trpìlivostí. Dùle¾itá, a podle mého hodnì opomíjená, je v man¾elství a partnerství komunikace o sexu. Chce to nasmìrovat jeden druhého a poradit partnerovi, co se nám líbí. Nebát se a nestydìt se navzájem si vylepšit po¾itek z milování. Naprostá dùvìra a otevøenost jednoho k druhému nás nejlépe vynese a¾ k branám sedmého nebe.
Po nádherném veèerním milování, kdy¾ ¾enuška slastnì usne, pøemýšlím a ukládám si do svého „harddisku“ v hlavì všechno to skvostné, abych ji pøíštì ještì mileji pøekvapil.“


Uva¾oval jsi o principech ¾ivota, poslání èlovìka, pøípadnì o Bohu u¾ pøed tím, ne¾ ses dostal na vozíèek? A mìní se tvoje názory s vìkem?

„V Boha jsem nikdy nevìøil, ale kdy¾ mi bylo po úraze hodnì ouvej, vzpomnìl jsem si na nìho a vyèítal mu kde byl, kdy¾ jsem potøeboval Bo¾í pomoc. Napsal jsem mu i velmi smutnou básnièku za vnuka Míšu. Ve ètyøech letech mu doktoøi našli ten nejzhoubnìjší nádor na mozku. ®ádal jsem Boha, aby si radìji vzal mì a malého Míšu tu nechal. Já jsem si své u¾il a Míša mìl celý ¾ivot ještì pøed sebou. Kdy¾ po roce, den po Vánocích, náš Míša zemøel ve vìku pìti let, bylo ve mnì tolik ¾alu, ¾e jsem se musel vybreèet. A nestydìl jsem se za to. Nejvìtší bol je ten, kdy¾ vám zemøe nìkdo nejbli¾ší z rodiny, vnouèe èi dítì. To se nedá popsat slovy a nikomu to nepøeji. Je to nejsilnìjší bolest, horší ne¾ byla ta moje po úraze…“


Kdyby ti zlatá rybka mohla splnit tøi pøání, která by to byla?

„Moc bych si pøál, aby vìdecké týmy na celém svìtì odhalily bìhem nìkolika let tajemství opìtovného propojení míchy. Aby se postupnì, hlavnì mladým vozíèkáøùm, daøilo ovládat na sto procent stolici i moè a vrátil se jim tøeba jen polovièní cit do všech konèetin. Já se toho asi nedo¾iji, ale vìøím, ¾e v roce 2046, na výroèí mojí nedo¾ité stovky, u¾ budou vozíèky k vidìní jen v muzeu.
Za druhé bych si pøál, aby naši politici na všech úrovních hospodaøili transparentnì a poctivì s našimi danìmi a dluhy a deficity zaplatili sní¾ením svých nehorázných platù a nezdanìných náhrad. Z nás obyèejných lidí tahají ka¾doroènì tisíce korun na zalepení dìr ve státním rozpoètu a druhou stranou z toho stejného pytle utíkají desítky miliard na korupce.
Jak je mo¾né, ¾e kilometr èeské dálnice je osmkrát dra¾ší ne¾ té nìmecké, kdy¾ èeské platy jsou ètyøikrát ni¾ší ne¾ ty na západì?
To není nikomu divné?
A mým tøetím pøáním by bylo najít nakladatelství, které by vydalo naše erotické povídky. S man¾elkou jsme toti¾ napsali 250 erotických pøíbìhù, jak z našeho ¾ivota, tak i z vyprávìní pøátel. Vìtšina tìchto pøíbìhù vyšla v èasopisech Erotikon, MiniCats, Leo ètení a v TO. Kdy¾ byly dobré pro celostátní èasopisy, tak by si je urèitì pøeèetlo dost lidièek, kteøí ještì neobjevili to, co jiní. Nejen ze zvìdavosti, ale také pro pouèení a hlavnì jako rady do ¾ivota, co¾ by nám udìlalo velikou radost. Vzdali bychom se i honoráøe, proto¾e vìtšina povídek nám byla ji¾ zaplacena. A nejsme politici, abychom chtìli a mìli vše placeno tøikrát.“


Setkání s energií nabitým Pepou Procházkou samozøejmì nelze ukonèit jinak, ne¾ vesele. Tak¾e na závìr je tady jeden z jeho Špacírových vtipù:
Bolí mì ouško“, stì¾uje si dívka na lavièce v parku svému mládenci. Ten ji ouško políbí a ptá se jestli ještì bolí. „Ani trošku, ale zaèal mì bolet krk!“ Mladík ji opìt políbí na krku a ptá se zda ji ještì nìco bolí. „U¾ ne“, odpoví dívka. Vedle na lavièce sedí starší pán. Nakloní se k mladíkovi a ptá se: „Hemeroidy také léèíte?“


Jiøí Muladi

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 10.10.2010  10:02
 Datum
Jméno
Téma
 10.10.  10:02 her.vera
 08.10.  22:34 VìraK
 08.10.  15:06 Kopøiva.
 08.10.  08:05 Klára