První ly¾e v Èechách
Za prùkopníka ly¾ování u nás je pova¾ován velký sportovec a propagátor sportovních disciplín Josef Rössler – Oøovský.
Josef Rössler se narodil 29. èervna 1867 v Praze. Pod jménem Oøovský vystupoval pøi sportovních závodech. Byl to jeho pseudonym, proto¾e v Rösslerovì mládí se ani ve škole, ani v rodinì závodùm moc nepøálo. Také to odpovídalo snahám o poèeštìní v této vlastenecké dobì. „Röss“ znamená èesky „oø“ (kùò). Josef Rössler-Oøovský je významnou osobností zaèátkù èeského sportu. Byl prùkopníkem a organizátorem mnoha sportovních odvìtví: rychlobruslení, ly¾ování, jachtingu, atletiky, ledního hokeje, fotbalu, veslování, tenisu a ještì nìkterých jiných. Sám byl vynikající rychlobruslaø. Jednou si prohlí¾el americký èasopis a uvidìl tam kanadské lovce jedoucí na ski, jindy uvidìl v nìmeckém ilustrovaném listu Über Land und Meer Nory, jak se prodírali snìhovou vánicí na dlouhých prkýnkách. To jej zaujalo.
Ovšem první ly¾e se do Èech dostaly tak trochu omylem. To kdy¾ si psal Rössler-Oøovský do Kristiánie, dnešního Osla, o ceník bruslí, pøidal k podpisu i názav klubu - Bruslaøský klub Praha. Norská firma Heude a Gustafsson nerozumnìla, co je to bruslaøský, a tak ten název pøepsala na „Bruslar ski club“, tedy Ly¾aøský klub nìjakého pana Bruslara. A tak kromì cen a obrázkù bruslí poslala také nabídku ly¾í. Rössler objednal brusle, a øekl si ¾e zkusí i dva páry ski a tou¾ebnì èekal, jak to dopadne. Pra¾ská celnice si nevìdìla s ly¾emi rady. Nakonec je 5. ledna 1887 proclila jako „Holzwaare gemeine, nicht lackierte“ (døevo prosté, nelakované). Jedno vázání z rákosu, druhé z øemenù ponechali celníci bez povšimnutí. Nevìdìli k èemu to slou¾í.
Tentý¾ den veèer se vydal Josef s mladším bratrem Karlem na Václavské námìstí a sjí¾dìli na ski od Muzea k Mùstku. Tak¾e první veøejná jízda na ly¾ích v Èesku byla na Václavském námìstí. Pøíštì si to bratøi zkoušeli na kopeècích v okolí Prahy. Kdy¾ Pra¾ané poprvé uvidìli ly¾e, reagovali pobavenì a udivenì.
Osmnáctiletý Rössler-Oøovský, svolal v zimì 1887 schùzi a zalo¾il pøi Bruslaøském závodním klubu ski-klub, první ly¾aøský spolek v Evropì mimo Skandinávii. Tak byl ly¾ováním nadšený. Z jeho iniciativy byl pozdìji 21. listopadu 1903 v Jablonci nad Jizerou zalo¾en Svaz ly¾aøù v Království èeském. První ly¾aøský svaz na svìtì vùbec.
Ly¾e dokonce byly v Èechách ještì pøed Josefem Rösslerem. Kolem roku 1885 prý na svazích Èerného dolu šokoval své okolí pokusy o jízdu na ly¾ích uèitel Kajetán Baier.
Tradice èeského ly¾ování se zaèala psát ji¾ brzy poté, co hrabì Harrach pøivezl do Èech jako první vìtší mno¾ství ly¾í. Na jilemnickém panství hrabìte Jana Harracha ka¾dopádnì po Vánocích 1892 úspìšnì provìøili ski zaslané z Norska a z Vídnì. Pùvodnì je pøivezl pro své zamìstnance, lesníky a myslivce, aby jim usnadnil pohyb po zasnì¾ených horách. Ly¾ování se ale rychle ujalo a rozšíøilo se mezi všechny vrstvy obyvatel hor. Po vzoru jiných zemí, hlavnì severských, se i u nás brzy zaèaly poøádat ly¾aøské závody.
První ly¾aøské závody v Èechách se uskuteènily v roce 1893 v Kozinci u Jilemnice. Památný den je také 19. leden 1896, tehdy se ve Stromovce uskuteènil první závod o mistrovství Království èeského.
Myšlenka vytvoøit celonárodní ly¾aøskou organizaci se zrodila krátce po vzniku ly¾aøských spolkù. Zakladateli byli Èeský ski klub Vysoké nad Jizerou, Ly¾aøský klub pra¾ský a Ski klub Jilemnice. Zástupci všech tøí ly¾aøských klubù se sešli hlavnì z podnìtu Josefa Rösslera – Oøovského v listopadu roku 1903 v hostinci Ráj v Jablonci nad Jizerou. Tady byl pak zalo¾en „Svaz ly¾aøù v Království èeském“, jeho pøedsedou byl zvolen Jan Buchar. Byl to první ly¾aøský svaz na svìtì. Jan Buchar se narodil 20.záøí 1859 v Møíèné. Byl to neùnavný propagátor ly¾ování.
Ly¾aøské závody získávaly na popularitì. V roce 1905 se v Harrachovì konal prvního distanèní závod na 50 km v rámci Mistrovství zemí koruny Èeské a v roce 1906 zde startovaly štafetové závody, snad prý první ve støední Evropì. Zaèaly vznikat také další ly¾aøské spolky, napøíklad v roce 1908 byl zalo¾en nìmecký Spolek zimních sportù Harrachov - Nový Svìt a v roce 1910 Ly¾aøský a turistický Bucharùv klub (LTBK).
V roce 1920 byl postaven na úpatí Èer»áku v Harachovì první mùstek s umìlým nájezdem v Èechách.
Mezníkem v historii ly¾ování byly závody, poøádané na poèest VII. ly¾aøského kongresu v roce 1923. Tìchto závodù se zúèastnili tehdejší nejlepší ly¾aøi, celkem z 11 zemí Evropy i USA. Na startu závodu na 50 km se sešlo 64 borcù, závod ve skoku sledovalo více jak 20 tisíc divákù.
Dalším významným obdobím v historii ly¾ování je tradice Mezinárodních ly¾aøských závodù. Od roku 1954 uskuteènilo celkem 17 roèníkù. V roce 1956 byl dán do provozu první mùstek s umìlou hmotou v republice.
Výstavba ly¾aøských areálù a tradice ly¾ování pøivedla do bývalého Èeskoslovenska øadu významných sportovních podnikù jako jsou Svìtové poháry, Mistrovství svìta juniorù apod. Mistrovství svìta v klasickém ly¾ování se konalo ještì v bývalém Èeskoslovensku, a to v letech 1935 a 1970 ve Vysokých Tatrách. Samostatná Èeská republika tedy bude tak významnou událost jako je Mistrovství svìta v klasických disciplínách poøádat poprvé letos v Liberci.
Na èem se dá v zimì jezdit a jak
Asi první, na èem lidé jezdili, byla nìjaká prkénka nebo nìco jako snì¾nice. Ale pøed pøíchodem Ski do Èech, jezdili lidé urèitì na saních. Kromì saní a ly¾í jistì také ka¾dý z nás zná boby od dìtských je¾díkù a plastových bobù a¾ po ty závodní. Pak si také vzpomeneme na skiboby a snowboardy. Ale v dnešní dobì se k pohybu na snìhu u¾ívá daleko více pomùcek. Ráda bych vám ukázala alespoò nìkteré, na kterých se oficielnì jezdí.
1. Bigfoot – velká noha – jsou krátké ly¾ièky, jen o nìco delší ne¾ bota, které se pøipevòují normálním vázáním. Ly¾aø nemá hùlky a tak je jízda na nich jiná, ne¾ na normálních ly¾ích.
2. Airboard – vzduchové prkno – není vlastnì prkno, ale nìco podobného nafukovaèce. Má vìtšinou tvar šipky a je zpevnìné, aby nedošlo k protr¾ení. Je z protiskluzové hmoty, jen na spodní stranì má skluznice. Samozøejmì je opatøeno úchyty, aby bylo za co se dr¾et. Dosahuje rychlosti a¾ 80 km/h. Srovnání s nafukovaèkou k vodì je jako srovnání BMW s Trabantem.
3. Snowtubing – jízda na duši – dnes u¾ to není duše z traktoru, ale vyztu¾ené kolo ze specielního materiálu, které má opìt dr¾adla.
4. Monoski – jednoly¾e – je podobná snowboardu, ale má obì vázání vedle sebe, jako by to byly dvì spojené ly¾e. Pod tímto názvem ale dnes najdete spíše jednoly¾i doplnìnou pøípadnì sedátkem pro tìlesnì posti¾ené. Ti mají na dr¾ení rovnováhy na rukou pøipevnìné malé ly¾ièky. Zdravý ly¾aø na monoski má normální hùlky.
5. Snowbike – snì¾né kolo – je obdoba horského kola, které má místo pøedního kola ly¾i a na zadním kole má øetìz jako rolba. Tím se zvìtší zábìr a zmenší podkluzování.
6. Skifox – podobá se skibobu, ale nemá øídítka, a je to jen jedna ly¾e, na které je pøidìlané odpru¾ené sedátko. Jezdec má na nohou malé ly¾ièky a rukama se dr¾í z boku sedátka.
7. Snowrafting – je to obdoba raftingu, ale na rozdíl od vody, na snìhu nemají cenu pádla a tak se raft øítí naprosto neøízenì z kopce. Raftingové dráhy musí mít velký protisvah, nebo jsou rafty pøipoutány na zaèátek kopce pru¾ným vláknem jako u bungee jumpingu, proto¾e raft je nebrzditelný. Dráhy jsou pro obveselení jezdcù opatøeny boulemi, tak¾e se brzy stává z raftu vznášedlo.
8. Zorbing – znáte ho mo¾ná z TV NOVA. Je to prùhledná koule, uvnitø mìkce polstrovaná, která se valí ze svahu a pak se dìj vùle Bo¾í. Není to jen zimní zábava, ale v zimì se také pou¾ívá.
9. Jako poslední radovánky jsem si nechala ly¾ování s pomocí nìjaké jiné síly, ne¾ sjí¾dìní z kopce. U¾ delší dobu se pou¾ívá Skíring, nebo nìkdy také Skijoring. Pøi nìm se ly¾aøi nechávali tahat nejdøíve koòmi nebo psy, pak kamarádem na kole, nebo na motorce a nìkdy dokonce autem. Dnes se pou¾ívá také padák, nebo mo¾ná radìji bych øekla køídlo, tak¾e ly¾aøe táhne vítr. Tomuto sportu se øíká Snowkiting.
Najednotlivé zpùsoby sjí¾dìní jsou èasto, tam kde to jde, vytvoøeny specielní dráhy, proto¾e dovolit tøeba tubing a rafting na sjezdovce s ly¾aøi, to by byl jeden velký chumel lidí, ly¾í i raftù.
Je jistì ještì více zpùsobù, jak se pohybovat na snìhu, tøeba na igelitovém pytli (mimochodem, to není moc zdravé, jeliko¾ všechny nárazy schytá netlumenì páteø – ale na menším kopeèku to jde). Myslím, ¾e snad tenhle výèet staèí. Vìtšina z nás u¾ tyhle zpùsoby asi nevyzkouší, ale mù¾eme se pobavit pohledem na to, jak to s tìmi odvá¾nìjšími a mladšími pìknì hází a toèí.
Olga Preclíková