Pohled z okna Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Ahoj pejskaøi
Jerry, já a agility
Jerrouš mi vá¾nì dost rozšiøuje obzory. Ne¾ jsem se díky nìmu stala zapøísáhlou pejskaøkou, vùbec jsem nemìla páru o nìèem zvaném agility. Postupem èasu jsem se ale o tomhle psím sportu nìco málo dozvìdìla, a proto¾e mi nejeden pejskaø øekl, ¾e mùj oøíšek je pro tuto akèní hru jako stvoøený, rozhodla jsem se to vyzkoušet.
To u¾ jsem mìla Jerrouše rok, tak¾e základní výcvik za námi a jeho poslušnost u¾ byla na docela pøijatelné úrovni (v mezích rozmazleného spratkouna, pochopitelnì).
Nevím proè, ale agilitám se v Praze moc cvièiš» nevìnuje. Na webu jich sice najdete dost, ale pøi podrobnìjším pátrání vám pøímo na místì øeknou, ¾e zrovna letos kurzy agilit neotevøeli a bla bla bla. Našla jsem jen asi 4 cvièáky, jejich¾ webovky mì zaujaly.
Rozhodla jsem se pro Tróju a jeli jsme. Maøenka nechala bulánky doma a vyrazila se mnou a Jerrym na cestu do neznáma. I kdy¾ je cvièák Ambra dost zastrèený a a¾ tìsnì u øeky, tak¾e k nìmu musíte jen cestou, která se moc netváøí, ¾e by byla schopná pojmout dvì auta vedle sebe, úspìšnì jsme to našly.
Na netu uvádìjí rozlohu cvièištì 6 000 m², ale podle nás nemá ani tøetinu. Pokud ovšem nemají ještì 4 000 m² nìkde schovaných za rohem. Ale to je fuk, o to, jak velký je prostor cvièištì nám nešlo.
Mìly jsme zaèínat v 11 hodin, pøijely jsme u¾ tìsnì po pùl, tak¾e jsme si to tam šly obhlédnout. Od 10 do 11 hodin tam cvièili obrany, tak¾e první psi, které jsme vidìly, byli 2 stafordi, bulík a na cvièáku nepostradatelní ovèáci.
To bylo první, co mì trochu zarazilo. ®e psi, kteøí právì ukonèí hodinu lekce obran a jsou tudí¾ znaènì vyburcovaní, procházejí mezi psy, kteøí pøišli na hodinu agilit. Psi cvièící agility jsou vìtšinou drobné lehké køehule, zatímco obrany cvièí spíš vazouni typu stafordù apod.. Mnì osobnì se to nezdálo právì bezpeèné.
Jerry zmerèivší bulíka okam¾itì projevil svùj velmi kladný vztah k tomuto plemeni, a jakmile to bylo jen trochu mo¾né, vrhl se s láskou na bulièí holèièku (naštìstí to zrovna nebyl kluk, i tuhle zkušenost u¾ máme…).
Tìsnì po 11. hodinì vyšla sama šéfová z jakési kanceláøe a nechala nás, abychom jí pøedvedli, co umíme (byli jsme tam ètyøi nováèci). Neskromnì musím podotknout, ¾e z této „silné“ sestavy jsme vyšli s Jerroušem jako absolutní hvìzdy. Po krátkém pøedvedení vyslala místní velitelka mne a Jerryho na 20 minut vedle, abychom si vyzkoušeli pøeká¾ky.
Kladina, houpaèka, áèko… mlaïoch lítal jako hadr na holi, a vypadal, ¾e ho to baví. Za milovaným piškotem dokonce jevil i snahu proklièkovat mezi la»kami. Humor ho ale pøešel ve chvíli, kdy jsme došli k rouøe. To jako NE. Rouru tedy ne. A co boudu zakonèenou pytlem, který musí pes probìhnout? To taky NE. No nic, prý je tahle psí reakce na tyto dvì pøeká¾ky úplnì normální a bylo by spíše divné, kdyby byla jiná. Tak¾e pohoda.
Nakonec jsme šli do místního velína a došlo na pøihlášku. Cena 2 500 Kè za deset hodin výcviku mì ponìkud zaskoèila, nicménì, co bych neudìlala pro mého Jerrouše. Ale všechno má své meze. Domnívám se, ¾e za takovouhle cenu by mìly být poskytovány i odpovídající slu¾by. A to rozhodnì nebylo to, co nám bylo nabídnuto. Hodina výcviku je toti¾ NEODVOLATELNÁ. Tzn., ¾e já zaplatím 2 500 Kè a budu mít pøed sebou deset týdnù ka¾dou sobotu hodinu výcviku. Dobrá, ale co kdy¾ si zlomím nohu, nebo kdy¾ pes bude mít chøipku, nebo prostì cokoli? Deset týdnù je dost dlouhá doba na to, aby se v jejím prùbìhu mohlo cokoli stát a nemyslím si, ¾e je fér nemít mo¾nost se z hodiny pøedem omluvit.
Tak¾e nakonec jsme s agilitami nezaèali. Mo¾ná to ještì zkusíme nìkde jinde, kde se nám to bude zamlouvat víc. Mo¾ná u¾ s tím taky nikdy nezaèneme. Uvidíme.
Ale stejnì, je to pašák, pøes kladinu chodí jako cirkusák.
Veronika Karetová
