16. listopad - Mezinárodní den tolerance

Vyhlásilo jej OSN v roce 1995. Den tolerance by měl pomoci k respektu a spolupráci mezi různými kulturami.

Mezinárodní den tolerance připomíná, že respekt si zaslouží všichni ostatní lidé okolo nás. V 18. století, za císaře Josefa II. byl podepsán tzv. toleranční patent roku 1781. V dnešní době kosmopolitních měst vztahujeme toleranci nejen k lidem jiného náboženského vyznání, ale třeba i jiné barvy pleti.

Tento den bude nutné si připomínat ještě dlouho, protože se s netolerancí až diskriminací setkáváme stále.

13. listopad - Mezinárodní den nevidomých

Mezinárodní den nevidomých je připomínán na výročí narození zakladatele historicky první školy pro nevidomé v Paříži, Valentina Haüy (1745-1822). Absolventem této školy byl také Louis Braille, tvůrce celosvětově známého a využívaného bodového písma pro nevidomé. Smyslem tohoto dne je zejména šíření osvěty zaměřené na specifika života nevidomých, možnostmi jejich podpory a pomoci.

S rozvojem moderních technologií a technického pokroku se svět stává pro nevidomé každým dnem přístupnější. Právě přístupné prostředí v nejširším slova smyslu je základním atributem jejich samostatného a nezávislého života. Je tak potřeba dbát nejen na odstraňování fyzických bariér, ale také těch informačních včetně odstraňování předsudků a stereotypů, které stále ve společnosti přetrvávají.

12. listopadu 1989 papež Jan Pavel II. v Římě svatořečil Anežku Českou

Papež Jan Pavel II. v Římě svatořečil Anežku Českou. Svatá Anežka Česká se narodila kolem roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. a jeho družky Konstancie Uherské.

Když dosáhla Anežka třetího roku svého života, byla společně se sestrou Annou, poslána na výchovu do cisterciáckého kláštera v Třebnici a Doksanech. Zde se jí dostalo velice důležitého a rozsáhlého vzdělání. Již v době výchovy byla údajně zasnoubena s polským Konrádem, synem Jindřicha Bradatého. Konrád však z nenadání zemřel a sestry se tedy navrátily zpět na Pražský hrad. Po návratu byla Anežka poslána na další dva roky z domova, tentokrát na výchovu k řeholníkům do Doksan.

Anežka se na Pražský hrad vrátila v roce 1225, v té době jako čtrnáctiletá slečna. O rok později do Prahy přijíždí na námluvy poselstvo anglického krále Jindřicha III. Plantageneta. Zasnoubení bylo však po nějaké době opět zrušeno. O její ruku se začal ucházet také Fridrich II., kterého však odmítla.

Roku 1232 založila společně se svým bratrem Václavem I v Praze špitál sv. Františka a roku 1234 vstoupila do nového kláštera klarisek. Tomuto řádu zasvětila celý svůj život. Zde se stala hlavní představenou, a díky dodržování pevných regulí řádu se stala inspirací pro mnohé další členky. Svůj podíl také nesla na založení mužského rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou. Roku 1237 se neúspěšně pokusila o založení vlastního řádu, ale po neúspěchu se po zbytek života se věnovala péči o chudé, nemocné a o ty, kteří tuto pomoc potřebovali. Právě pro tuto pomoc je její osoba spojena s četnými zázraky, o které ji lidé často žádají prostřednictvím modliteb.

V roce 1277 přijala do kláštera Přemyslovu dceru Kunhutu, která po její smrti převzala Anežčiny klášterní povinnosti. Svatá Anežka Česká se dožila úctyhodných 71 let. Pohřbena byla v klášterním chrámu Na Františku, ale její ostatky a pravý hrob je stále předmětem hledání a bádání mnoha historiků a archeologů. Teprve roku 1874 byla prohlášena za blahoslavenou a 12. listopadu 1989 ji papež Jan Pavel II. svatořečil.

Legenda:
Existuje proroctví, že až se najdou Anežčiny ostatky, které prý
řádové sestry z klášterního chrámu odnesly před nájezdem husitů, nastanou pokojné a šťastné časy.
V roce 2010 proběhla v tisku zpráva, že se hrob české světice našel v kostele sv. Haštala nedaleko Anežského kláštera. Ale tato zpráva se ukázala jako předčasná a restaurátoři v kostele pravý hrob nenašli.
Připomenout si Svatou Anežku Českou můžete při procházce trasou Praguecityline Praha 1 a to u památek: Anežský klášter a kostel sv. Haštala. zdroj:www.praguecityline.cz

11. listopad - Den válečných veteránů

Tento den si připomínáme na výročí uzavření příměří mezi Spojenci a Německem ze dne 11. listopadu 1918 (kapitulací Německa skončila 1. světová válka).

Myšlenka na připomínání si tohoto dne se začala rodit již rok po skončení války v dohodových státech. Americký prezident Wilson téhož roku vyhlásil Den příměří. Oficiálním svátkem se ale stal až o sedm let později, tedy roku 1926. Roku 1954 byl tento den přejmenován na Den veteránů. Od roku 2001 patří i k českým, oficiálně uznaným významným dnům.

5. listopadu 1985 byl v zásypu hradní kaple v Bečově nad Tplou nalezen relikviář svatého Marka

Relikviář svatého Maura je výjimečnou zlatnickou památkou na území České republiky. Co do hodnoty, je tento předmět srovnatelný s korunovačními klenoty. Jeho vypátrání v roce 1985 se považuje za jeden z největších nálezů 20. století v tehdejším Československu.

Relikviář sv. Maura se řadí do skupiny domečkových (tumbových) relikviářů. Uvnitř se nacházejí kosterní ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura, sv. Apolináře a sv. Timoteje. Má obdélníkový půdorys o rozměrech 140 x 42 cm a je 65 cm vysoký. Původní dubové jádro bylo nahrazeno novým ořechovým jádrem. Dekorace relikviáře tvoří soubor dvanácti reliéfů, čtrnácti sošek z pozlaceného stříbra, drahé kameny, polodrahokamy, antické gemy, filigrány a emaily.

Relikviář sv. Maura byl vyroben na zakázku benediktinského kláštera ve Florennes (nachází se na území Belgie). Tento klášter získal relikvie sv. Jana Křtitele a později sv. Maura z katedrály v Remeši. Právě pro uložení těchto ostatků byl relikviář zhotoven. Po Francouzské revoluci byl klášter ve Florennes zrušen a přesunut do spřáteleného farního kostela, kde byl uložen mezi starým nábytkem. Od církevní rady jej značně poškozený odkoupil roku 1838 tehdejší majitel bečovského panství Alfréd de Beaufort-Spontin. Svým nákladem jej nechal zhruba v polovině 19. století opravit. Roku 1888 byl relikviář zapůjčen na výstavu do Bruselu a poté jej Beaufortové nechali přemístit na svůj zámek v Bečově nad Teplou. Za druhé světové války kolaborovali s nacisty, a proto museli po vydání tzv. Benešových dekretů opustit republiku. Při rychlém odsunu ukryli relikviář pod podlahu hradní kaple Navštívení Panny Marie. Po dalších 40 let o relikviáři nikdo neslyšel.

Až roku 1984 začal o odkoupení blíže neurčené historické památky, ukryté na území československé republiky, vyjednávat obchodník z USA Danny Douglas. K vyjednávání byli přizváni i kriminalisté, kteří měli za úkol zjistit, o jaký předmět má obchodník zájem. Díky několika indiciím se kriminalistickému týmu pod vedením Františka Maryšky podařilo relikviář vytipovat, 4. listopadu 1985 tedy začali prohledávat celý bečovský areál a 5. listopadu 1985 byl relikviář v zásypu hradní kaple objeven. Po nálezu byl relikviář zapůjčen Uměleckoprůmyslovému museu v Praze, které vypracovalo první expertizu. Relikviář byl ohodnocen jako památka nevyčíslitelné hodnoty a jeho vývoz tudíž nepřipadal v úvahu. Důsledkem nevhodného uložení ve vlhké zemi byl relikviář ve velmi špatném stavu, jenž vyžadoval odborné restaurování. Restaurátorské práce mohly začít až v roce 1991 po vyjasnění majetkových a vlastnických vztahů.

Náročného a zdlouhavého procesu restaurování se ujal Státní úřad památkové péče. Své postupy restaurátoři konzultovali s restaurátory z německých Cách. Bylo však nutné osvojit si dávno zapomenuté zlatnické techniky a vyvinout nové restaurátorské postupy.

Restaurátorské práce trvaly 11 let. Relikviář byl rozebrán, očištěn, vzácné kameny vyjmuty a očištěny, poškozené sošky a reliéfy očištěny a pracně opraveny. Bylo nutné vyrobit nové jádro, protože původní jádro se již nedalo použít. Restarátorské práce byly dokončeny roku 2002. Více na: www.zamek-becov.cz

3. listopad - Mezinárodní den bez pesticidů

V tento den si připomínáme havárii, ke které došlo v noci 3. listopadu 1984, v továrně na pesticidy v indickém městě Bhópálu. Do ovzduší tehdy uniklo přibližně 40 tun methylisokyanátu a dalších jedovatých plynů. Téměř okamžitě bylo usmrceno osm tisíc místních obyvatel.

Dne 10. září 1998 byla v Rotterdamu přijata Rotterdamská úmluva o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné látky a pesticidy v mezinárodním obchodu. Česká republika tuto úmluvu podepsala v New Yorku dne 22. června 1999.

Cílem úmluvy je podporovat sdílenou odpovědnost a společné úsilí smluvních stran v mezinárodním obchodu s určitými nebezpečnými chemickými látkami a pesticidy za účelem ochrany lidského zdraví a životního prostředí před možným poškozením a přispívat k jejich používání, které je šetrné k životnímu prostředí, usnadněním výměny informací o jejich vlastnostech, zabezpečením vnitrostátního rozhodovacího procesu o jejich dovozu a vývozu a rozšiřováním těchto rozhodnutí mezi smluvní strany.

Pesticidy jsou chemické prostředky, které hubí rostlinné a živočišné škůdce, chrání rostliny, skladové zásoby, lidi a zvířata. Jejich uplatnění má největší podíl v zemědělství.V půdě vnikají postřiky do kořenů a celých rostlin. Jejich účinku je vystavena voda, vzduch i půda. Výzkumy ukazují, že při zvýšeném používání pesticidů dochází u lidí k nevratnému poškození mozku, vzniku leukémie, nárůstu zhoubných nádorů a poruše funkce štítné žlázy.

1. listopad - Světový den veganství

Tento svátek slavíme už od roku 1994. A proč právě prvního listopadu? Právě na tento den totiž připadá výročí založení britské Vegan Society, která jako první ustanovila pojem "vegan" a "veganství.

Velmi často je možné v rámci Světového dne veganství navštívit nejrůznější slavnosti, ochutnávky, happeningy nebo sázení stromů.

Většina veganů si v tento den připíná do klopy zelené stužky ve tvaru písmene "V" jako symbol podpory a šíření povědomí o tomto způsobu života.

Veganství je životní styl, který odmítá využívání zvířat a krutosti na nich páchané. Vegani nekonzumují žádné živočišné výrobky, nenosí oděvy vyrobené z kůže a srsti zvířat.

Vegani odmítají jíst jakékoli potraviny živočišného původu, tj. i mléko, vajíčka, med. Veganství se ale nemusí promítat jen do stravování. Ortodoxní vegani odmítají cokoli, co pochází od zvířat, tj. vlnu, kožešiny, kosmetiku testovanou na zvířatech...

30. října 1866 císař František Josef I. rozhodl, aby Praha byla prohlášena otevřeným městem a aby byly zbořeny městské hradby.

Během své návštěvy Prahy po prohrané válce s Pruskem v roce 1866 podepsal rakouský císař František Josef I. nařízení, které nadobro změnilo tvář hlavního města českého království. Jeho rozhodnutí prohlásit Prahu za otevřené město a zruštit tak její pevnostní ráz vedlo do konce 19. století ke zboření hradeb a prudkému rozvoji osídlení v okolí pěti původních pražských čtvrtí. Císař dekret vydal 30. října 1866, a o den později odjel prohlédnout si bojiště.

Hradby chránily Prahu před útoky od nepaměti, jen vzácně ale svou úlohu opravdu splnily a s tím, jak se vyvíjelo vojenské umění, byly v druhé polovině 19. století vlastně už přežitkem. Poslední vlna fortifikace, tedy budování takzvaných Nových hradeb, trvalo zhruba tři čtvrtiny století. Mezi roky 1650 a 1730 tak Prahu sevřel pás barokního opevnění, který ale spíše než k obraně proti nepříteli nakonec sloužil ke snadnému vybírání mýta a cel od lidí, směřujících do města.

Ani nejnovější opevnění navíc nebylo z vojenského hlediska příliš dobře provedeno. Bez ochrany zůstala řada vyvýšenin jako Vítkov nebo Letná, odkud mohl nepřítel Prahu ostřelovat z děl.

"Fortifikace byla především vybudována příliš jednoduše. Snad jen Vyšehrad lze zejména vzhledem k dosti nepřístupnému terénu ohodnotit jako plnohodnotnou citadelu, jeho poloha na jižním okraji Prahy však značně snižovala jeho strategickou hodnotu," píše historik Vladimír Kupka v knize Pražská opevnění.

Mohutné, někde i více než 12 metrů vysoké hradby měřily na délku 14 kilometrů, vystupovaly z nich tři desítky bastionů a lidé mohli v 60. letech 19. století do města vstupovat deseti branami. Kromě nich existovala ještě zvláštní železniční brána, která umožňovala zajíždět vlakům do vnitřní částí prvního pražského nádraží (dnešní Masarykovo). Na noc se ale město, podobně jako ve středověku, ještě v polovině předminulého století zavíralo.

Hradby přitom neomezovaly jen dopravu z venkova do Prahy (a naopak), ale výrazně také omezovaly možnosti dalšího rozšíření města. Existovalo například nařízení, podle kterého se "na vzdálenost dělového výstřelu", tedy zhruba jednoho kilometru, směly vně opevnění stavět jen provizorní stavby, které navíc mohli vojáci nechat v případě ohrožení zbořit. Na druhou stranu se ale už od 30. let 19. století začaly pražské hradby využívat i pro zcela nevojenské účely.

Na části opevnění mezi Těšnovem a Koňskou branou v horní části Václavského náměstí vznikla mezi roky 1827 a 1830 pět metrů široká promenáda. Pískem sypané cestičky vedly pod vysázenými stromy, mezi květinami a keři.

Tato část hradeb se stala oblíbeným místem dostaveníček Pražanům, kterým kromě altánků od 50. let sloužily k odpočinku i dvě kavárny. Právě v této části začala z druhé strany hradeb růst nová města, tedy Vinohrady (s později odděleným Žižkovem) a Karlín.

Při pohledu na mapu je přitom zajímavé, že právě v této části Prahy se z někdejšího opevnění nezachovalo téměř nic. Bourání hradeb, které začalo 20. července 1874 ve čtyři hodiny ráno v místech, kde je dnes Muzeum hlavního města Prahy, totiž postihlo hlavně východní břeh Vltavy, tedy s výjimkou pevnosti na Vyšehradě a části fortifikace nad Nuselským údolím. Z opevnění na druhé strany řeky se naopak zachovala většina bastionů i stovky metrů vysokých cihlových zdí.

Likvidace hradeb kolem Prahy ovšem nebylo nic jednoduchého ani laciného, už jen proto, že se jich nyní už rakousko-uherský erár odmítal vzdát bezplatně. Pražští zastupitelé si ale byli vědomi toho, jak je likvidace opevněného pásu důležitá pro rozvoj města, a vynaložených peněz nelitovali.

Vždyť například ještě v prvních letech provozu dnešního Hlavního nádraží, které bylo otevřeno roku 1871, museli cestující nejprve projít skrz Koňskou bránu, než se na ně dostali. zdroj:www.prazskypatriot.cz

28. říjen - Den vzniku samostatného československého státu

Den, který není třeba blíže představovat, protože si to všichni pamatujeme za základní školy. Československá republika vznikla roku 1918.

Samostatný československý stát byl vyhlášen 28. října 1918. Jedalo se o jeden z nástupnických států rozpadlého Rakousko-Uherska. Tehdejší Československo zahrnovalo území Čech, Moravy, Slezka, Slovensko a Podkarpatské Rusi.

27. říjen -Světový den audiovizuálního dědictví

Dne 27. října 1980 přijala generální konference UNESCO v Bělehradě Doporučení o ochraně pohyblivých obrazů (Recommendation for the Safeguarding and Preservation of Moving Images).

Z iniciativy Národního filmového archivu a České komise pro UNESCO podpořené dalšími národními komisemi přijala 33. generální konference UNESCO v Paříži návrh vyhlásit tento den Světovým dnem audiovizuálního dědictví.

25. října 1990 - Federální shromáždění schválilo zákon, který nastartoval tzv. malou privatizaci. Začal prodej menších provozoven - obchodů a restaurací.

Zákon č. 427/1990 Sb.Zákon o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, takzvaný zákon o malé privatizaci, schválilo někdejší Federální shromáždění 25. října 1990. Zákon, který v Československu umožnil rozjezd drobného podnikání, nabyl účinnosti v prosinci téhož roku. Malá privatizace se rozběhla v lednu 1991 a formálně skončila v roce 1994.

Podle odborníků byla nejrychlejší a zároveň nejméně problematickou částí celého privatizačního procesu. Státu se v ní podařilo ke konci roku 1993, kdy se konaly poslední aukce, získat přes 31 miliard korun za zhruba 25 tisíc prodaných privatizačních jednotek.

23. října 1956

začalo v Maďarsku protikomunistické povstání, které podpořili i vojáci. O den později vytvořili I. Nagy a J. Kádár koaliční vládu, která povolila činnost nekomunistických stran, vyhlásila neutralitu apod.

J. Kádár mezitím odešel do východního Maďarska, sestavil novou vládu a vrátil se do Budapešti s podporou sovětských tanků. Odpor povstalců byl během tří dnů zlomen. V ozbrojeném boji padlo asi 25 tisíc Maďarů, I. Nagy byl popraven spolu s dalšími 2000 lidmi. Téměř 200 tisíc Maďarů odešlo do exilu.

22. říjen - Mezinárodní den balbutiků

Mezinárodní den balbutiků, patří všem, kteří mají problém s mluvou - koktají. Balbutikem se rozumí člověk mající problém s dosažením plynulosti řeči. Nejde o šišlavost nebo podobné poruchy, balbutik se zadrhává, často zopakuje část slova nebo slovo celé.

Nejčastější je opakování první slabiky slova, méně časté opakování slabik uvnitř slova. Tento jev může být doprovázený různými pohyby balbutika snažícího se říci slovo co nejlépe. Časté jsou pohyby hlavou, rukou, křeč nebo zkřivení úst při první slabice. U balbutiků je typické vyhýbání se určitým slovům, o nichž ví, že způsobí problém. Někdy proto při řeči užívá relativně neběžné formulace.

Většina balbutiků nemá mentální poruchy, mozek v jiných činnostech, než je řeč, funguje zcela normálně. Je a bylo mnoho známých balbutiků, třeba biblická postava Mojžíš, římský císař Claudius, geniální fyzik Isaac Newton nebo Winston Churchill.

Jak komunikovat s někým, kdo koktá:
- Nesnažte se radit jako "Zpomal", "Nadechni se", "Uvolni se"

Koktání je o více věcech než na první pohled vidíme. Taková rada může působit jako ponižující.
- Navažte příjemný oční kontakt. Zajímejte se o to, co druhý říká, ne na to, jak to říká. Použijte také řeč těla.
- Nesnažte se doplňovat věty druhého a nepřerušujte jeho projev. Ví, co má říct, jen to trochu déle trvá.
- Snažte se mluvit v poklidném tempu. Nepřehánějte to do té míry, že Vaše řeč bude působit nepřirozeně.
- Všímejte si toho, co prožíváte. Je možné, že přestože používáte vstřícná slova, Vaše tělo a hlas komunikují rozpaky či netrpělivost.
- Buďte trpěliví při telefonování. Pokud nic neslyšíte, je možné, že mluvíte s člověkem, co koktá. Telefonování pro něj může být náročnou situací.

20. října měly svátek stromy!

Nápad slavit Den stromů vznikl v polovině 19. století ve Spojených státech, odkud se rozšířil i na další kontinenty. Roku 1951 doporučilo FAO (Food and Agriculture Organisation) Spojených národů všem svým členským státům slavit světový svátek stromu.

V České republice se tento den poprvé masově slavil v roce 1906, pak ale válka a komunistický režim tuto tradici přerušili. S nápadem na obnovu této tradice v ČR přišli v roce 2000 bývalý ředitel Botanické zahrady Univerzity Karlovy a známý popularizátor vědy Václav Větvička, zpěvačka Hana Hegerová a výtvarník (práce se dřevem) Martin Patřičný. Datum oslavy svátku stromů bylo stanoveno na 20. října, protože v mnoha lokalitách ČR jde o vhodný termín pro sázení stromů a podzim je také časem, kdy jsou stromy asi nejkrásnější a hrají všemi barvami.

18. říjen - Evropský den boje proti obchodování s lidmi

Žádná země není vůči obchodování s lidmi imunní, celosvětově jsou obchodovány miliony lidí. V roce 2007 vyhlásila Evropská komise 18. říjen Evropským dnem boje proti obchodování s lidmi.

Obchodování s lidmi se bohužel nevyhýbá ani České republice. Mezi nejčastější formy páchané v České republice nebo na českých občanech v zahraničí patří obchodování s lidmi za účelem pracovního a sexuálního vykořisťování a obchodování s lidmi kvůli nuceným sňatkům. Česká republika je jak zemí zdrojovou, tak zemí tranzitní a cílovou.

Česká republika bojuje proti obchodování s lidmi nejen kvalitní prací kriminalistů a soudců, ale také preventivními aktivitami a péčí o oběti této trestné činnosti. Odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra v rámci Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi poskytuje obětem komplexní péči, motivuje je ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a společně s nestátními neziskovými organizacemi se podílel na řadě osvětových kampaní jak pro odbornou, tak pro laickou veřejnost. Zdroj:www.mvcr.cz