POVÍDAÈKY (23) Mù¾u Vám øíkat madam ?
Od Èerèan pøijel srpnový vláèek plný vodákù, rybáøù, trempù a výletníkù.
Dáma vstoupila do vagonku v kostýmku, na hlavì letní klobouk, botièky, kabelka. Ti co nedøímali, dívali se vyjevenì.
Oslovil ji zarostlý mu¾ v d¾ínovinì. Zdvoøile chválil její eleganci, hovoøil o dokonalosti a staré škole, byl nadšen èím dál víc, a¾ øekl: MADAM ! MÙ®U VÁM ØÍKAT MADAM ?
Pochlubil se bíle upracovanýma rukama stavebníka, a hle, i ona byla ze stavitelské rodiny a tak vyjmul z kapsy špachtlièku, jí¾ opravuje polámaná køídla andìlù na starých kostelích a vyprávìl, jak miluje práci s ní, ale jak musí èas od èasu andìly opustit a postavit nìjakou obyèejnou zeï, aby se nezbláznil z té omšelé krásy.
Na Hlavním nádra¾í sestoupil se schùdkù první, nabídl dámì svou dlaò a galantnì, jako za starých èasù, jí pomohl bezpeènì sestoupit na peron.
Její ruku políbil, jakoby to dìlal dennì, a ona mu to dovolila se stejnou samozøejmostí.
* * *
Èervený nebo bílý?
Toto se musí taky zapsat, aby se to nezapomnìlo!
Tak ti dva zanedbaní hoši ve vlaku. Jeden spíš mlèel, druhý zaèínal ka¾dou vìtu VOLE nebo TY VOLE. Mlèenlivej byl asi v depresi, druhej ho z ní chtìl dostat: Ty vole, to neøeš, dy» Franta ti naleje pivo dycky!
Mobilem zavolali tøetího, ¾e za ním jedou, a jaké ¾e víno mají cestou koupit? Èervený nebo bílý?
Ty vole, von øek, ¾e je mu to jedno! Prej òáký krabicový.
Nebo, v metru se míjeli dva proti sobì jdoucí páni s mobilem u ucha a v okam¾iku míjení se oba øekli souèasnì TO JO. Je toto mo¾né?
Nebo, na branickém nádra¾í se z knajpy U PEPÍNA vyvalila dvojice: mírnì zpustlej chlap vlekoucí starší paní. Vysadil ji do vlaku smìr Èerèany volaje za ní babi pøijïte zas!
Koukám, ¾e je to osmdesátiletá paní OP z Pøívozu, která ka¾dé úterý a pátek jezdí do jakési slu¾by v Praze, aby pøišla mezi lidi.
No nazdar!
* * * Jak vznikli Nìmci
Paní usedla ve vlaku k okýnku s výhledem na øeku, ale za jízdy si èetla. Venku pršelo.
V Petrovì pøistoupil starý pán v bundì, rybáøské náèiní maje v èerveném fusaku a pravil té paní: „Mù¾u k vám pøisednout?“
„Prosím“ øekla paní a prohlí¾ela si rybáøe. A tu, kdesi uvnitø své hlavy, ucítila øeku svého mládí, uvidìla rybáøe mlèky sedící nad bahnitými tùnìmi, a temnou vodu, jak se sune vìkovitým korytem s pískem a oblázky na dnì. A vyslovila dávno nepou¾itou otázku: „Braly?“
Rybáø poznal spøíznìnou duši a vdìènì se rozpovídal o rybách. Zvláštním zpùsobem brzy pøešel k vysvìtlení, zcela pravdìpodobnému, proè byl Je¾íšùv hrob nalezen prázdný, jak Nìmci povstali z pùvodních Slovanù, jak Karel Veliký pøekonal Pipina Krátkého a kde všude byly za jeho mládí studánky v blízkých lesích.
Ve Zbraslavi se rozlouèil a vystoupil. A jak ¾e vznikli Nìmci? Germáni pobili kdysi slovanské mu¾e a znásilnili slovanské ¾eny od Pobaltí a¾ po Rakousy. Tak to bylo.
