Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (14)
Øeknete si – jsme pøece magazín pro seniory! Ale ¾ivot je rovnì¾ plný krásy a tím radosti. Øíkáme – právì proto pohádky a øíkanky. Kdopak má v dnešní uspìchané dobì èas na ètení a vyprávìní pohádek svým dìtem a vnouèatùm a to i pøesto, ¾e si pamatujeme, jak dìtství bylo nejkrásnìjším èasem našeho ¾ivota, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajù a pøekvapení, pøitom bylo jedno, kde jsme ¾ili a èím jsme byli obklopeni.
Na základì úspìšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli pøedstavit našim ètenáøùm novou serii pohádek pro vás a vaše dìti i vnouèata a hlavnì také pro ty, kteøí nezapomnìli na kouzlo vyprávìní našich prarodièù i rodièù a rádi na nìj vzpomínají.
Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává ètenáøùm znát, jaký ú¾asný výbìr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou èi makovou a¾ k moderním obrazùm souèasného ¾ivota, dalo by se øíct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Svìtlík mistrnì vlo¾il své ¾ivotní zkušenosti a nenásilnou formou bude pùsobit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.
Redakce Senior Tip
* * * Tichý spoleèník
Klisna Aranka mìla jiskrnou, èernou srst, bujnou krev arabských pøedkù a rychlost anglického plnokrevníka. Byla velkou nadìjí dostihové stáje, proto o ni všichni všemo¾nì peèovali. Nejvíc její stájník Pavel.
Jednou našel v jejím boxu kotì, takového mourovatého kocourka. Vynesl ho na dvùr, a» jde tam, kam patøí, ale druhý den byl Mourek znovu u Aranky. Ta ho oèichávala a tiše pøitom frkala, jako by mu nìco povídala. Pavlovi se zdálo, ¾e je ten den klidnìjší ne¾ jindy, ale bál se kotì u ní nechat, aby mu trenér nevynadal. A proto¾e se k Mourkovi nikdo nehlásil, dal ho synovci Pé»ovi.
Aranka ten den pøestala ¾rát. Veterináø ji prohlédl, ale nic nenašel. Trenér vyslýchal Pavla, co jí dával, jestli na nic nezapomnìl, jestli nebyl v stáji nìkdo cizí…
Pavel tvrdil, ¾e ne, ale pak si vzpomnìl na to osiøelé kotì a nadhodil, ¾e se po nìm Arance mo¾ná stýská.
„Je to mo¾né,“ usoudil trenér. „Zkuste je k ní znovu dát.“
Pé»a musel Mourka vrátit, ale neobešlo se to bez moldánkù.
Aranka pøivítala kotì radostným zaøehtáním a sotva si zalezlo pod ¾lab, chòapla znovu s chutí po chomáèi sena. Od té doby musel Pavel peèovat i o Mourka.
Ještì jednou bylo kvùli nìmu zle. To kdy¾ mìli odvézt klisnu k prvnímu dostihu. Vzpínala se, nechtìla nastoupit do vozu a dala si øíct teprve tehdy, a¾ k ní Mourka strèili. Potom v klidu odjela ke své premiéøe – a vyhrála.
Takhle tedy vypadalo nerozluèné pøátelství známého konì a neznámého kocourka oèima lidí. Ale já vím od svých ètyønohých kamarádù víc.
Pøed jarní cenou tøíletých klisen vyslechl Mourek rozmluvu dvou mu¾ù. Vyplývalo z ní, ¾e podplatili jejího ¾okeje, aby nechal vyhrát jiného konì. Øekl to Arance, ta svého jezdce pøi tréninku dvakrát shodila, dostala nového ¾okeje – a opìt byla první.
Tak se stal z Mourka její ochránce a pomocník. Kdo si všimne, ¾e je v¾dy u toho, kdy¾ klisnì pøipravují krmení? ®e pøed závodem poslouchá, na èem se domlouvají soupeøi? Ale i kdyby si toho všimli, napadlo by je, ¾e si mají dávat pozor na pusu pøed kotìtem? A jak by mohli vìdìt, ¾e tenhle tichý spoleèník Arance ka¾dou podezøelou vìc ihned oznámí?
Mourek tvrdí, ¾e a¾ Aranka skonèí svoji dostihovou kariéru a pùjde do chovu, bude stejnou slu¾bu poskytovat i jejímu høíbìti. Prý i ono bude potøebovat zkušeného detektiva.
