Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (11)
 
Øeknete si – jsme pøece magazín pro seniory!  Ale ¾ivot je rovnì¾ plný krásy a tím radosti. Øíkáme – právì proto pohádky a øíkanky. Kdopak má v dnešní uspìchané dobì èas na ètení a vyprávìní pohádek svým dìtem a vnouèatùm a to i pøesto, ¾e si pamatujeme, jak dìtství bylo nejkrásnìjším èasem našeho ¾ivota, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajù a pøekvapení, pøitom bylo jedno, kde jsme ¾ili a èím jsme byli obklopeni.

Na základì úspìšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli pøedstavit našim ètenáøùm novou serii pohádek pro vás a vaše dìti i vnouèata a hlavnì také pro ty, kteøí nezapomnìli na kouzlo vyprávìní našich prarodièù i rodièù a rádi na nìj vzpomínají. 

Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává ètenáøùm znát, jaký ú¾asný výbìr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou èi makovou a¾ k moderním obrazùm souèasného ¾ivota, dalo by se øíct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Svìtlík mistrnì vlo¾il své ¾ivotní zkušenosti a nenásilnou formou bude pùsobit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.
 
Redakce Senior Tip
 
* * *

Kouzelná lavice

Byla jedna lavice a ta mìla velkou smùlu: v¾dycky v ní sedìli ti nejvìtší ulièníci. Podle toho taky vypadala – špinavá, okopaná, poèmáraná.

Na zaèátku nového školního roku pan uèitel rozhodl, ¾e do ní posadí jenom jednoho ¾áka. Lavice u¾ chtìla radostí nadskoèit, ale kdy¾ slyšela, kdo to je, radost ji pøešla. Byl to Bohouš Zloch, dareba, který byl namoèen v ka¾dé lumpárnì. A sám se v lavici ocitl proto, ¾e s ním nikdo nechtìl sedìt. Trápení naší lavice pokraèovalo. Bohouš do ní kopal, tloukl, ryl no¾em. Lavice mu na oplátku shazovala na zem sešity a uèebnice, zadírala pod kù¾i tøísky a jak mohla, tak ho pøiskøípla. Ale vùbec ji tahle válka nebavila.

Jednou v noci se z toho rozbreèela tak, ¾e se na ní dokonale rozpila zbývající barva a rozmazala všechna špína. Vypadala hroznì! Uèitel huboval, Zloch se dušoval, ¾e za to nemù¾e, ale nebylo mu to nic platné. Nesl si domù poznámku, ¾e nièí školní majetek a tatínek ¾e má pøijít do školy a uvést lavici do pùvodního stavu.

Bohoušùv otec si poèínal jako zkušený lakýrník. Lavici dùkladnì omyl øedidlem, obrousil, vykytoval, natøel barvou a navíc ještì pøetøel speciálním lakem, který si sám namíchal. Leskla se jako nová, byla nejkrásnìjší v celé tøídì! Potom pøišel Bohouš. Lavice trnula, ¾e ji zase ponièí, ale chlapec byl jako vymìnìný. Dotýkal se jí, jako kdyby byla ze skla, opatrnì na ni kladl vìci a po vyuèování ji dokonce utøel rukávem!

Nejvìtším pøekvapením ale bylo, ¾e zaèal dostávat dobré známky. Správnì odpovídal, nedìlal chyby v diktátech, poèetní pøíklady mu vycházely.

Kdy¾ se tomu spolu¾áci divili, odpovídal jim: „To je tím, ¾e mi lavice napovídá. Za to, jak ji táta krásnì natøel.“
„Jak mù¾e lavice napovídat?“ ¾asli všichni.
„Proè by nemohla? Slyšela u¾ všechno tolikrát, ¾e to umí zpamìti.“
„Proto se k ní poøád nakláníš?“ zeptala se spolu¾aèka, co sedìla na druhé stranì ulièky.
„Samozøejmì. Musím se na její desku dívat pod správným úhlem. Pak se na ní objeví písmena a èíslice jako na displeji.“

Do týdne byla polovina lavic s pøispìním rodièù jako nových. Ti, co v nich sedìli, si však mohli vykroutit krk, jak hledali ten správný úhel, ale nic nevidìli. Sesypali se na Zlocha.
„Zapomnìl jsem vám øíct,“ bránil se, „¾e deska musí být natøena speciálním lakem.“
„Jakým?“
„To já nevím. Ten zná jen mùj táta!“

To by bylo, abychom na to také nepøišli! øekli si ostatní tatíci a zkoušeli na lavicích nejrùznìjší laky. V drogerii si mnuli ruce, ale kouzlo s napovídající lavicí se nikomu jinému nepovedlo.
A tak bych se vsadil, ¾e si je Bohouš vymyslel, aby nemusel pøiznat, ¾e se zaèal koneènì uèit.
Asi to tak bude: mù¾ete natírat svou lavici èím chcete, naklánìt hlavu, mhouøit oèi, hledat správné úhly pohledu…, ale nebude vám to nic platné. Jestli se na její desce nìco objeví, pak jen to, co si do její plochy sami promítnete. Ze své hlavy, z toho, co jste se doma nauèili.
 
Eduard Svìtlík
* * *
Ilustrace © Eva Rydrychová, Miroslav Šesták

Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 01.12.2017  13:36
 Datum
Jméno
Téma
 01.12.  13:36 ÈÁRYFUK
 01.12.  05:55 Bobo :-)))
 30.11.  05:50 Jitka