SeniorTip

Babibajky (38)

Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...

Dal mi také možnost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou čipů a drátků, tím zázrakem dvacátého století. Začátky s ní mi ulehčil dárek – CD s několika tisíci klipartů. Při jejich prohlížení se mi začaly vybavovat různé zážitky z prožitých let, které jsem se snažila v několika větách zachytit. To, co jsem během let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávění, někde skoro pohádky, povzdechnutí, příslibu. A protože stojí na samé hranici reality a bajky a protože jejich autorkou je babička, dostaly název BABIBAJKY.

Ne každá se povedla, přísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale přesto doufám, že se najde i dost čtenářů, kteří se zasmějí, souhlasně pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v načrtnutém ději. Přeji všem dobrou náladu.

Mara

* * *

To se vám takhle jednou po veselém maškarním bále probraly pod židlí v koutku sálu dvě masky. Ta jedna se blaženě usmívala a při vzpomínce na poslední chvíle popůlnočního reje se cudně zardívala. Aby ne, byla na takové merendě poprvé a celý večer úplně bez dechu, protože šla z tance do tance.

Ta druhá už tak nadšeně nezářila, byla celá pocuchaná, šminky rozmazané, šňůrky potrhané, jak ji kdosi neurvale serval a hodil pod židli. Bylo jí z toho do breku. Proč jen na tu tancovačku chodila, proč neposlechla a raděj nezůstala doma?! Kdyby se místo trdlování koukala v televizi na přírodovědný seriál, aspoň by se poučila! No ale – vždyť i teď už je poučená až až!
Nebo ne?!

* * *

Co sem to vlastně chcél vopravovat? Pozháněl sem si konečně všecek potřebné vercajk a mám ho pěkně pohromadě, abych nemusel pro každé kósek kamsi lítat a hledat po šuplíkách a komorách a špajzech a kůlnách. Jen si teď vzpomenót, co sem to vlastně chtěl vopravovat! Jó, už sa mně cosi mlhavě vybavuje… matka chtěla vylíčit kuchyň, že ju má postříkanó vod špenátu, co sem před časem lísknul i s talířem vo zeď, take bech měl vyměnit pante na dveřích vod bytu, kam sem se dobéval z vopičkó, co se na mě chytla na podnikový voslavě, take nohe vod votomanu be potřebovale přiklížit, abe se mnó neklek, až na ňé sebó hodim po nedělním vobědě ...jó, už vim, po vobědě pivko!! to mně schází! matko, jak to, že doma není pivo? jak sa mám pustit do práce bez posilnění?! takle sem si to nepředstavoval, každé má svoje povinnosti a každé pořádné řemesník by se ti na to bez pivíčka vykašlal, to si teda piš!!!

* * *

Hóóórký pes! Kdo si koupí hóóórkého psa? Čérstvý hóóórký pes! Paninko, zastavte se u našeho stánku, dětičkám bude určitě chutnat!

Ale neboj se, Jiříčku, tenhle pejsek tě nepokousá, pokousáš ho přece ty. Podívej, jaká je na něm krásná žluťounká hořčička. Ne, nemá žádný kožíšek, to není pejsek, co má nožičky a běhá a štěká na nedobré děti. Tak se jenom říká horkému párku v rohlíku, víš? Já nevím, proč mu ten pán říká horký pes, když přece skoro každý ví, že v Americe je to HOT DOG.

* * *

Nevím, kdo se těšil na cestu kolem světa víc, jestli majitel nebo balon. Oba se ale velice pečlivě připravovali. Ono to není jen tak – taková dlouhatánská a náročná pouť. To se musí důkladně prostudovat mapy, aby nezabloudili. Uzavřít exkluzivní smlouvy se sluníčkem a vzdušnými proudy a domluvit se s meteorology, aby dohlédli na jejich plnění. Nachystat dostatečné zásoby a teplé oblečení, vždyť tam nahoře vás může potkat kdovíco. No a vyrazit na cestu teprve až skončí jarní stěhování ptactva – to by byla pěkná patálie, kdybyste se zapletli třeba do hejna čápů...

Konečně! Startujeme! Ještě zamávat přátelům a vzdušný oceán je náš. Pěkně si to dobrodružství užijte a šťastný návrat!

* * *

A hele, malá čtenářka! Kdo se to tam, prosím vás, ušklíbá? Že vypadá legračně, jak je ta knížka málem větší než ona? A jestli vůbec

umí číst?! Asi neumí, je přece jen ještě trochu maličká, ale zato si umí „číst“ obrázky a to je stejně důležité, ne-li ještě důležitější.

No tak, vy dospěláci ušklíbači, zapátrejte v tajemných hlubinách svojí paměti, proderte se hromadami harampádí, které jste si za ty roky nacpali do hlavy, strčte do spodního šuplíku všechny svoje ukřivděnosti a zloby, všechny nelásky a závisti. Zameťte si cestičku k tomu sametovému fotelu po dědečkovi, ve kterém se tak měkce sedělo s knížkou na klíně! To je krása, viďte! A jaký klid se vám rozlil po duši a jak vás to pohladilo! S každou obrácenou stránkou vcházíte hlouběji do světa fantazie a teď už nejen tušíte, teď víte zcela určitě, že tohle vám scházelo! Tak co? Přiznejte, že se vám nechce vyměnit tu starou knihu za počítačový manuál?!

Marie Zieglerová

* * *
Zobrazit všechny články autorky

Datum	Jméno	Téma
22.04. 11:42	Danka	Je to za 1 s velikánskou *
18.04. 15:37	ferbl
17.04. 08:13	Von
17.04. 07:38	Květa
17.04. 05:16	Bobo	:-)))

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás