Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
®ivot tropí hlouposti, aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (56)
Asi poslední vymo¾eností lidského umu jsou samoèinné poèítaèe a i s tìmito potvùrkami na stará kolena bojuji se znaènì støídavými úspìchy! V krátkosti by se to dalo shrnout do následujících øádkù.
První velký sálový poèítaè v Èeském hydrometeorologickém ústavu byl západonìmecké provenience, vy¾adoval klimatizované místnosti, slou¾il pouze spojovacím úèelùm a nahradil dálnopisy. Na obrázku pak mohu pøipomenout poèítaè EC 1030, kterému jsme øíkali „EC pùl jedenácté“. Byl z dílen RVHP (pøesnìji z NDR) a slou¾il u¾ výhradnì pro meteorologické úèely. Pro tento výrobek se pøipravilo v Komoøanech nìkolik pøízemních místností a my jsme nìkdy kolem roku 1974 museli pøi této adaptaci brigádnicky prosýpat písek a pak i nìkolikrát zametat betonovou podlahu, aby se na sále do tìch velkých drahých beden moc neprášilo.
A nedá mi to, abych pøi této pøíle¾itosti nevzpomenul na jednu z nejvìtších køivd, které se dopustil minulý re¾im na nìkolika našich generacích po roce 1948. Podobnì jako v genetice jméno Mendela, tak i jméno profesora Wienera se ocitlo na indexu. A
jestli¾e Mendel byl nahrazen Lysenkem, tak Wiener nebyl nahrazen nikým! A mo¾ná si to málokdo uvìdomuje, ale odsouzení kybernetiky jako kapitalistické pavìdy se podepsalo na naší vìdì a tím i na celé naší spoleènosti tak katastrofálnì, ¾e ten velký skluz v poèítaèové gramotnosti hned tak nedo¾eneme. Bohu¾el i já jsem toho „záøným“ pøíkladem!
Pøesto¾e díky svým kolegùm jsem pamìtníkem našich prvních samoèinných poèítaèù SAPO profesora Svobody – blahé pamìti, a mezi mými nejlepšími pøáteli u¾ od dob studií jsou (nebo bohu¾el u¾ i pouze byli) první naši programátoøi, já sám jsem tento vynález zaèal dennì pou¾ívat a¾ ve „stolní“ podobì ve slu¾bì koncem osmdesátých let minulého století a pomìrnì dlouho jsem se „kompjútrù“ docela bál. Tedy – samozøejmì nikoliv toho, ¾e by mi ty tehdejší u¾ malé bedýnky nìco provedly, ale bál jsem se, abych já nìco neprovedl jim. Vìdìl jsem, ¾e je v nich ulo¾eno pøíliš mnoho pøíliš cenných meteorologických dat, které bych mohl jediným špatným klepnutím snad tøeba i nadobro vymazat! Ony ty tehdejší programy nebyly ještì nejdokonalejší.
Pøiznám se, ¾e tak trochu závidím a zároveò velmi pøeji našim mladým mo¾nosti, které mají nejen na tomto poli! Je to samozøejmì dáno i normálním vìkem, ale obdivuji je, jak zcela bez zábran mnozí témìø virtuóznì ovládají poèítaè. A to prosím se jedná nejen o mé dìti, ale u¾ i o vnouèata!
Na závìr a na odlehèení dávám k lepšímu jednu svou pøíhodu s poèítaèem v jedné internetové prodejnì. Jednou - není to tak dávno – jsme „dostali chu»“ na nìjaký nový domácí vodní vysavaè. Doma jsem si našel na internetu nìkolik typù a vydali jsme se na nákup, leè jako sklerotik jsem papírek s údaji zapomnìl doma. V té prodejnì mìli poèítaè volnì k dispozici, leè byl fikanì instalován na velmi moderním vysokém stolku, který pøipomínal barový pult, s ním¾ mám u¾ zašlé zkušenosti z bujného mládí. Bohu¾el klávesnice byla dle mého gusta ponìkud divnì zastrèena v jakémsi šuplíku a já na ni tak nìjak nemohl dosáhnout. Kdy¾ se mi nepodaøilo ji povytáhnout, zaèal jsem na ní klepat pod deskou, a¾ nakonec prodavaè spaøil mùj zápas s technikou, pøispìchal a klávesnici i s podlo¾kou povytáhl! No – stydìl jsem se velice velmi a zapøísahal jsem se, ¾e pøíštì u¾ nikdy doma nezapomenu údaje, pracnì vydobyté z domácího poèítaèe!
Nyní na stará kolena pou¾ívám poèítaè ka¾dý den a nemohu si to vynachválit. Mám ho místo psacího stroje, ètu si v nìm noviny, mírnì na nìm zpracovávám, ukládám a obèas bohu¾el i ztrácím digitální fotky. Samozøejmì i „mailuji“ a „Skypuji“ s celou øadou pøátel doma i ve svìtì, a i kdy¾ to urèitì nepøeháním, pøesto ve mnì stále hlodá nìkde v hloubi duše jakýsi èervík pochybnosti, kam a¾ nás tenhle vynález vynálezù dovede. A to prosím vyu¾ívám té moderní vymo¾enosti jen dosti omezenì, ale z mého hlediska na a¾ pøíliš neomezený zdroj informací to bohatì staèí!
Je jasné, ¾e jsem se ve svém ¾ivotì potýkal s mnoha dalšími technickými vymo¾enostmi, jak se dalo. No a v dùchodu jsem se technických trablù zbavil tím, ¾e jsem ty automobilové u¾ dávno pøenechal servisùm a èásteènì i ze»ovi, a všechny ty elektrotechnické, s dráty i bez nich, jsem hodil na bedra svému synovi, který má na to glejt. Ano, tomu, jeho¾ dìtská ruèka kdysi neuspìla, kdy¾ hledala trysku karburátoru.
A to by myslím na závìr „technických“ paradoxù mohlo staèit.
Pamìtníci, vzpomínejte!
Nyní na stará kolena pou¾ívám poèítaè ka¾dý den a nemohu si to vynachválit. Mám ho místo psacího stroje, ètu si v nìm noviny, mírnì na nìm zpracovávám, ukládám a obèas bohu¾el i ztrácím digitální fotky. Samozøejmì i „mailuji“ a „Skypuji“ s celou øadou pøátel doma i ve svìtì, a i kdy¾ to urèitì nepøeháním, pøesto ve mnì stále hlodá nìkde v hloubi duše jakýsi èervík pochybnosti, kam a¾ nás tenhle vynález vynálezù dovede. A to prosím vyu¾ívám té moderní vymo¾enosti jen dosti omezenì, ale z mého hlediska na a¾ pøíliš neomezený zdroj informací to bohatì staèí!