Štìdrý den Zaèínal dost brzy. S dìdou jsme šli vysekávat z ledu - tenkrát byl ka¾dým rokem - haltýøe s rybami na podzim pro tuto pøíle¾itost nachytanými a ulo¾enými. Bývaly dva a¾ tøi. Ten tøetí nebyl poka¾dé. Jen kdy¾ se povedlo chytit úhoøe. V menším byly ryby na polívku a ve velkém smìsice do kuchynì.
Zima- nezima, zpracovávali jsme to na ponku. Odmìnou byl pro dìdu horký grog. Pro mì a¾ kdy¾ u¾ jsem byl habán. Tam se ryby zabily, oèistily a vykuchaly. Porce podle pøání babièky vyprané se teprve nesly ke sporáku. Vaøila se èerná omáèka a rybí polévka. Pùst byl dodr¾ován za pomoci vánoèky a jiných dobrot.
Kolem páté odpoledne mì vìtšinou strejda Petrovickej vzal na konì a šli jsme hlídat na nábøe¾í.
Za prvé - kdo první rozsvítí, tam budou mít celý rok blechy a za druhé - jestli nejde Je¾íšek.
Toho jsme pravidelnì propásli. Vyzdobený a rozsvícený stromek s dárky pod ním u¾ stál. Ji¾ jako malý kluk jsem obdivoval barevné ¾árovky co byly mezi svíèkami. To byla práce dìdy.
Nejdøív se sedlo ke stolu a veèeøeli jsme. Tu nedosti¾nou babièèinu rybí polévku a potom øízek z ryby. A¾ potom pøišly na øadu dárky. Ale ty bylo nezbytné pøedem “voprskat“ - tj. zapálit nìkolik prskavek. Teprve nadešel èas, kdy jsem já jako nejmenší dárky rozdával. Jednou jsem se pøi tomto aktu - u¾ jako gymnasista - obyèejnì rozbulel. Strašnì mi pøišlo líto, ¾e všichni mi nìco dávají a já, proto¾e nevydìlávám, jim nemohu dát nic.
V tomto èase byl u pana doktora vyhlášen poplach. Šlo o kostièky zapíchané v krku nìkteré tety Krùtové. To byly tøi u¾ starší, velice hodné sleèny. Nebylo dobøe mo¾né si tento svátek bez toho pøedstavit. Dokonce u¾ i pan doktor nabádal dìdu, aby jim ¾ádné ryby nedával. Ale vzhledem k sousedským vztahùm to nebylo proveditelné.
Nakonec se v¾dy èekalo na „vytrubování“. To chodil obecní sluha s man¾elkou. Ona vybavena nùší a on køídlovkou. Vešli do sínì, on zahrál jakousi fanfáru, popøáli veselé vánoce a hodnì zdraví. Odmìnou bývalo nìco z kuchynì nebo pozdìji i nìjaké peníze. Teprve potom bylo mo¾né zamknout.
Na sváteèním stole nesmìl chybìt chleba, sùl, pár rybích šupin a med. Také o jeden talíø navíc, kdyby nìkdo pøišel. Od stolu smìla, nebo mìla, vstávat jen babièka. A muselo se dojídat. Donesli jsme kousek vánoèky jako úlitbu øece a rybám, obraznì lesu a zvìøi i ovocným stromùm. Babièka podìlila drùbe¾ a zvíøata.
Zbývalo jen jít na Pùlnoèní, ale to u¾ jsem byl taky vìtší - zazpívat si za doprovodu varhan nebo i jiných nástrojù Narodil se Kristus pán a jiné koledy. Konèívala ta zvláštní atmosférou dýchající bohoslu¾ba písnièkou Aby nás Pán Bùh miloval s refrénem Dej nám Pán Bùh zdraví v tom Vltavském kraji.
Pro mne z toho všeho zbylo vzpomínání a ta pravá - podle receptu babièky - rybí plavajznická polévka.
Zaèínal dost brzy. S dìdou jsme šli vysekávat z ledu - tenkrát byl ka¾dým rokem - haltýøe s rybami na podzim pro tuto pøíle¾itost nachytanými a ulo¾enými. Bývaly dva a¾ tøi. Ten tøetí nebyl poka¾dé. Jen kdy¾ se povedlo chytit úhoøe. V menším byly ryby na polívku a ve velkém smìsice do kuchynì.