Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Tibor,
zítra Sáva.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem se stala redaktorkou – Kouzelník

 

Kdy¾ jsem si pøeèetla, ¾e blízko mého domova bude vystupovat kouzelník Ko¾íšek, zbystøila jsem. Mé redaktorské povìdomí okam¾itì zareagovalo. Dostat se do blízkosti našeho nejslavnìjšího mága mì lákalo. Hodnì. Nevadilo mi ani to, ¾e píšu do èasopisu pro seniory a kouzelnické pøedstavení bylo urèeno dìtìm. Pøece je budou doprovázet babièky a dìdeèkové – no ne?
A tak jsem si na nìj našla kontakt na internetu a zavolala jsem mu. Byl vstøícný, pozval mì po pøedstavení do šatny. Aby mì tak ještì zakouzlil!


Nezakouzlil. Povìdìl mi všechno, na co jsem se zeptala. Mluvil rychle, profesionálnì, bylo poznat, ¾e dávat rozhovory je skoro jeho denním chlebem. Vyprávìl mi, ¾e jeho cesty za dìtskými diváky a také do seniorských domù jsou pro nìj pøíjemnou zmìnou mezi technicky velmi nároènými pøedstaveními, která pøedvádí v Divadle kouzel.
Byla s ním i jedna z jeho krásných asistentek. Na jevišti vypadá nedostupnì, v zákulisí èi pøi podepisování fotek úplnì normální, milá sleèna. Zrovna tak jako pan kouzelník. A tak vám dnes nabízím „kouzelnický rozhovor“. Vyšel v srpnovém èísle mìsíèníku Doba seniorù.

 

 

„Pro seniory kouzlím moc rád…“


øíká Pavel Ko¾íšek (43), nejznámìjší èeský kouzelník. V roce 1996 se v Japonsku na Svìtovém poháru bavièù stal mistrem svìta, a to mu otevøelo cestu mezi svìtovou kouzelnickou elitu. Od té doby získal mnoho zkušeností v zahranièí, je i prezidentem Èeského magického svazu, který sdru¾uje amatérské i profesionální kouzelníky z Èeské republiky a Slovenska. Kdy¾ v Praze vystupoval slavný David Copperfield, jeho¾ je Pavel velkým obdivovatelem, zeptali se ho na tiskové konferenci, jestli zná nìjakého èeského kolegu. Bez zaváhání jmenoval Pavla Ko¾íška.


Pøemýšlel jste nìkdy o nìjakém jiném zamìstnání?
Vystudoval jsem Filozofickou fakultu, obor kulturní a sociální antropologie. U¾ dopøedu jsem ale tušil, ¾e se vydám jinou cestou. Pøesto mì škola velmi bavila, moje doktorandská práce se jmenovala Moderní magie jako nástroj sociokulturní manipulace a zabývala se tím, jak byly kouzelnické triky v historii vyu¾ívány pro politické, nábo¾enské a prospìcháøské úèely. Mám to obrovské štìstí, ¾e mùj koníèek se promìnil v zamìstnání. Rodièe byli zpoèátku hodnì nedùvìøiví, jsem z uèitelské rodiny, ale uklidnili se, kdy¾ mì zaèali doprovázet na kouzelnické soutì¾e a seznámili se s lidmi, kteøí mì obklopovali. A kdy¾ se to tak vezme, máme tak polovinu pøedstavení pro dìti, tak¾e stát pøed nimi na školním stupínku u tabule nebo na jevišti… Je to hodnì podobné.


Jak jste se ke „kouzelnickému øemeslu“ vlastnì dostal?
Byla to naprostá náhoda. Sbíral jsem v dìtství známky a zašel jsem do knihovny, abych si vypùjèil nìjakou filatelistickou kní¾ku. Nebyla k mání, a tak mi paní knihovnice místo ní strèila do ruky knihu pro zaèínající kouzelníky. Ovlivnila tím celý mùj další ¾ivot, nastartovala mou kouzelnickou dráhu. Kniha se jmenovala Hra kouzel a magie, a já jsem takto pojmenoval i své první pøedstavení pro dìti. No a mé první kouzlo? Moc se nepovedlo a doma nadšení rozhodnì nevyvolalo. Mìlo se objevit osm barevných šátkù v klobouku s dvojitým dnem. Tak¾e jsem vzal lepidlo, nù¾ky, tatínkùv vycházkový klobouk a maminèin hedvábný šátek z Maïarska, z nìho¾ jsem nù¾kami stvoøil osm malých šáteèkù. Dovedete si asi pøedstavit, jak mì rodièe „pochválili“…

 


Chodil jste za zkušenìjšími kouzelníky a pøemlouval je, aby vám prozradili svá tajemství?
Nìkterá kouzla si kouzelníci pøedávají, nìkterá tají, nìkterá si i „pùjèují bez dovolení“. Ka¾dý nìjak zaèíná, napodobuje své vzory, obèas se mi stane, ¾e zaslechnu své texty a vidím svá kouzla v podání mladších kolegù. Neštve mì to, beru to s nadhledem, také jsem kdysi vyzvídal… Kouzla jsou zbo¾í. Ve svìtì existují odborníci, kteøí se vymýšlením kouzel zabývají, a pak je prodávají. Vy si je mù¾ete koupit, i s autorskými právy. Nìkterá kouzla si vymýšlím sám, baví mì to. Mìl jsem štìstí, ¾e jsem v mládí potkal staršího kolegu, tehdy u¾ „kouzelníka v dùchodu“, pana Jaroslava Zacha.

 

 

Dnes je mu pøes osmdesát let. Vdìèím mu za mnohé, on mi dal to nejcennìjší. Ne kouzla, triky, ale nauèil mì kouzelnickému myšlení. Vyprávìl si se mnou, radil mi, jak vystavìt program, aby to mìlo pointu, gradaci, pøíbìh, aby se to lidem líbilo. Moc mi pomohl

Které z vašich kouzel je to nej…?
V¾dycky to poslední, nejnovìji nacvièené. Èlovìk si ho piplá jako miminko, je nejbájeènìjší, nejlepší. Náš stì¾ejní program se jmenuje „Magická esa“. Mìl premiéru v roce 2004 a stále ho s velkým úspìchem hrajeme v našem Divadle kouzel. Jsou v nìm velké „copperfieldovské“ iluze – procházím velkou vrtulí ventilátoru, moje kolegynì sjí¾dí po ètyømetrové skluzavce èasu a dole vyjede jako malá holèièka nebo tam lidi støílím z obrovského dìla. Vše musí být perfektnì nacvièené, diváci nesmí vnímat tu døinu, jen se pøíjemnì bavit. Úspìšný je i poøad „Nechte zmizet svého šéfa“, který si celý koupí firma pro své zamìstnance. K velké radosti divákù v jeho závìru vìtšinou zmizí pan generální øeditel – ale jen na chvíli.

 

 

Dochází ve vaší bran¾i v prùbìhu èasu k nìjakým výrazným zmìnám?
Moderní magie za¾ívá v poslední dobì velkou renesanci. Díky nejmodernìjším technologiím si na poèítaèích lidé mohou nasimulovat jakoukoliv situaci, nic je nemù¾e pøekvapit, nadchnout. Snad i proto zaèínají èím dál èastìji pøicházet na ¾ivá kouzelnická pøedstavení, pro¾ít tu krásnou romantiku, tak trochu se vrátit do tajemna svého dìtství.
Ano, kouzla jsou samozøejmì modernìjší, dynamiètìjší, jsou i nebezpeènìjší. U vìtšiny kouzel jsme na sobì v týmu plnì závislí, k úspìchu triku je dùle¾itý ka¾dý milimetr, ka¾dá vteøina. I sebemenší chyba se mù¾e vymstít. U slo¾itìjších trikù je v týmu a¾ tøicet lidí, musí tu být naprostá disciplína, perfekcionalismus.


Máte doma nìjaké kouzelnické knihy?
Obrovskou knihovnu. Dnes jsou to nejen knihy a odborné èasopisy, ale i DVD, dá se vyu¾ívat internet. Mladí kouzelníci mají daleko vìtší mo¾nosti, ne¾ jsme mìli my. Kouzelnické knihy, kterých si velmi vá¾ím, pocházejí z dvacátých let minulého století. Tehdy vycházely tzv. Beránkovy uèebnice kouzel. Mo¾ná u¾ trochu archaické, ale pro mì mají velkou cenu. Je v nich spousta vynikajících nápadù, které se i v dnešní dobì dají aplikovat. Mám je velice rád, jsou to takové mé vzácné relikvie. Sám jsem napsal dvì kouzelnické kní¾ky. Jedna je stále ještì v prodeji, jmenuje se Lexikon magie a kouzel. Je urèena všem zájemcùm o kouzlení, obsahuje sedmdesát trikù, k nim¾ nejsou potøeba ¾ádné slo¾ité rekvizity, èaruje se s vìcmi, které si snadno obstaráte nebo najdete doma. Poøádáme také letní kouzelnické tábory, kde se dìti a mladí lidé mohou nauèit základùm kouzelnického øemesla.


Jak si stojíme v mezinárodním srovnání?
Myslím, ¾e velmi dobøe, èeská kouzelnická škola je vyhlášená. Jsme toti¾ úplnì jiní, ne¾ ostatní. V konkurzu na otevøení prvního japonského divadla kouzel postoupili do neju¾šího výbìru tøi kouzelníci – Amerièan, Francouz a já. Vyhrál jsem, a kdy¾ jsem se zeptal proè, dozvìdìl jsem se, ¾e jsme jiní – ne tak mysteriózní ale naopak zábavní, zkrátka tak trochu typicky èesky švejkovští. Na špièce „svìtového pelotonu“ jsou Amerièané a Asiati - Japonci, Korejci, Èíòané. V Evropì jsou kouzelnická pøedstavení nejpopulárnìjší v Nìmecku, tam kouzla milují. U nás to tak populární není, profesionálních kouzelníkù je u nás jen pár, vìtšinou tu vystupují nadšení amatéøi.


A nastupující generace Ko¾íškù?
Mám ètyøletého syna Kubu a desetiletého Matyáše. Ten u¾ zaèíná trénovat, ale pøiznám se, potìší mì, kdy¾ bude mít jednou kouzlení jako svého koníèka a profesi si vybere jinou. Jako zamìstnání je to velmi nároèné, obtí¾né a nejisté, èlovìk se jen tì¾ko prosazuje. Kouzelnické rekvizity mu obèas koupím, vím, ¾e z nich má radost a kouzlení rozvíjí dìtskou fantazii a pøedstavivost. No a ten malý? Ten mi obèas „vypomù¾e“ jako divák naneèisto.

 

Máte nìjaký kouzelnický sen?
Své kouzelnické sny jsem si splnil. V roce 2003 se nám podaøilo otevøít první kamenné Divadlo kouzel u nás. Funguje u¾ deset let, diváci k nám našli cestu, jezdí opravdu z celé republiky i Slovenska. Je vybudováno podle japonského vzoru – není pøímo v centru, ale na okraji mìsta na hlavním silnièním tahu, aby bylo dobøe dostupné, s dostatkem parkovacích míst. Stojí v Líbeznicích, 3 km za Prahou. Poøád ještì budujeme, vylepšujeme, aby to bylo pro diváky co nejatraktivnìjší. Byl to mùj klukovský sen a teï si pøeju u¾ jen to, aby vše fungovalo tak, jak to funguje, aby se hodnì dlouho nic nezmìnilo. Kouzla mì baví, jiný koníèek nemám. Existují triky, které fungují na stejném principu, ale ka¾dý kouzelník je uchopí trošku jinak, tak¾e to pak vypadá úplnì odlišnì. Chce to najít si svou cestu. Pro sebe si myslím, ¾e jsem ji našel.


Dovolte mi ještì závìreènou otázku. Jsou diváci – senioøi nìèím specifiètí?
Pro diváky v seniorském vìku máme speciální poøad. Je to taková beseda s kouzly. Vyprávím tam zá¾itky ze svých cest, humorné pøíbìhy, odpovídám na otázky, spoleènì èarujeme. Jezdím èasto do klubù seniorù, domovù dùchodcù, a podle reakcí to mívá v¾dy velký úspìch. Senioøi jsou velmi pøíjemným, vdìèným publikem. Dìlám ta pøedstavení moc rád, nabíjí mì pozitivní energií.


Eva Procházková

* * *

Foto autorka a archiv Pavla Ko¾íška

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 24.11.2013  08:27
 Datum
Jméno
Téma
 24.11.  08:27 venca
 24.11.  06:03 Bobo :-)))