Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Šaty, šaty, šatièky


Na vnuèku Zuzanku mám daleko více èasu a zcela jinak vnímám její holèièení. A to, co je pøíznaèné skoro pro ka¾dou ¾enskou, parádivost. Bùh ví, kde se to v nás bere, kdy¾ Eva mìla jenom fíkový list. Zuzanka si vyzkouší všechny moje šaty, ze sukní stvoøí pláštìnky a zatoèí se v kousku gázoviny. Po pravdì øeèeno, má z èeho vybírat a pøed zrcadlem se mù¾e producírovat i v garderobì vlastní.


Jak to vlastnì bylo s mým dìtským ošacením, kdy¾ mi ta parádivost nebyla odepøena?
Kolik musela maminka prodat másla a mléka, aby mohla poøídit šatièky malé parádnici? Moje pamì» snad ètyø èi pìtiletá je zaznamenala do všech podrobností. Autorkou byla Maøena Èervenková, co si pak vzala Hlaváèe a ta na dìti, paneèku, umìla šít. Šatièky byly z ostøe ¾lutého ¾or¾etu, beztak to byl nìjaký zbytek. Suknièka byla zøasena do kulatého sedélka s límeèkem a pod ním mašle z èerné sametky. No, musela to být paráda, kdy¾ mì do nich obleèenou chtìl za vlastní frenštátský ¾id Hájek.Tak mi to maminka vyprávìla a zdùrazòovala, ¾e mì nedala, i kdy¾ jsem byla u¾ ètvrtá v poøadí.


Ty druhé šaty, samozøejmì, ¾e také sváteèní, u¾ dokumentuje fotografie z prvního pøijímání.Šily se ve Frenštátì u paní Štuskové. A to u¾ byla elegance.
Materiál - bílý satén, lesklým vespod, suknièka do sedla na¾abkovaná, na ní srolovaný pásek, u dolního kraje suknì dva záhyby, aby se šaty daly popouštìt, límeèek obentlován tylovým prou¾kem a baòaté rukávky.Ty šaty jsem milovala a staly se nejen svìdkem mého prvního zbavení se høíchu, ale absolvovaly na mém tìle nìkolik Bo¾ích tìl a pohøbù dìtí a mladých lidí. Tak jsem je mìla ráda, ¾e kdy¾ jsem jednoho krásného dne zjistila, ¾e poslou¾ila jako materiál na halenku mé starší sestry, oplakala jsem to. Nedávno jsme právì tuto pøíhodu probíraly s mou starší sestrou. Náhle nìkam zmizela a ejhle: pøinesla onu halenku. Moc na ní zapracoval èas, je sepraná, sem tam dírka. Není divu, je u¾ jí pøes šedesát let.


Z dalšího ošacení se mi vybavuje èerná listrová zástìrka – povinné a nenávidìné školní obleèení.Potom nìjaké šaty jako by ze døeva – nevím z èeho se na konci války šily. A první pùlkolona.


Bylo to tak brzy po válce, ¾e Fialùv obchod s látkami zel prázdnotou a kdy¾ se tam objevil jeden štùèek hnìdého sametu, byl to zázrak a fronta na jeho zakoupení nevídaná. Moc jsem se modlila, aby na mnì kousek sametu zbylo. Splnilo se a já jsem kupovala poslední metry. Sestra Jarmila z nich ušila parádní šaty s malým ètvercovým výstøihem – byla jsem u¾ skoro sleèna – lemovaným svìtlehnìdou krajeèkou, pás byl prodlou¾ený a široká suknì byla poskládaná do hochfaldù. Poslední stehy z nich Jarmilka vybírala, kdy¾ jsem pádila na autobus.
Jej, v tìch se tancovalo! Ani nevadilo, ¾e jsou ze sametu a je v nich moc teplo.


I poslední šaty mého mládí mají svou historii. Maturitní. Byly kupodivu konfekèní, ale koupené na volném trhu –je tøeba pøipomenout, ¾e ještì platily pøídìlové lístky i na ošacení. Na volném trhu bylo vše dra¾ší, ale také kvalitnìjší. Stály dva tisíce ètyøi sta korun staré mìny a byly skuteènì pøekrásné. Tmavìmodrý vlnìný jemný ¾or¾et, módní kimono - tøíètvr»ové rukávy, širokánská suknì skládaná do protizáhybù, u krku malý kulatý límeèek. No, prostì paráda i kvalita. Mìly jednu chybu. Pøi své kvalitì rùznì pøešívané jsem je nosila donedávna já a ještì i moje dcera. Jen tu maturitu jsem v nich neabsolvovala. Museli jsme ke zkouškám dospìlosti ve svazáckém. Tak nám pøikazovala doba. Psal se rok 1951.


Hana Juraèáková

* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 13.04.2017  12:51
 Datum
Jméno
Téma
 13.04.  12:51 Von