Jak dlouho žijí motýli? (8)

Krása motýlích křídel - tak se jmenovala výstava v Národním muzeu, která probíhala od srpna 2011 až skoro do poloviny letošního února. Když jsme ji se synem za mrazivých lednových dní shlédli, uchvátila nás natolik, že jsme se rozhodli ji alespoň částečně přenést na stránky Seniortipu ve formě seriálu článků. Národní muzeum, zejména autor a komisař výstavy Mgr. Jan Macek, nám vyšlo vstříc, poskytlo scénář výstavy a umožnilo užít i některé ukázky z panelů. Text ze scénáře vybral a upravil Ivo Antušek senior, obrázky dodal a doplnil I. Antušek junior. Každý pátek máte tedy možnost nahlédnout do života motýlů, létajících perel přírody.

Jak dlouho žijí motýli?
Odpověď na často kladenou otázku není jednoznačná, protože se u různých druhů liší. Nejdelší život mají přezimující motýli, trávící i polovinu svého života ve stavu strnulosti v zimních úkrytech, jako některé babočky, žluťásek řešetlákový, nebo drobné vzpřímenky (rod Caloptilia). V podmínkách mírného pásma však délka života většiny motýlů nepřesáhne jeden rok. Z našich druhů denních motýlů žije asi nejdéle žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni). Noví motýli se mohou líhnout už v červnu a mohou žít až do června dalšího roku. http://motyli.net/pieridae.php?lepidoptera=gonepteryx_rhamni  

Podstatnější věkové rozdíly ve srovnání s dospělými jedinci najdeme u housenek, mezi nimiž se vyskytují skuteční rekordmani v dlouhověkosti. Platí to zejména pro severské druhy s víceletým vývojovým cyklem. Rekordmanem v dlouhověkosti jsou housenky cirkumpolárního štětconoše Gynaephora groenlandica, jež se vyvíjejí celých sedm let, než se zakuklí, přičemž každé léto postoupí jen o jediný instar.

Mezi dlouhověké patří i housenky aljašských populací hnědáska Euphydryas phaeton dožívající se až pěti let. Dlouhé období arktické zimy překonávají housenky ve stavu strnulosti pod sněhem, vlastní aktivita spojená s přijímáním potravy trvá jen velmi omezenou dobu během krátkého arktického léta.

Nejkratší délku života mají naopak motýli líhnoucí se na jaře, nebo začátkem léta. Délku života ovlivňuje potrava a povětrnostní podmínky. Druhy nepřijímající v dospělém stavu potravy hynou již po pěti dnech, v opačném případě se mohou dožívat i šesti týdnů. Důležitým faktorem ovlivňujícím délku života je teplota. Stimulem časně jarních druhů motýlů líhnoucích se z přezimujících kukel, tj. u druhů, u nichž již přezimuje v kukle hotový dospělec, je určitá minimální teplota, zatímco u většiny později vyletujících druhů musí být dosažena určitá suma teplot.

Bělásek řeřichový (Anthocharis cardamines) je jarní motýl, samci vyletují již záhy zjara v dubnu, kdy bývá počasí nestálé. Za nižší teploty upadají samci do letargického stavu a vyčkávají, až se oteplí. Samice se líhnou s týdenním zpožděním, kdy již aktivní samci jsou připraveni k páření.
http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id15431/?taxonid=51311

Jak motýli překonávají nepříznivé období?
Motýli musí podle místa výskytu překonat dvě životně kritická období. Zimu s nízkými teplotami a nedostatkem potravy, a léto s vysokými teplotami a nedostatkem vody. Tato nepříznivá období mohou motýli překonávat v různých vývojových stadiích.

Některé druhy motýlů si vyvinuly velmi účinnou techniku před zmrznutím. V jejich těle mohou být obsaženy dvě látky, sorbitol nebo glycerol, jež ve směsi s krvomízou vytvářejí mrazuvzdornou směs bránící vymrzání. Mastný vzhled jasoňů způsobuje vyšší obsah glycerolu v krvomíze. Severští motýli, nebo motýli obývající velehorské polohy, musí být navíc přizpůsobeni na náhlé změny počasí i během dne, kdy během krátké doby teplou sluneční pohodu může vystřídat sněhová přeháňka. Za největšího otužilce mezi motýly je považován jasoň (Parnassius acco), létající ve vysokých polohách Himálají. V okolí nejvyšší hory Mount Everest byl pozorován až ve výšce 5 640 m.

V suchých oblastech v období nedostatku vláhy a potravy pro housenky upadají některé druhy motýlů do stavu strnulosti (aestivace) a probouzejí se až po období dešťů.
Až několik miliónů jedinců vzácného poddruhu přástevníka kostivalového (Euplagia quadripunctaria rhodosensis) na ostrově Rhodos se v horkém létě soustřeďuje v údolí Petaloudes, kde upadají do stavu strnulosti. http://www.digitalphoto.pl/it/foto/5115/
Toto údolí motýlů patří k turistickým atrakcím, podobně jako zimoviště monarchů v Mexiku. V obrovském množství natěsnaní motýli pokrývají kmeny, větve, skaliska i skalní stěny v takové hustotě, že na jednom metru čtverečním bylo napočítáno až tisíc jedinců. Výzkumy odhalily, že v tomto údolí se motýli nevyvíjejí, ale jen přeletňují, protože zde nacházejí optimální vlhkost ovzduší na jinak letními vedry a suchem sužovaném ostrově. Na podzim, kdy průměrné teploty poklesnou a zvýši se i relativní vlhkost, se motýli probouzejí a rozletují do okolí.

Migrace
Mnoho druhů motýlů podniká krátké i dlouhé migrace, a stejně jako např. u ptáků, i u některých druhů motýlů dochází ke zpětným migracím. Migrace mají adaptivní význam, umožňují motýlům vyhnout se nepříznivým životním podmínkám (nepříznivému klimatu, nedostatku potravy nebo přemnožení). V Evropě se tak každé jaro a počátkem léta vydávají miliony motýlů na tah z jižní Evropy na sever. Někteří vytrvalí jedinci mohou dolétnout až na Island. Během migrací se motýli orientují podle slunce, polarizovaného světla a magnetického pole, dále i podle význačných krajinných prvků, jako jsou pobřežní linie, hory nebo dopravní komunikace. Některé druhy denních motýlů jsou schopny extrapolovat změny polohy slunce na obloze do kurzu letu. Noční motýli se namísto slunce orientují podle měsíce nebo jasných hvězd.

Vanessa cardui - babočka bodláková

Babočka bodláková (Vanessa cardui) je pravidelným migrantem táhnoucím ze severní Afriky do střední a severní Evropy, kde zakládá dočasné populace. Její potomci se na podzim vracejí zpět do jižní Evropy. Jde o velmi výkonného letce, schopného překonat značné vzdálenosti, a proto není divu, že tento druh má téměř kosmopolitní rozšíření. Za její původní domovinu se považuje rozsáhlá oblast kolem Středozemního moře.

Danaus plexippus - danaus stěhovavý

Monarcha stěhovavý (Danaus plexippus) podniká pravidelné migrace na dlouhé trase mezi jižní Kanadou a středním Mexikem, kde na tradičních místech hromadně přezimuje. Zpětný tah na sever začíná koncem zimy a počátkem jara, v průběhu tahu se motýli páří, živí a cestou kladou vajíčka. Z housenek se líhnou dospělci, kteří pokračují v tahu dále na sever, až do jižní Kanady. Celkem mohou uletět až 4 000 km. Na rozdíl od babočky bodlákové, kde se zpětného tahu účastní až její potomci, u monarchů zpětné migrace mohou podnikat i jedinci téže generace. Motýli poslední generace, kteří se vylíhli v Kanadě, táhnou až do Mexika, a po přezimování letí zpět na sever. Tito jedinci však zpravidla nedoletí až do místa svého rodiště, ale hynou na trase poté, co vykladli vajíčka.

Bělásek zelný (Pieris brassicae) patří mezi částečně migrující druhy. Na rozdíl od monarcha nebo babočky bodlákové se však spíš jen nepravidelně přelétává ve svém areálu.

Pieris brassicae - bělásek zelný

V tropických oblastech ovlivňuje migrace střídání období sucha a dešťů. Impozantní představení hromadné migrace se koná dvakrát do roka v jižní Indii mezi pohořími západním a východním Ghátem, jehož se současně účastní čtyři druhy monarchů (Tirumala septentrionis, T. limniace, Euploea core a E. sylvester), babočky (Junonia lemonias, Acraea terpsicore) a žluťásek Catopsilia pomona. Motýli při tom urazí vzdálenost 350 – 400 km. Důvodem k migracím jsou pravděpodobně monzunové deště, snížená nabídka potravy a nedostatek živných rostlin pro housenky.

Nejvýkonnějšími migranty mezi motýly jsou lišajové. Aerodynamické tělo, mohutná křídelní svalovina a úzká křídla umožňují lišajům překonat i velké vzdálenosti, přelétnout mořské úžiny i hřebeny vysokých hor. K nejznámějším druhům vyskytujícím se i u nás patří lišaj smrtihlav, lišaj oleandrový a dlouhozobka svízelová.

U housenek bourovčíka sosnového (Traumatocampa pityocampa) probíhají pravidelné migrace ze společného bivaku v souladu s denním rytmem (střídáním dne a noci). Housenky se za potravou vydávají po západu slunce, a po východu se zase vracejí zpět do hnízda. Pohybují se v dlouhých liniových kolonách za vedoucím jedincem, přičemž soudržnost kolony zajišťuje vzájemný kontakt jedinců – každý se hlavou dotýká před ním se pohybujícím jedincem.

Krása motýlích křídel

Pokračování příští pátek...

Ivo Antušek

Krása motýlích křídel (1)

Motýlí rekordmani (2)

Strategie přežití (3)

Smyslový svět motýlů (4)

Jak motýli slyší (5)

Rozmnožování a vývoj motýlů (6)

Kanibalové, dravci a paraziti (7)