Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Mahulena,
zítra Romana.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Malá nahlédnutí do rušného ¾ivota našich psù


V ¾ivotì ka¾dého èlovìka jednou nastane èas, ¾e se zaène ohlí¾et, vzpomínat na to, co pro¾il a co s ním pro¾ívali jeho blízcí. Také jsem se zaèala ohlí¾et, kdy¾ jsem si uvìdomila, jak rychle plyne èas, a ¾e kdy¾ svoje vzpomínky nezachytím „slovem na papír“ - tedy na bílou stránku wordu v poèítaèi – urèitì se vytratí v šeru zapomínání. A to bych nechtìla, naopak chci se podìlit o epizody ze ¾ivota našich psù se všemi, kdo nemìli èi nemají mo¾nost poznat „na vlastní kù¾i“, kolik vzruchu a pøekvapení jim mù¾e psí kamarád pøipravit.


Pøed èasem na stránkách ST, jste si mohli pøeèíst, jak vysoko mi zvedl hladinu adrenalinu kavkazan Lord anebo o jeho lásce k psí kamarádce yorkšírce Betynce. Ve ètyøech pokraèováních pak povídání o našem pasteveckém „pejskovi“ Cyrusovi.


Pokraèuji povídáním o Lordovi a Cedrikovi…

Maru


Lord a Cedrik (2/2)


Lordíkovi za pár dní otrnulo a jeho TOP puberta jela na plné pecky. Milan dokonce koupil „elektrický“ obojek, aby ho nauèil poslouchat, jen¾e Lord má takovou høívu a límec pod krkem, ¾e i kdy¾ jsem mu vystøíhala kus srsti, elektrické impulzy se mu na kù¾i nedostaly.Od té doby le¾í obojek za šest tisíc v krabici.


Bylo to s ním skuteènì dobrodru¾né a my jsme se ujiš»ovali, ¾e pøece dospìje a pak se urèitì zmìní. Zatím si u¾íval mladých let a pouštìl hrùzu na vetøelce. Jen dvakrát si Laïa Kozubík pøivedl s sebou svého vlèáka Akima. Pøi druhé návštìvì Akim pobíhal po svahu, kde Laïa na svojí èásti kosil trávu, a dovolil si pøiblí¾it k plotu, za kterým zatím mlèky pozoroval situaci Lord. V okam¾iku, kdy Akim pøestoupil tu pomyslnou hranici, vrhl se Lord se vší vahou a zuøivostí na ten Laïùv „perníkový“ plot a zaèal ho rvát. Já byla dole na zahradì, nejblí¾ byla Hanka, která se zase vrhla na Lorda a sna¾ila se ho od plotu odtrhnout. Nikdy bych nevìøila, ¾e je v té naší køehulce tolik síly. Všechno se semlelo velice rychle a za velikého øevu všech zúèastnìných. Navíc pøispìchal pomáhat Cedrik, který byl pøesvìdèený, ¾e musí jako starší Lorda pouèit o pravidlech slušného psího chování. Jen¾e co ví Cedrik o hlídání svìøeného území?! Ale abych nezamluvila téma – od té doby se tady Akim neukázal a my navìsili kari sítì po celé délce Laïova plotu.


Nemìla bych taky nechat ztratit v temnu zapomnìní pohled na zuøícího Lorda, jak se dere mezi prokousanými plaòkami ke Kozmíkùm, kde naivní Lenka s koèkou v náruèí se zájmem èeká, jak akce dopadne, místo aby zdrhala, co jí nohy staèí! Mìla štìstí, ¾e jsem byla dost blízko, abych ho ještì staèila chytit za obojek a vtáhnout ho zpátky. Nechal se jedinì proto, ¾e byl poøádnì pøiškrcený a v té tìsné díøe na mne nedosáhl svými tesáky. Zato na mne dosáhly tøísky z rozkousaných tyèek!


Jen lehce naèrtnu jeho bìsnìní a prokousávání se plotem, kdy¾ nám co sobotu házel do schránky nìjaký dobrovolník noviny. Proto u¾ dlouhou dobu tam máme provizornì opøena dvì vyøazená pøední automobilová skla, která mu brání v další destrukèní èinnosti.


A nesmím zapomenout zmínit se o vykousaných spodních èástech velké brány! Není to tak dávno, co tam Marek musel vymìnit dva hranoly, proto¾e hrozilo, ¾e Lordík uskuteèní svùj zámìr a dopøeje si potìšení kousat, trhat a rvát kohokoliv a cokoliv, co se mu za bránou nelíbí, jako tøeba ty dvì ¾enské z nedalekých tenisových kurtù, co si na provázku vedly nìjakého mazlíka a místo aby zdrhaly co nejrychleji pryè, èuèely za plotem, jak se Lord prokousává ven. Ó, kdyby tak tušily…!


Dneska u¾ vìøím tomu, co jsem si nìkolikrát s potìšením pøeèetla o kavkazanech, ¾ralocích ve psí kù¾i, a musím pøiznat, ¾e se mi to na Lordovi líbí, proto¾e mi to dává jistotu, ¾e tenhle pes by mne na holièkách nenechal. Ale musím taky napsat, ¾e se u¾ hodnì zmìnil, dospìl a taky se pøesvìdèil, ¾e jsme, kdy¾ jsme ètyøi, silnìjší ne¾ on, ¾e toho vùèi nìmu nezneu¾íváme, naopak mu pomáháme. To mám teï pøed oèima loòské pozdní jaro.


Lord byl u¾ nìkolik týdnù velice neklidný a nevrlý, poøád se ošetøoval na intimních místech a nenechal na sebe sáhnout. Podaøilo se mi ho na pár vteøin pøemluvit, abych se podívala. Sotva jsem mu sáhla na nohu, abych ji zvedla, vycenil tesáky a zavrèel. I ta chvilka staèila, abych vidìla, jak je celý opruzený. Poko¾ku mìl oteklou a rudou a¾ na stehna. Vùbec jsem nemusela Hanku pøemlouvat, proto¾e ona je hotová psí máma ošetøovatelka. Pøinesla vodièky a mastièky, Lordovi jsme nasadili náhubek, aby nìkoho ani náhodou nekousl, pøinutili ho lehnout si a Marek s man¾elem ho dr¾eli z jedné strany, já kde se právì dalo, a Hanka po kousíèkách odstøihovala cancoury slepené srsti ze stehen a pøilehlého okolí. Lord se zmítal, jako by mu šlo o ¾ivot, a zrovna tak ryèel. Jinak se to nedá nazvat, byl to pøíšerný zvuk umírající týrané bytosti.


A pak to najednou ustalo, pes zùstal bezvládnì a potichu le¾et a nechal si všechno líbit. Vzdal ten marný zápas strachu o ¾ivot, kdy¾ zjistil, ¾e mu nikdo z nás neubli¾uje, ¾e se mu po oèištìní a namazání znatelnì ulevilo. Vypadal pak zezadu docela legraènì, jak se mu tam hongala jeho chlapská ozdoba zbavená chumlù chlupù, ve kterých se mu zapaøila. V dalších dnech pokraèujícího léèení to byl nový Lord, vstøícný a vdìèný. U¾ takový zùstal a zmìnil se i v postoji ke mnì. Pøed tímto zákrokem poslechl na hvízdnutí vlastnì jen Marka a Milana, a kdy¾ to uznal za vhodné, tak i mne. Víckrát jsem však musela vyšplhat za ním na kopec, kde sedìl jako socha v rohu plotu, nemínil vùbec vzít na vìdomí, ¾e na nìho mluvím a nechal se na škr»áku vléct tak dlouho, ne¾ mu došel dech, a pak stejnì zdrhl zpátky zazuøit si na sousedy. Od té doby staèí, abych jednou dvakrát zavolala nebo zapískala, a Lordík pøijde.

 


Je ale na èase vrátit se ke spolu¾ití našich chlupáèkù. Cedrik, jak u¾ jsem napsala, nebyl zpoèátku vùbec nadšený novým pøírùstkem do rodiny, ale ctil zákony smeèky a štìnìti neubli¾oval. Postupnì bylo jasné èím dál víc, ¾e Lordíka pøijal za svého, hrál si s ním a pøíle¾itostnì ho vychovával, co¾ dìlá obèas ještì i dnes.


Jeho hlavní starostí je moje bezpeènost, tak¾e ho mám poøád za zády, vedle sebe a pøed sebou. Kdyby to šlo, omotal by se asi kolem mne jako had ochranitel. Na Lorda ¾árlí, a kdy¾ se ten ke mnì hrne, aby mi dal najevo, ¾e mne taky má rád, Cedrik pøispìchá i z velké dálky, jen aby strèil hlavu mezi Lorda a mne. To pak musím podrbat jednou rukou Cedrika a druhou Lordíka, aby si nemysleli, ¾e dávám jednomu pøednost a mám jednoho ráda víc ne¾ druhého. Lord pøi takové pøíle¾itosti na mì v¾dycky upøe svoje krhavé oèi a já si v nich pøeètu, co si myslí o Cedrikovi, i pøesvìdèení, ¾e ho neskonale „míluji“ a ¾e o svoje pomuchlání stejnì nepøijde. Proto¾e je to pejsek inteligentní, našel si vlastní zpùsob, jak se dobrat pomazlení. V posledních mnoha týdnech sice radostnì pøibìhne ke kotci, kdy¾ nesu veèeøi, ale nevstoupí do nìho a nezaène baštit, dokud ho nevezmu kolem krku, nepøitisknu svoji hlavu k jeho a nepošuškám mu do ucha, ¾e bobulky jsou moc dobré a jenom pro nìho a a» si honem vezme, nebo mu to Cedrik zblajzne. Kdy¾ se pak do toho pustí, zavøu ho v kotci na petlici, abych se zase nedo¾ila další Cedrikovy prokousnuté nohy jako pøed èasem.


Co se týká krmení, mohl by náš Cedroušek mít misku plnou co dvì hodiny, proto¾e není proti zimì vybaven takovým ko¾ichem jako Lord. Vypadá hroznì, má na sobì pár chlupù dvìma øadami a ještì je má slepené a špinavé. Jo, kdyby… On by potøeboval bydlet ve velkých zámeckých komnatách a mít sám pro sebe vlastního psovoda, který by ho dennì kartáèoval a jinak opeèovával. Jen¾e u nás není maskotem královské hradní strá¾e jako jeho vzdálený pøíbuzný v Anglii, a kdybychom ho mìli v bytì, tak bychom se do nìho u¾ skoro nevešli my. No a proto¾e se mu zdá, ¾e po okraj plná hluboká mísa od nejvìtší remosky mu nestaèí k veèeøi, šmejdí v míse Lordovì, jestli mu nìco nenechal.


Lord je pes velmi úsporný a šetøivý, co se jídla týká. Po svých divokých pøedcích, kteøí se museli o svoji veèeøi postarat sami a byli víc hlady ne¾ nasyceni, zdìdil pud, který mu velí, aby si z „koøisti“ nechal nìco na pozdìjší dobu. Nechává si tedy tøetinu veèeøe na ráno, aby si ji slupnul, kdy¾ se vrátí z prvního ranního lítání po svahu. Tuhle jeho taktiku mu Cedrik prokoukl raz dva, a proto¾e není blbý, jak o irských vlkodavech tvrdí zlí jazykové, vybìhne sice s Lordem svi¾ným tempem na stráò, ale zatímco jde Lord zkontrolovat, co je nového na nepøátelském území za plotem, vrátí se on zase rychle domù zkontrolovat Lordíkovu misku, co v ní zbylo na zub.


Lord je vìtšinou velkorysý a po ztracené krmi se neshání, ale stalo se, ¾e Cedrika u svojí misky zastihl a poøádnì ho to naštvalo, tak¾e vydal zvuky, pøi kterých èlovìku málem tuhne krev v tìle a je rád, ¾e neplatí jemu, zatímco Cedrik si myslel, ¾e situace ještì není tak zlá, aby od nedojedeného musel odejít hned. Mýlil se velice, a proto¾e Lord dvakrát nic neøíká, skonèil Cedrik s prokousnutou nohou. Byla jsem právì v koupelnì, kdy¾ jsem slyšela ryk boje, a pøibìhla ven, kdy¾ u¾ proti sobì stáli pøipraveni k dalšímu kolu. U¾ cestou jsem poøádnì jeèela, aby toho nechali. Vlítla jsem mezi nì, vytlaèila brumlajícího Cedrika do jeho kotce a tam ho zavøela na petlici. Lord ještì nìjakou dobu dával najevo svoje naštvání a pár dní si misku peèlivì hlídal, ale u¾ jsem byla svìdkem, ¾e se klidnì a bez protestù díval, jak mu ji Cedrik zase kontroluje. Nejspíš ji staèil vybílit døív, ne¾ ráno vybìhl.


Cedrika jsem pár dní nechala zavøeného a pouštìla ho vyvenèit oddìlenì, aby nedošlo ke konfliktu a aby rána mìla èas se zahojit. Naštìstí se mu nezanítila, a i kdy¾ nìjakou dobu kulhal na levou pøední, za dva týdny byl zase v poøádku. Èlovìk by si øekl, ¾e se z toho pouèí, ale houbeles! Jeho touha po „kusu“ dlabance je vìtší ne¾ bolest prokousnuté nohy.


Mám je oba dva ráda. Ka¾dý je úplnì jiný, má svoje pøednosti i zápory. Mohu tøeba stokrát za hodinu vyjít z domu na dvorek a Cedrik se stokrát zvedne ze svého lehátka nebo vyleze z boudy, jen aby ke mnì pøišel a doprovázel mne, kam se hnu. Asistuje mi pøi vìšení prádla, pøi sbírání a vynášení výsledkù jejich veèeøe, plete se mi pod nohy pøi zametání a za¾ene ho v létì jenom hadice s vodou.


A Lordík?! Ve stejné situaci zùstane le¾et, kde právì le¾í, a jenom pootevøe jedno oko, aby zjistil, o co se jedná. Kdy¾ uzná, ¾e nejde o nic vá¾ného, ¾e nemám v ruce kus nìjaké dobroty nebo známý kelímek jogurtu, ¾e jenom nesu koš s prádlem nebo beru do ruky koštì, zùstane v absolutním klidu. Oba dva ale v¾dy bezpeènì poznají, jestli se chystám na zahradu nebo na svah, nebo jestli odjedu do mìsta. V prvním pøípadì jsou u branky døív ne¾ já, v tom druhém ani z kotcù nevylezou. Copak jsou telepatiètí?


Text a foto: Marie Zieglerová


* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky

Kolá¾ © Eva Rydrychová

 

 

IRSKÝ VLKODAV
Pes s nejvyšší kohoutkovou výškou na svìtì, to je irský vlkodav. Skuteèný „nì¾ný obr“ psího svìta, odìný v charakteristické hrubé srsti a v kohoutku ne menší ne¾ 79 cm. Plemeno je oddané
rodinì, co¾ je spojeno s jeho pøísloveènou kurá¾í. Irský vlkodav patøí k nejpøátelštìjším plemenùm psího svìta, ale vy¾aduje majitele, který je schopný poskytnout mu odpovídající pohyb, péèi a ubytování, které potøebuje, aby nestrádal. Èinorodá rodina s dìtmi by si nemohla pøát vhodnìjšího a pøíjemnìjšího psího spoleèníka. Ve výstavním kruhu irský vlkodav pøedvádí impozantní zjev stejnì jako pùsobivou velikost a soumìrnost. Okouzlí ka¾dého milovníka psù, se kterým se setká.

 

KAVKAZSKÝ PASTEVECKÝ PES
Ze vzdálených horských oblastí Kavkazu na jihovýchodì Evropy pøichází kavkazský pastevecký pes, pastevecké plemeno, jeho¾ pùvod lze vystopovat dva tisíce let nazpìt. Slou¾il místním chovatelùm ovcí, chránil stáda pøed šelmami. Kavkazský pastevecký pes je bystrý strá¾ce, opatrný vùèi cizincùm, je stejnì nebojácný jako svìdomitý. Díky své pùsobivé velikosti a bohaté srsti má kavkazský pastevecký pes vzhled medvìda. Doma se vìtšinou chová jako plyšový medvídek, v¾dy krotký a milující svou rodinu.

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 24.01.2014  14:14
 Datum
Jméno
Téma
 24.01.  14:14 imra/sa¹aL
 24.01.  13:04 janina
 24.01.  09:22 Von
 24.01.  08:28 Václav
 24.01.  08:14 Vesuvanka díky
 24.01.  07:03 Kvìta :-)))
 24.01.  07:03 Mara Lence
 24.01.  06:52 LenkaP
 24.01.  06:50 Mara
 24.01.  06:48 Mara
 24.01.  06:42 Bobo :-)))
 24.01.  06:13 Láïa K.