Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Tatínkoviny (3)

 

Stejné tajemno, jako s cukrovím, páchala maminka s vánoèními dárky. Tajila je, jako bychom v¾dy byli nesmírnì pøekvapeni, co¾e to ten jé¾i¹ek zase pøinesl? "Pono¾ky!", jásal pravidelnì tatínek. My se sestrou jsme se radovaly povinnì také, i kdy¾ dárky byly zcela pøedvídatelné. Nejhor¹í doba nastala, kdy¾ se nám pøehouplo dvanáct let, a maminka usoudila, ¾e jest tøeba zaèít poøizovat výbavy. Ka¾dý balík, který byl vìt¹í, ne¾ krabièka od zápalek ve mnì vyvolávala zdì¹ení a touhu se ukrýt. Ono se rozplývat nad povleèením a ruèníky, kdy¾ je vám 12 a¾ 17 let dalo dost døiny.

Ale jeliko¾ maminka se v¾dy významnì usmívala, kdy¾ pøitáhla jakýkoliv balík, budilo to v nás pochopitelnì zvìdavost. Nepøála jsem si být ¹okována u stromku, chtìla jsem být ¹okována a hlavnì pøipravena pøedem.

Jen¾e velitelka celého na¹eho rodinného dru¾stva mìla fígl. ®ádné tajné schovávaèky! Uzamkla v¹echny dárky do bytelné skøínì z tøicátých let, a klíè uschovala u sebe. Na svém tìle ho nosila a¾ do chvíle, kdy je¾í¹ek zcela nepozorovanì pøemístil dárky ze skøínì pod stromeèek.

Takto poni¾ující zpùsob byl pravý spou¹tìè tatínkovy a mé fantazie. Jak se dostat k dárkùm, kdy¾ klíè vyrobit ani zakoupit mo¾né nebylo?

Dost pøemý¹lení nám to dalo! Se zvy¹ujícím se datem, a zvy¹ujícím se mnohovýznamným pohledem tatínkovy man¾elky a mé matky jsme znervóznìli.

Byl to první rok, kdy maminka prohlédla v¹echny na¹e kuli¹árny, a zjistila, ¾e pøed námi neukryje prostì nic. Ani tu zápalkovou krabièku. ( nato¾ tak cíchy!) Proto vymyslela tento ïábelský plán, ale podcenila nás!

Jednoho dne tatínek pravil:

"Holka, máme dvì hodiny èasu, dáme se do toho!".

Neptala jsem se, do èeho, bylo to jasné. Pøekonávání maminèiných nástrah, úskokù a pastí se stalo na¹ím koníèkem.

Spoleènì s tatínkem jsme odstavili skøíò. Kdy¾ se uklízelo, nebo bylo tøeba odstavit tì¾ký nábytek, tatínek sténal pod jhem "heksn¹úsu". Tento den v¹ak byl zcela fit.

Zadní èást skøínì se tváøila veskrze nepøátelsky. Poctivá øemeslná práce! Tisíce ¹roubkù! Co pìt centimetrù jeden! Zcela mistrnì a preciznì vyrobená skøíò dávala najevo, ¾e je tentokrát na stranì maminky.

Bez jediného vzdechu èi výèitky se tatínek jal díla.

©roubováèek uchopil svì¾e do ruky, já s krabièkou, aby se náhodou ¾ádný neztratil ( a abych byla spoluviník) jsem stála vedle. ©roubek po ¹roubeèku. Malièkaté byly, a zdálo se, ¾e jich neubývá!

"Kdy¾ se ruka k ruce vine, tak se dílo podaøí!", pobrukoval tatínek, a ¹rouboval a ¹rouboval. Koneènì jsme tu desku odlouèili od zbytku skøínì. Uvnitø nás èekalo veliké pøekvapení!

Nìkolikery pono¾ky, barvy hnìdé, a cíchy - troje! barvy bílé. Byly tam také papuèe, ale ty asi byly pro babièku - doufala jsem! Byly to pravé kostkované, s kovovou pøezkou. "Tak, a teï abych trnula, zda nejsou pro mne!", nedovedla jsem se plnì radovat z díla.

Opìtovné zabalení dárkù bylo rychlé, a hlavnì probíhalo v tichosti. Za¹roubování ¹roubkù zpìt u¾ nedoprovázelo tatínkovo zpívání. ©oupli jsme skøíò nazpátek, a roze¹li se do odlehlých koutù na¹eho bytu.

Vùbec jsem se netì¹ila na dárky! Jak já jen zahraji radost nad kostkovanými papuèemi! V duchu jsem se pøipravovala na nejhor¹í.

Tento rok ale zvítìzila maminka, a to na celé èáøe!

Vyhrála na vkladní kní¾ku, a nakoupila opravdu krásné a hlavnì netradièní dárky! Vím, ¾e jsem dostala krásný ¾upan, po kterém jsem tou¾ila, tatínek holicí strojek .

Pokukovali jsme s tatínkem po sobì, a neznatelnì krèili rameny. Bylo nám to divné! V¾dy» inspekci jsme provádìli pøed dvìma dny! Za tak krátkou dobu, a je¹tì v dobì socialismu prostì nebylo v lidských silách sehnat takové dárky!

Zeptat jsme se nemohli, tím bychom se  proflákli. Trpìli jsme. Oba! Taková potupa. Tolik námahy! Já zcela profesionálnì pøipravená sehrát roli pøekvapeného nad bílým povleèením jsem byla  pøekvapena opravdu tak, ¾e jsem se nezmohla ani na "dìkuji".

A¾ nìkdy v létì jsme to zjistili. Díky sousedce, která v¾dy v¹echno vìdìla, a o v¹em a o v¹ech v¹echno zjistila. Tentokrát to ale nebyla její silná potøeba shroma¾ïování informací, ale pouhý fakt, ¾e maminka u ní ukryla v¹echny dárky, které vyzvedla tìsnì pøed veèeøí.

Maminka vedla jedna nula.

Jeden set jsme prohráli! Ale u¾ se rýsovaly dal¹í!

 

Dagmar Jaro¹ová



Komentáøe
 
 Datum
Jméno
Téma