Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 Cesta do Sacramenta

 

kam jsme jezdívali nakupovat, byla pro mne v¾dy zá¾itkem. Mezi jízdními pruhy byly zasázeny nádherné keøe, hýøily barvami, èervená a bílá pøevládala. Moc se mi to líbilo.

" Co jsou to za keøe?", ptala jsem se.

"Oleandry, normální obyèejný keø. U domu nejsou moc vhodné, vypaøuje se z nich nìjaký bullshit, který je zdraví ¹kodlivý."

"Ale kolem pøíjezdové cesty by byly nádherné! Pøedstav si, jak pøijí¾dí¹ domù a vítají tì krásné kvìty!", nechtìla jsem se vzdát pøedstavy kvetoucích stromeèkù.

V okolí na¹eho domu toti¾ bylo sucho a pusto. Jen místa, která jsem dvakrát dennì poctivì zalévala  se zelenala. Jinak vyprahlo. Milovala jsem na¹i skalku, na¹i zahrádku, v¹echny kvìtinky, které jsem kolem domu nasázela, milovala jsem i ná¹ trávník. Pravda - dvakrát dennì jsem strávila po hodinì zaléváním a hnojením, ale rostlinstvo se mi odmìòovalo nepøedstavitelnì bujnou vegetací! Tady zapíchnout hùl, do rána je z ní strom! Øíkala jsem si. Pùda byla zøejmì velmi vý¾ivná, a poèasí? Slunce, stálé slunce a teplo. Ranní a veèerní "hnojení" a vlhèení nemohly zpùsobit nic jiného, ne¾ pøekotný rùst v¹eho, na co jsem se podívala s hadicí v ruce. Poskakovala jsem ka¾dé ráno kolem té kvìteny jako kùzle. Pojmenovala jsem si nìkteré kaktusy jménem, ale nejvíc jsem si povídala s mimózou. To byl nádherný strom. Netu¹ila jsem je¹tì, ¾e jeden z na¹ich politikù bude za pár let objímat stromy na Vysoèinì. Já jsem hladila mimózu, a ¹eptala do ní jako do vrby. S kým taky jiným jsem si mìla povídat? Laidy sice poslouchala, ale její pøízeò byla podmínìna mým krmením, mým hlazením a èesáním její dlouhé srsti. Jakmile byla takto opatøena, mizela. Mimóza se nehýbala. Zùstávala na místì, nemusela jsem ji volat, lákat na masíèko. Jen ti¹e ¹evelila vìtvemi a já pro¾ívala neskuteèné blaho.

Kaktus Karel sice nebyl moc pøítulný, ale zato jsem mìla obrovskou radost, ¾e roste pøímo pøed oèima! Kaktus! Moc mne nemìl rád. Kdy¾ jsem byla pøíli¹ neopatrná, vystøelil po mnì jeden ze svých ostnù, a docela to bolelo. Mìla jsem z nìho respekt.

Kdy¾ jsem pøijela, stál na krásné pasece krásný dùm, ale zdál se mi pustý. Bìhem nìkolika dnù jsem vymyslela plán, jak udìlat z holého stavení domeèek obrostlý kvìty, keøi, zelení a barvami. Za pár mìsícù se mùj sen vyplnil a po dnech nì¾né, láskyplné a soustavné péèe domeèek skuteènì vyhlí¾el jak z pohádky! Co nebylo v kvìtináèi, bylo v truhlících, co nebylo v truhlících, viselo zavì¹eno pod støechou, zbytek kolem okolí domu. Mno¾ila jsem a mno¾ila, radovala se a radovala.

Staèila jedna noc - a v¹echno bylo jinak. Byla to snad pøedzvìst blí¾ících se náhlých (?) zmìn?

Jednoho rána jsem opìt vybìhla pøed dùm a ztuhla jsem.

Nevìøila jsem svým oèím!

V¹echny kvìty byly v pryè, keøíky polámané, nìkteré rostlinky le¾ely o metr dál, vykoøenìné, ne¹»astné a polomrtvé. Se závìsných nádob zbyly jen provázky, z kvìtináèù trèely jen ubohé ohlodané èásti rostlinek. Jen Karel dr¾el lajnu.

Jeleni.

Krásní, nádherní, majestátní jeleni!

Jak ráda jsem se na nì dívala, pozorovala je a byla ¹»astna, ¾e jsem tak blizouèko pøírodì v pravém slova smyslu! Jak jsem obdivovala jejich hrdý pochod kolem domu!

Dlouho ji¾ bylo sucho a  hlavní jelen, pøedseda nejvy¹¹ího sboru, zøejmì usoudil, ¾e pídit se trapnì po zbytku nìjaké trávy je zbyteèná námaha. Tady, na jejich trase odnìkud nìkam byla pøece pøipravena hostina jako pro bohy!

To, co jim nechutnalo, prostì vytrhli i s koøínky, ¾výkli si a odhodili v dál.

Chtìlo se mi breèet!

Samozøejmì, ¾e prchli v dál! Urèitì nìkde s nacpanými bøichy slastnì hýkali a  doufali, ¾e ta hloupá osoba zasadí nové  menu, staèí jen chvilku poèkat, ne¾ se v¹e ujme, zakoøení a rozroste!

Proto první moje otázka znìla: " A jedí jeleni oleandry?".

"No, nemìli by."

Bylo rozhodnuto!

Druhý den jsem dostala 40 dolarù a dovolení zajet zakoupit 20 ks oleandrù. Pùl na pùl, bílé a èervené.

V obchodním domì jsem se trochu podivila, ¾e v¹echny rostliny jsou venku, bez dozoru, uvnitø se jen platilo.

Nahlásila jsem tedy u pokladny, ¾e si hodlám odvézt 20 ks kvìtináèù oleandrových, zaplatila 1,99 dolaru za jeden a vydala se nasoukat ty nádherné rostliny do kufru auta.

Hluboce zakoøenìná výchova v rozvitém komunismu vykoukla jak èertík z krabièky.

"Jé¾i¹marjá, tady to opravdu nikdo nehlídá! Tady si pøijede ka¾dý jak chce, nalo¾í do auta, co chce, nikdo to nepøepoèítává, nikdo nekontroluje! Kdybych nacpala do auta cokoliv v jakémkoliv mno¾ství, tak 39.80  $ to jistilo!"

Ihned jsem zapudila my¹lenku kráde¾e. Pøece nebudu tak mrzká cizinka! Ta dùvìra, se kterou se pøistupovalo k zákazníkùm prostì zavazovala! To bylo zvlá¹tní!

Pronést pøes vrátnici ¹roubovák, to bylo kdysi hrdinství, úkaz silné osobnosti a pochvaly hodná èinnost. Teï vzít cokoliv(!), co nemám zaplacené, hanbou bych se propadla.

Peèlivì jsem tedy odpoèítávala kvìtináèe a ukládala do kufru auta.

Ne, ta bílá je nìjaká u¹lá, vymìnit - vyndala jsem jednu bílou, a je¹tì jednu èervenou, proto¾e jsem na levoboku zahlédla nádherný exempláø! V tom pøijela kolona s novým nákladem. Nevím, èím to je, ¾e se v¾dycky ka¾dému zdá, ¾e to, co je nové, je lep¹í. Zaèala jsem vymìòovat o sto péro! Kdy¾ u¾ jsem si byla jista, ¾e mám to nejlep¹í z nejlep¹ího, poctivì jsem znovu spoèítala kytky v autì, pro jistotu dvakrát, a s hlubokou úlevou se vydala zpìt k domovu.

Doma jsem vyndala kvìtináèe, kochala se jejich pùvabem a zkusmo je rozestavìla na místo jejich budoucího ¾ivota.

Sakra drát.. devatenáct!

Jedna chybìla!

®e bych urychlenì zajela je¹tì pro jeden kus nepøicházelo v úvahu. Nebyl èas, nebyly peníze, a cesta dlouhá!

Naaran¾ovala jsem tedy kvìtináèky umnì tak, ¾e pøi prvním pohledu nebylo zøejmé, kolik jich je. Bláhovì jsem se domnívala, ¾e poèítat se u¾ nebude.

Poèítalo...

 

Dana ©»astná

 

Pozn. autorky: Volné virtuální povídání - podobnost se skuteènými osobami je èistì náhodná.

 

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 11.03.2005  20:16
 Datum
Jméno
Téma
 11.03.  20:16 Jitka* To jsem teda zvìdavá
 11.03.  18:10 Marie M pi¹ dál
 11.03.  12:48 Janina souhlas
 10.03.  17:24 Pavel HA HA HA
 10.03.  11:45 Jitka souhlas
 10.03.  08:22 Janina fajn
 10.03.  07:22 Milada no koneènì!!!!!!!!
 09.03.  22:57 Jasmina No to je fakt