Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Leopold,
zítra Otmar.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupnì se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je tak na místì, kdo chce (není podmínkou), pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.

Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený.


Tentokrát je to pohled na jedno zajímavé studijní téma...


Parthenon


Univerzita tøetího vìku (U3V) je pro seniory na nezaplacení. Ano, poplatky jsou dost vysoké, ale to jsem opravdu nechtìla zdùraznit, jsou to peníze velmi dobøe investované. U3V seniory uèí, baví, nabízí jim smysluplné trávení èasu, zvyšuje jejich sebevìdomí, nachází jim nové pøátele a taky nové kavárny, potlaèuje deprese, vyvolává obdiv a úctu u dìtí a vnouèat a závist u sousedek - prostì pøináší nespoèetné výhody, radosti a potìšení. Slyšela jsem, ¾e v souèasnosti u¾ je problém se na U3V dostat, lidé prý èekají v poøadí nìkolik let a jestli to takto pùjde dál, bude nutné zapsat se tam hned po narození. Po absolvování prvního, všeobecného roèníku, mù¾ete studovat všechno mo¾né. Já jsem si vybírala dìjiny (dìjiny umìní, architektury, divadla,filmu a hudby, atd.), proto¾e mi to pøipadalo pro seniora nejlehèí: mnoho událostí v dìjinách si pamatuje, nìkdy u nich i byl osobnì...


Pøi mých spontánních agitaèních projevech pro U3V se mne zájemci nejèastìji ptají, jak je to tam se zkouškami. Prý u¾ nemají "nervy na nerváky". Odpovím pravdivì. Obèas nìkterá spolu¾aèka nebo spolu¾ák studium opustili. Pøišly rodinné problémy, nemoci, ba i úmrtí (uva¾te, ¾e naší nejstarší spolu¾aèce bylo dvaadevadesát!), ale nikdy nikdo nemusel tuto univerzitu opustit kvùli slabému prospìchu. Pravda, obèas se nám trochu adrenalinu vyplavilo, ale to je zdravé. Napøíklad na "dìjinách architektury" nám paní docentka na konci letního semestru rozdala papíry formátu A4 a zavelela: "A teï mi ka¾dý nakreslete nìjakou románskou památku!"


Dìsnì jsme se lekli. Doufali jsme v test s otázkami typu "Jaký tvar má Cheopsova pyramida?" a teï takový podraz! Tøídou se rozlehlo zoufalé brebentìní, infarkty krou¾ily ovzduším, cévní pøíhody èekaly opodál, a¾ nakonec se ozval sborový výkøik: "My neumíme kreslit!"


"Architekt musí umìt kreslit, to byste se v praktickém ¾ivotì neuplatnili!" odvìtila nesmlouvavì paní docentka a obrátila se ke zdi, aby nebylo vidìt, ¾e se smìje. Pomyšlení na to, jak se ve svých devìtašedesáti letech marnì pokouším uplatnit v praktickém ¾ivotì jako architektka, mne zlomilo. Zaèala jsem kreslit románskou rotundu, ale na papíøe se mi objevil jenom stan cirkusu Berousek. Vidìla jsem, ¾e budu muset s hanbou studium zanechat, ale ještì jsem se podívala k sousedùm. Spolu¾aèka vpravo nakreslila rychlovarnou konvici, kterou mínila vydávat za èásteènì devastovanou románskou kapli. Spolu¾ák vlevo naèrtnul raketu "zem-zem", zpola zaboøenou do zemì (taky kam jinam, kdy¾ jde o raketu zem-zem) a chladnokrevnì pod ni ozdobným písmem psal "kostel v pozdnì románském slohu ..."


Vidìla jsem, ¾e studuji na správném místì, mezi svými lidmi a studium jsem nevzdala.
Všichni jsme postoupili do dalšího roèníku.
Tam nás èekaly eseje. "Napište nìco o historii nìjaké staré svìtoznámé budovy a nezapomeòte na významné osobnosti, které v ní ¾ily!" øekla naše paní docentka. Chtìla jsem psát o domì, ve kterém jsem bydlela, ten byl dost starý a ¾ily v nìm i významné osobnosti, napøíklad já! Ale moje spolu¾aèky to s opovr¾ením odmítly, tak¾e jsem se urazila a vybrala jsem si Parthenon. Ani s tím moje kamarádky nesouhlasily, prý Parthenon je chronicky známý, ka¾dý ho vidìl, všechno o nìm ví a ka¾dý je s ním vyfotografovaný i s pozadím. (Nevysvìtlujte si to špatnì, míním tím Akropoli). Ale neustoupila jsem, jednak proto, ¾e mám pevný charakter, ale hlavnì proto, ¾e u¾ jsem mìla o minulosti Parthenonu spoustu poznámek z pøednášek, z Googlu, z rùzné literatury, dvakrát jsem byla v Univerzitní knihovnì a tøikrát mi zamrznul poèítaè! Po takové námaze mi dovolte, abych vám nìco ze své práce o dìjinách Parthenonu napsala...


Momentálnì nemá øecká vláda nejlepší povìst, ale Mìstská rada athénského státu, asi pìtset let pøed naším letopoètem, by mohla být opravdu pøíkladem kdejaké radnici. Našli v obecní pokladnì pøebyteèné peníze! Pùvodnì byly plánované na obranu proti Peršanùm, vìèným nepøátelùm Athéòanù, ale ti teï mìli jiné starosti a válka nehrozila. Místo aby tyto peníze radní zatajili, vytunelovali, prohýøili anebo jenom prostì ukradli, rozhodli se vybudovat Akropoli, pošramocenou válkami, konkrétnì postavit nový chrám bohyni Athénì na místì starého, døevìného, omšelého. Na èele myšlenky stál Perikles, velká athénská osobnost, bez oficiální funkce, zato plný invence. Získali architekty Kleisthena, Iktina a Kalikrata, a Mistra Feiniase, aby se ujal sochaøské výzdoby. Za velkého zájmu a úèasti celého athénského státu v letech 447-438 pilnì stavìli, tesali a køesali sochy a rùzné výjevy do kamenných desek, upravovali sloupy, aby byly opticky dokonalé... Výsledkem byla jedna z nejpozoruhodnìjších budov svìta, chrám, zasvìcený bohyni Athénì, dceøi Diovì.


Teï by se slušelo Parthenon popsat, ale z výše uvedených dùvodù omezím popis na minimum. Kdykoliv je nìkde øeè o stavebnictví a vy byste chtìli vypadat vzdìlanì a¾ uèenì, mù¾ete podotknout, ¾e "Parthenon je peripteros v dórském slohu s nìkterými íónskými prvky." (V podstatì jde o to, ¾e Parthenon je budova, obklopená sloupy).
Buïte však opatrní: jedna naše spolu¾aèka chtìla ukázat v rodinném kruhu, jak na U3V duševnì roste, a vybrala si na to veèer, kdy man¾el nahlas uva¾oval, jestli bude letos na chalupu nahazovat novou fasádu anebo nebude letos na chalupu nahazovat novou fasádu. Ta neš»astná paní podotkla, ¾e "Parthenon je peripteros v dórském slohu s nìkterými iónskými prvky..." a její mu¾ se tak urazil, ¾e s ní dva dny nemluvil...


Uvnitø, v místnosti zvané cella, stála velká socha bohynì Athény, hýøící barvami, ve zlatém a fialovém hávu, ostatnì i celá budova byla barevná, jako antické umìní vùbec. To se nám tì¾ko pøedstavuje, známe sochy i budovy jenom v alabastrové bìlobì. Nejzajímavìjší výzdobou chrámu jsou vlysy, pásy s kamennými deskami, na kterých jsou vytesané rùzné výjevy. Za dlouhá léta odborníci popsali ka¾dý milimetr vlysù, vysvìtlili jednotlivé pøíbìhy a dali je do souvislosti s historickými fakty - a potom to zpochybnili, ba odvolali. Tak¾e teï tu sedím a nevím, jestli byly na deskách vyobrazené jenom výjevy z Panathénaí, oslav, konaných ka¾dé ètyøi roky, anebo jestli jsou tam vytesaní i hrdinové, kteøí zemøeli u Maratonu v bitvì proti Peršanùm. Nezbývá, ne¾ poèkat, a¾ se odborníci dohodnou.


Parthenon je budova nejenom esteticky dokonalá, ale svou perfektní jednoduchostí vyhovovala mnoha úèelùm. Byl postavený jako pohanský chrám, ale souèasnì to byla i umìlecká galerie. V pátém století po Kristu ho pøestavìli na chrám køes»anský: jednu dobu to byl øecký pravoslavný kostel, potom zase chrám katolický - pøistavìli galerii pro ¾eny, otoèili vchod, dodali obrazy svatých a chrám zasvìtili Pannì Marii. A kdy¾ se Osmanská øíše rozšíøila a¾ po Athény, stala se z kostela mešita. Pøistavìli minaret, aby mìl muezzin odkud vyvolávat "Allahu akbar!" a muslimové byli spokojeni. Tomu já øíkám polyfunkèní budova!


Parthenon zùstal nepoškozený za mnohých válek, bitev a pùtek, ale pøi jedné v podstatì lokální šarvátce mezi Benátèany a Turky dal velitel benátské lodi (nìmecký hrabì Koenigsmark), povel ke støelbì na Akropoli. Støela zasáhla Parthenon, který tehdy Turci, ovládající Athény, pou¾ívali jako sklad støelného prachu a ten v roce 1687 vyletìl do povìtøí.


Dodnes není vyøešen spor mezi Øeckem a Britanií o èásti Parthenonu (zachované sochy, jeden z nejkrásnìjších aktù svìta s vyobrazením Dionýsia, kamenné desky s vytesanými výjevy, atd.), které odvezl Thomas Bruce èili lord Elgin, a jsou vystaveny v Britském muzeu. Britové a jejich pøívr¾enci si myslí, ¾e tím byly památky zachránìny pøed nièením, Øekové a jejich fanouškové jsou toho názoru, ¾e to byla kráde¾. Athéòané podnikli u¾ nìkolik pokusù o rekonstrukci chrámu a ještì pøed nedávnem byly v jedné skalnaté štìrbinì na Akropoli objeveny dosud neznámé kamenné desky, z pocházející z Parthenonu. Tak¾e historie budovy není ani zdaleka ukonèená.


Pokud jde o mne, historie mých studií na U3V u¾ ukonèená je, hlavnì kvùli univerzitním ¾idlím, které pùvodnì urèitì vyrobili pro nìjakou muèírnu, nevydr¾ím na nich pro bolavá záda pøi pøednáškách sedìt. Jako "dìjinná architektka" jsem se zatím v praktickém ¾ivotì neuplatnila, ale vím, ¾e nìkteré moje spolu¾aèky ano. Emilie postavila prostøednictvím man¾ela gará¾, která je prý v èistì barokním slohu, i kdy¾ man¾el, umìlecky nevzdìlaný, vyhro¾uje, ¾e ty oblouky zasádruje a vyrovná. Eva si letos nechá dìlat na chalupì plot, jenom co se rozhodne, jestli mají být sloupky iónské, dórské, anebo korintské. A Judita pøišla na závìreèný veèírek ve fialovì-¾lutém kostýmu, jaký dostávala bohynì Athéna ka¾dý ètvrtý rok v prùbìhu panathénských her...


Spolu¾aèky mi na rozlouèenou koupily Encyklopedii architektury. Dobøe, ¾e mi ji daly a¾ po skonèení studia. Kdybych ji mìla døív, nikdy bych nemìla odvahu se na studium dìjin architektury pøihlásit. Proto¾e hned první vìta, která mi padla do oèí, kdy¾ jsem knihu otevøela, znìla:


"Vlys je pás mezi architrávem a øímsou na kladí dórského chrámu, na kterém se støídají triglyfy a metopy"!


Nevíte, v jakém je to jazyce?


Blanka Burjanová

***


Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 09.09.2013  10:10
 Datum
Jméno
Téma
 09.09.  10:10 Milo¹
 09.09.  07:50 Blanka B.
 09.09.  06:03 Kvìta
 08.09.  14:32 Vesuvanka díky
 08.09.  10:31 Blanka B.
 08.09.  10:15 ferbl
 08.09.  09:49 Janina
 08.09.  07:02 LenkaP
 08.09.  06:51 KarlaA