Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otmar,
zítra Mahulena.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 
Z knihy Jany Gottwaldové

Sydney
 
Jmenuji se Jana a píše se rok 1980. Mám narozeniny... jaká sláva! Je mnì 26 let a tento den 22. øíjen je vlastnì jeden z nejvzácnìjších narozeninových dnù mého ¾ivota.
 
Ocitám se ve výšce 10 000 metrù nad zemí v nejvìtším letadle toho èasu Jumbo Jet /Australian airline. Neletím sama, sedí vedle mne mùj man¾el Vladimír a mé tøi ratolesti – pìtiletý Daniel, ètyøletý David a tøíletá Diana.
 
Kromì nás je letadlo plné a to pøevá¾nì uprchlíkù z komunistického Èeskoslovenska a Polska. Cítím se unavená, vyèerpaná, ale bla¾ená, ¾e vše, co jsme si pøedsevzali, naplánovali, se vydaøilo. Nebude dlouho trvat a pøistaneme v Sydney. Nahlas si stì¾uji, ¾e mám vlastnì narozeniny a ani nemám peníze, abych si koupila nìjaký mok na zapití oslavy. Paní „polského pùvodu“, která sedí pøes ulièku, se ke mnì nakloní a polsky mnì vysvìtluje, ¾e pití je zahrnuto v letence a ¾e je tøeba zavolat letušku. Rozumím jí napùl díky podobnosti slovanských jazykù, ale smysl toho, co øíká, mi to dalo.
 
U¾ tedy horlivì maèkám èervený knoflík nad sebou a okam¾itì u mì stojí usmìvavá, krásná australská letuška a ptá se, co si pøeji. Anglicky zatím neumím skoro nic. Nìco málo slov je mnì srozumitelných, avšak vìtu ještì slo¾it neumím. Vyhrknu tedy na ni: „Whisky, please“ a ještì jí mávám dvìma prsty pøed oèima, aby pochopila, ¾e nejenom jednou, ale dvakrát... i pro mého Vladimíra. Copak by to bylo za oslavu sám se sebou!
 
Dìtièky nám krásnì spí a my pøipíjíme na nový ¾ivot v nové zemi, na moje narozeniny, na nové poznatky. Nemù¾u se doèkat na nejvìtší dárek mého ¾ivota – „Austrálii“.

 
 
* * *
 

Do Melbourne se u¾ neletí
 
V Rakousku, kde jsme tøi mìsíce èekali na pøijetí do Austrálie, jsme do dotazníku uvedli „Melbourne“, místo, kde se chceme usadit. Vladimír si u¾ z Èeskoslovenska s Goèem a Lenkou dopisoval. Chodili s Goèem spolu do školy. Zdálo se nám, ¾e by zaèátky v Melbourne, kde u¾ nìkdo z vlasti ¾ije, byly jednodušší.
 
Èlovìk míní, osud mìní. Po pøistání v Sydney a¾ na letišti jsme pocítili velké zklamání. Australští úøedníci s èeskými a polskými pøekladateli na nás èekali, seøazovali a usazovali do autobusù èekajících na nás emigranty. Pøes pøekladatelku jsme se dovìdìli, ¾e Sydney je pro nás koneèná stanice a do Melbourne se u¾ neletí. Prý je tam na hostelu plno lidí a vybírat si u¾ není  mo¾né. Dìlá se pro nás, co je v jejich silách, a co jsme mohli tedy dìlat?
 
Museli jsme se smíøit s tím, ¾e zaèátky nás tedy èekají v Sydney. Byla ji¾ tma, kdy¾ nás autobus s uplakanými, pøeta¾enými dìtmi dovezl na hostel ve ètvrti „Maroubra Junction“. Projí¾dìl takovými škaredými ulicemi, kde byly døevìné domky a okolo plno harampádí, na co jsme nebyli z Èeskoslovenska zvyklí, a Vladimír, jak na to koukal, mìl z toho smutek v oèích. Zaèal se mi omlouvat, ¾e netušil, kam nás to dovedl.
 
Na hostelu nás rychle roztøídili do ubytoven. Tím, ¾e jsme mìli tøi dìti, byla nám pøidìlena ubytovna se dvìma lo¾nicemi, kuchyòka (malá linka)s obývákem dohromady a záchod. Sprchy na chodbì byly spoleèné pro všechny spolubydlící. Nemohli jsme uvìøit, ¾e tak velké prostory nám byly pøechodnì pøidìleny, ne¾ se osamostatníme. Nìkteré rodiny v Èeskoslovensku nemìly ani to. Malá kuchyòská linka slou¾ila na to, abychom si uvaøili èaj nebo kafe. Jídelna slou¾ící pro všechny bydlící v hostelu byla umístìna pøi vstupu pøes kanceláø a informaèní støedisko. Hostel mimo této vymo¾enosti mìl zdravotní støedisko, školu pro emigranty s výukou angliètiny a školku pro malé dìti do pìti let. Prádelna byla spoleèná na podla¾í. Také sportovní nadšenci mohli do sytosti hrát tenis nebo volejbal.
 
Na všechno ti Australané mysleli, aby se nám emigrantùm v té jejich zemi daøilo a líbilo.
 
Vyèerpaní jsme ulehli a spali v jednom kuse asi šestnáct hodin. Divili jsme se, jak je to mo¾né, ¾e ani jeden z nás se bìhem té doby neprobral. Zaspali jsme schùzku pro Èechy, kde nám pøipomínali povinnosti, závazky, informace a rùzné výhody. Dodateènì jsme vše získávali od èeských spolubydlících, anebo na informaèním støedisku, kde jsme èekali na pøekladatelku, která mìla dennì vyhrazeny urèité hodiny pro nás novousedlíky.
 
V Evropì, kdy¾ jsme odlétali, se u¾ chystalo k zimì, a zde v Sydney koncem øíjna bylo krásné slunné poèasí. Moc se nám to líbilo. Mìli jsme dojem, ¾e to tak bude poøád. Jak jsme se však mýlili, kdy¾ pøišlo australské léto a hodnì vlhkosti ve vzduchu.
 
Pokrèování pøíštì…
 
Jana Gottwaldová


Komentáøe
Poslední komentáø: 25.03.2017  18:26
 Datum
Jméno
Téma
 25.03.  18:26 ALENA
 01.11.  11:21 Ivan
 27.10.  17:21 Von
 27.10.  15:52 Tomá¹
 27.10.  13:21 Mirka
 27.10.  10:14 ferbl