který slaví svátek podle obèanského kalendáøe i církevního.
V lidové pranostice je jedním ze tøí zmrzlých mu¾ù. Význam tohoto jména tomu však pøíliš neodpovídá. Základem je toti¾ øecké slovo pankartion, co¾ znamenalo celkový závod, ale mnozí badatelé vycházejí ze slova pankratés a pøekládají je jako vševládný. Jméno se u nás u¾ objevuje jen zøídka. Toto jméno má ale svou podobu v celé Evropì. Pankrác je patronem dìtí.
Jeden ze známých nositelù jména Pankrác se narodil v Synnadì ve Frýgii (území dnešního Turecka). V dìtství osiøel a ujal se ho otcùv bratr Dionysius. Tento strýc se stal jeho peèlivým vychovatelem. V Øímì prý mìl Pankrác nìjaké dìdictví, proto¾e rodièe odtud pocházeli, a strýc pøedpokládal, ¾e mu tam zajistí i lepší vzdìlání. Ubytování našli údajnì na Coeliu, jednom z øímských vrchù a v sousedství místa, kde se scházeli køes»ané s pape¾em Marcelinem. Oba projevili zájem zjistit více o nábo¾enství, které vychovává velmi dobré lidi a pøitom je krutì stíháno. Této pøíle¾itosti se jim dostalo. Sám pape¾ je prý seznámil s vírou v Krista, pøipravil na køest a tuto svátost jim udìlil. Také jim z dùvodù pronásledování doporuèil odchod na venkov, ale k tomu nedošlo.
Dionysius brzy zemøel a Pankrác se sna¾il svým zdìdìným majetkem køes»anùm pomáhat, zvláštì tìm trpícím. Pak jako køes»an i on byl zatèen a pøedveden k soudu. Traduje se podání, ¾e jeho výslechu se úèastnil císaø osobnì, dle pøedpisu mu byli nezletilí provinilci pøedstavováni. Císaø mìl zájem na zmìnì Pankrácova pøesvìdèení, poukazoval na bláhovost nechat se svést køes»any, jejich¾ nábo¾enství bude brzy zlikvidováno. Asi ètrnáctiletý Pankrác prý odpovìdìl: "Stal jsem se køes»anem z pøesvìdèení a zùstanu køes»anem a¾ do smrti." Za odhodlanou odpovìï tohoto znìní císaø naøídil stìtí.
Pohané ¾asli nad odvahou mladíka a prý øíkali: "Hle i dìti opovrhují bohy." Síla jeho pøesvìdèení je vybízela k úvaze o dùvodech jeho víry.
Pankrácùv ¾ivot skonèil poblí¾ Aureliovy silnice kolem roku 304. Jeho tìlo zbo¾ná paní Oktavilla tajnì pohøbila asi na svém blízkém statku. Pape¾ Symmachus kolem roku 500 nechal nad jeho hrobem postavit basiliku.
K hrobu sv. Pankráce se vá¾e legenda o køivopøíse¾níkovi, který u jeho hrobu pøísahal a jemu¾ nejdøíve ochrnula pravice a pak prý zemøel. Skuteèností je, ¾e Pankrác je uvádìn jako ochránce zachování pøísahy a pøísahy v chrámu nad jeho hrobem jsou brány za obzvláš» posvátné. V Øímì se také stalo zvykem, ¾e novokøtìnci na Bílou sobotu odkládali své bílé šaty na jeho hrob a køestním slibem se veøejnì hlásili ke Kristu.
V Itálii zaèal být Pankrác uctíván jako patron mláde¾e a tato úcta se rozšíøila i po Evropì. Ponejvíce je ale na nìj upozoròováno jako na "ledového mu¾e".
Zobrazování v rytíøské zbroji souvisí s jeho rytíøskou odvahou, ale mù¾e souviset i pøijetím Pavlovy výzvy: "Vezmìte na sebe plnou Bo¾í zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno pøekonat a obstát. Stùjte tedy opásáni kolem beder pravdou, obrnìni pancíøem spravedlnosti, obuti k pohotové slu¾bì evangeliu pokoje a v¾dycky se štítem víry... Pøijmìte také pøilbu spasení a meè Ducha, jím¾ je slovo Bo¾í." (Ef 6,13-17)
V lidové pranostice je jedním ze tøí zmrzlých mu¾ù. Význam tohoto jména tomu však pøíliš neodpovídá. Základem je toti¾ øecké slovo pankartion, co¾ znamenalo celkový závod, ale mnozí badatelé vycházejí ze slova pankratés a pøekládají je jako vševládný. Jméno se u nás u¾ objevuje jen zøídka. Toto jméno má ale svou podobu v celé Evropì. Pankrác je patronem dìtí. 