Slovenské Tatry

Znalci říkají, že hory jsou nejkrásnější na podzim. Platí to dozajista i o slovenských Tatrách, o Nízkých i těch Vysokých. Naštěstí pro znalce tento názor nesdílejí všichni, a tak i o  prázdninách  turistické trasy připomínají  městskou promenádu. Ti, kteří z dřívějška Tatry znají, ale v posledních několika letech v nich nebyli, by zřejmě byli ledasčím překvapení, soudím, že ve většině případů příjemně.

Když v horách prší

Začínat povídání o dovolené vyhlídkou na špatné počasí není nejpříhodnější, ale je to účelné. Když je v horách hezky, není nic jednoduššího a příjemnějšího než zrána vyšlápnout do kopců. Co však dělat, když bude tam nahoře mlhavo a deštivo? Jedna z příznivých změn, které se v Nízkých i ve Vysokých Tatrách staly, spočívá v tom, že i za nepříznivého počasí, když se nedá vyrazit na horskou túru, je čím se zabavit. Viditelně přibylo půjčoven kol a značených cyklistických tras, v řadě míst nabízejí zájemcům jízdu na koních, místní cestovní kanceláře zprostředkují zájemcům rafting na horských řekách, paragliding, výlety do blízkých zajímavých míst apod. Více možností nabízejí i hotely. Některé mají vlastní bazény, řada z nich má herny vybavené pro nejmenší děti a každý se snaží nabídnout hostům něco, čím by se zabavili, když se zrovna nedá vyrazit do hor.

Za hezkého počasí

Většina tatranských hostí přijíždí proto, aby si - podle chuti a kondice - užila hor. Výběr je v tomto ohledu tradičně velmi rozsáhlý. V Nízkých Tatrách jsou to většinou snazší vycházky a okruhy Demänovskou nebo Jánskou dolinou. Z těch náročnějších je to výstup na Chopok nebo na Ďumbier, dvě nejvyšší tamní hory. Ve Vysokých Tatrách je to podobné s tím, že tam jsou i skutečné vysokohorské trasy a horolezecké terény. Příjemné je také zjištění, že Tatry zůstávají čisté, že se z nich nestává smetiště ani v době, kdy se v nejnavštěvovanějších místech procházejí denně stovky lidí. Hory zůstávají čisté i v tom smyslu, že se z nich neztratili svišti, kamzíci ani orli.

Je těžké se ztratit

Ještě před několika léty bylo poměrně snadné se v Tatrách ztratit. Ani snad ne tak v horách, jako v některých podhorských střediscích. Dnes je to obtížnější, bylo konečně instalováno jednotné a přehledné značení, podle něhož se snadno dostanete k tomu či onomu hotelu, k lanovce nebo na poštu. Řada hotelů instalovala hostům přístupné terminály informačního systému, na nichž si lze vyhledat předpověď počasí, prohlédnout si nabídku služeb, zjistit, kde je co zajímavého a vidění hodného apod. V provozu jsou také informační tabule, na nichž si návštěvníci mohou tlačítky zvolit typ a kategorii ubytování a nechat si vytisknout odpovídající nabídku. Pro ty, kteří přijedou, aniž by ubytování měli předem zajištěno, je to výborná pomůcka - ovšem jen tehdy, pokud jedno z těchto zařízení není mimo provoz a další vám nesdělí, že v tiskárně došel papír. Nepatříte-li k pravidelným a znalým návštěvníkům Tater a pokud nejste všemi potřebnými znalostmi a informacemi už dávno vybaveni, stojí za to navštívit některé z tamních knihkupectví. V nich se v poslední době (míněno rok až dva) objevily nové publikace, z nichž se o Tatrách dozvíte snad všechno, co je užitečné nebo jen dobré vědět. Od zcela praktických informací (kapesní brožurka Vysoké Tatry) až po dějiny jednotlivých středisek a obcí, popis všemožných pozoruhodností a pověsti, které se k nim váží, včetně mnoha ilustrací a map (Slovensko - polské Tatry). V nabídce je i několik brožurek o přírodovědných, cyklistických a dalších trasách i s tipy na to, co a kde lze při jejich absolvování vidět.

Češi jsou vítaní

Čas od času se jistě doslechnete o tom, jak se tomu či onomu dostalo na Slovensku ústrků proto, že je Čech. Berme podobná povídání s velkou rezervou. Čechů jsem v Tatrách potkal hodně a nepůsobili dojmem odstrkovaných. Ani já jsem se s žádnou národnostní nepřízní nesetkal. Pokud si člověk třeba nepadne do oka s číšníkem v hospodě, nebývá to zpravidla otázka národnostní, ale problém, s níž se setkáte kdekoliv, doma pak nejčastěji. Dovolím si tvrdit, že Češi jako turisté jsou na Slovensku vítanými hosty. Nemusí to být - a také to zpravidla není - projev nostalgie po někdejší spolupatřičnosti. Důvody jsou zcela pragmatické, řečeno se Švejkovým Palivcem "host jako host, třeba Turek". Říká se tomu také "neviditelná ruka trhu", která v řadě minulých let nebyla k Tatrám dvakrát štědrá. S námi to navíc mají Slováci jednodušší než s Turkem už proto, že si rozumíme nejen v řeči, ale i v tom, že když nesvítí žárovka na nočním stolku, neztropíme skandál, nevoláme ředitele hotelu a nežádáme dvacetiprocentní slevu, ale zajdeme si do recepce pro novou.

První tatranští turisté

Dějiny turistiky v Tatrách sahají až do 16. století. Tehdy se poprvé lidé vypravili do hor kvůli jejich krásám, nikoliv z čistě ekonomických důvodů. První doloženou turistickou vycházku podnikla do Vysokých Tater osvícená kežmarská hradní paní Beata Laská. Se společností svých přátel se vypravila do Doliny Bielej vody a pravděpodobně došli až k Zelenému plesu. První horolezecký výstup pak popsal kežmarský matematik a astronom David Fröhlich, který v roce 1615 vystoupil na jeden z vrcholů v Lomnickém masívu, pravděpodobně na Kežmarský štít. Skutečná turistika, zdaleka však ne ta masová, se v Tatrách provozuje teprve od 18. století, kdy si tam šlechtici začali stavět svá letní sídla. K nim pak přibývaly nájemné chaty a první hotely a v roce 1900 měla ubytovací zařízení ve Vysokých Tatrách celkovou ubytovací kapacitu 2300 lůžek.

Jirka Kolohnát