Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Mahulena,
zítra Romana.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jeden den seniorky (2)

(Dopis kamarádce)

®o¾i,

ahojky v nedìlním ledovém, leè sluneèném, ránu. U¾ jsme s Windou byly dvakrát venku - pøed šestou a pøed pùl hodinkou. S Milanovým kloboukem proti odpornému vìtru a v jeho prastaré - ze šedesátých let - bundì, pod kterou se vejdu i v nìkolika svetrech, jsem jí dìlala doprovod, kdy¾ hledala to správné místeèko, aby se pøikrèila a vypustila ètyøi kapky. Pøi té druhé anabázi v ledovém vìtru se ztratila za balíkem slámy, co tady zbyl po beráncích a doufám, ¾e tam udìlala bobka a nebude mì za hodinu zase honit  ven.

Nejste samotni, kdo èuèí v baráku. Nejdelší pobyt na èerstvém vzduchu konám sice mnohokrát za den podle potøeb Windousky, ale jen po cestì dolù k bránì a pak po schodech nahoru. Povyra¾ení jsou pøi a poté všelijaká, jako napøíklad pøedvèerejší byt zamoøený zplodinami - èernými a mastnými! - proto¾e  jsem spìchala dolù pøevzít od poš»andy balík, který jsem si neobjednala, ale pøesto za nìj zaplatila osmsetpadesátdvìkorunyèeské, nebo» hrùzná byla pøedstava, co všechno bych musela podniknout, abych se ho zbavila, kdy¾ tam nikde nebyl uveden odesílatel. Vedlo mne k tomu také vìdomí, ¾e a» u¾ je v nìm, co chce, mám tady širokou rodinu a nìkomu se to bude urèitì hodit. Tak¾e jsem se ještì zapovídala o balíku s Markem, co šel právì kolem za prací, a spoleènì jsme ten balík otevøeli, abychom zjistili, ¾e je to nový vodní filtr, jeho¾ rok pou¾ívaného dvojníka jsem pøed tøemi dny!!! posílala k výmìnì a pochopitelnì jsem netušila, ¾e to bude vyøízeno tak rychle. Ještì jsme kolem toho dali pár slov pìknì poskládaných do vìt jednoduchých i delších souvìtí, zasmáli jsme se, a proto¾e dul leïák a zaèala mi být jo poøádná zima, spìchaly jsme s Windou a filtrem domù.

Jo, málem bych zapomnìla na ty zplodiny. Tedy zapomnìla o nich dopsat,  jak vznikly, ¾e jsem v tom spìchu nechala na rozpálené plotýnce hrnec s nakrájenou slaninou. Ale já na nì skrzevá ten tajemný balík zapomnìla opravdu, ona to pùvodnì byla slanina, co mìla slou¾it dosud nenakrájené cibuli a nachystanému masu jako základ mòam obìdu.  No a teï si pøedstav støedovìkou kuchyni, kde se kuchtilo nad otevøeným ohnìm a zplodiny vynášené kouøem do okolí zaèernily všechno, co bylo v dosahu - tak vypadala ta moje pùvodnì  bìlostná od kachlièek a¾ po strop, skøíòky a taky døevem okrasným oblo¾ený strop sám – všechno èernì, mastnì èernì!!!!

Obìd se nekonal, konala se tøíhodinová hnusná práce úklidová, kdy já, stará bába, jsem lezla po štaflích tam a zase zpátky, pøitom dejchala ten odporný puch, který se prolezl celým bytem  a, i kdy¾ jsem mìla prùvan durch od prvního na poslední okno a dveøe a ubo¾átka kytièky, co je pøes zimu opeèovávám doma, jsem vystavila ledovému vzduchu,  ještì vèera jsem mìla pocit, ¾e to cejtím.
To¾ tak.

* * *
 
Píšu a¾ dneska ráno, veèer jsem u¾ mìla vypnutý PC.
Dovedu si pøedstavit, jak Ti bylo za volantem, kdy¾ si ten pøiblblej predátor èechral a hladil svoje EGO a pøedvádìl se, jak umí krásnì vybr¾ïovat a k tomu ještì pøed vrcholem kopce!  Jo, (teda jen mezi náma dìvèatama) i takoví se najdou. ®enskou by to nenapadlo, ale Miloškovi to radìj neøíkej. A¾ se tady zase sejdeme, povykládám, co se mi pøed mnoha a mnoha lety s podobným predátorem pøihodilo a co jsem pøihodila nakonec já jemu.

Momentálnì unikám pøed souèasností, neb se mi nelíbí, beru jednu kní¾ku za druhou (mám jich 1023 kusù - pøed pár dny jsem se vybièovala a spoèítala jsem, co mám po regálech, ještì nìco je ve skøíòkách, ale tam se mi nechce lézt na kolena, kdy¾ není, kdo by mì pak zvedl) a ètu a ètu a ètu a skonèím, teprve a¾ je všechny pøeètu, proto¾e mnohé jsem ještì vùbec (skrzevá prùbìh ¾ivota) neèetla a jen je pøiøadila k ostatním s tìšením se, a¾ na nì budu mít èas a pohodu. No a u tìch, co jsem u¾ kdysi èetla, jsem pozapomnìla dìj...

Kamarádko moje zlatá, kdy¾ jedete kolem, vidíte sami, jak jsme tady všude zaautovaní, ale kdy¾ mi aspoò hodinu pøedem dáte avízo, kluci rádi udìlají místo, abyste mohli projet nahoru, nebo aspoò zaparkovali dole, kdy¾ u¾ nebude zbytí.
Bylo by prima, kdyby se poèasí umoudøilo, teda aspoò ono, kdy¾ u¾ lidi blbnou na kvadrát.
 
Tak jsem dopila kafe a musím si vzít ranní prášky, na které obèas zapomínám. Winda u¾ zase spokojenì spinká nejspíš v posteli, svítí sluníèko a hnedle je ¾ivot aspoò pøes okno veselejší.

Opìtujeme „malièko na líèko“  a tìšíme se na shledání.
Páááá @}-->--- MaW
 
Text a kolá¾: Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 27.03.2018  20:13
 Datum
Jméno
Téma
 27.03.  20:13 Mara
 27.03.  18:33 Von
 26.03.  13:15 olga janíèková
 26.03.  06:32 Kvìta
 26.03.  06:31 Kvìta
 26.03.  03:33 Václav