Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Babibajky (29)

Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...


Dal mi také mo¾nost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou èipù a drátkù, tím zázrakem dvacátého století. Zaèátky s ní mi ulehèil dárek – CD s nìkolika tisíci klipartù. Pøi jejich prohlí¾ení se mi zaèaly vybavovat rùzné zá¾itky z pro¾itých let, které jsem se sna¾ila v nìkolika vìtách zachytit. To, co jsem bìhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávìní, nìkde skoro pohádky, povzdechnutí, pøíslibu. A proto¾e stojí na samé hranici reality a bajky a proto¾e jejich autorkou je babièka, dostaly název BABIBAJKY.
 
Ne ka¾dá se povedla, pøísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pøesto doufám, ¾e se najde i dost ètenáøù, kteøí se zasmìjí, souhlasnì pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v naèrtnutém dìji. Pøeji všem dobrou náladu.

 
Mara
 
Babibajky
* 29*
 
Malé myšce se pøestalo líbit na zahradì, prý tam na ni chodí èíhat sousedovic koèka a v jedné zídce pod kamenem bydlí velikánská u¾ovka, ze které má strach. Tak se jednoho dne rozhodla, ¾e pùjde navštívit svoji sestøenici Dodo, myš domácí, která si prý v pohodlí ¾ije v nedalekém domeèku. Poèkala, a¾ se velikánskému chundelatému psovi omrzelo hlídat u branky a šel si lehnout do boudy, a šupydupy byla na verandì, kde ještì u dveøí chybìl práh. Stejnì tak se dostala i do bytu a u¾asla, jaké je tam teplouèko a jak to tam voní všelijakými dobrotami. Šmejdila po kuchyni, ale chleba byl zavøený v troubì, stùl jako vymetený, v kvìtináèi ani semínko. Vydala se tedy na prùzkum i do jiných místností, ¾e tøeba tam najde svoji pøíbuznou. Krèila se v kouteèku za psacím stolem a slyšela, jak si dvouno¾ci vykládají o nìjaké myši, ¾e u¾ by zase potøebovala vyèistit, proto¾e špatnì funguje. Moc tomu sice nerozumìla, ale pøesto se zaradovala, ¾e koneènì sestøenku našla, koneènì si s ní popovídá a mo¾ná, ¾e od ní dostane nìco k veèeøi.

Kdy¾ v domì po pùlnoci všechno utichlo, vylezla na stùl, hledala Dodo a velice se polekala, kdy¾ jí za zády nìco cvaklo.To se probudila myš Genius celá rozmrzelá tím šramocením, proto¾e byla za celý den unavená, jak s ní poøád klikali a tahali ji po podlo¾ce. Pøesto se ale nad svojí velmi vzdálenou pøíbuznou slitovala, vysvìtlila jí, ¾e Dodo skoèila na špek, a taky jí poradila, aby se radìji vrátila na zahradu, tam jí rozhodnì nehrozí tolik nebezpeèí jako v domì, kde jsou pastièky snad v ka¾dém koutì. Myslím, ¾e jí malá myška moc nevìøila, proto¾e jsem v pastièce pod kuchyòským stolem jednu našla chycenou. No, tak to obyèejnì dopadne, kdy¾ se nìkdo cpe, kam nepatøí!             


* * *
 
Mù¾e to zaèít tøeba jako pohádka …jednou se v jeden den narodily dvì holèièky a ka¾dá na jiném konci svìta. Jedna byla celá bìlounká a rù¾ová, druhá jako mléèná èokoláda a s rù¾ovými tváøièkami k nakousnutí. Obì se odmalièka rády vrtìly pøi zvucích hudby, pozdìji se toèily na baculatých no¾kách a vùbec jim nevadilo, kdy¾ škobrtly a ¾uchly na zem .

Kdy¾ jim bylo pìt let, zaèala ta bìlounká chodit do baletní školy a ta èokoládová si dál hrála v prachu pøed domeèkem z lepenky a prken kdesi na okraji Ria, a kdy¾ uslyšela tu krásnou rytmickou hudbu svojí domoviny, pøidala se k tanci svých starších sestøièek. Od nich se nauèila správné kroky a jak se kroutit v bocích a jak zvedat ruce, aby to vypadalo krásnì .
 
Vyrostly, z bìlounké se stala primabalerina, na špièkách vytáèela skvostné piruety, pa¾e byly labutí køídla a v náruèí partnera se mìnila ve snìhovou vloèku lehce klouzající vánkem. I kakaová tanèila. Její tanec nebyl snivý, v¾dy» samba je ohnivá, rozdává energii, radost. Záøila jako zlaté vøetánko, kdy¾ se toèila v prùvodu nejslavnìjšího karnevalu svìta .
     Dva osudy tak stejné a pøece tak rozdílné! A proè by nemohly skonèit jako v pohádce? Urèitì se ka¾dá zalíbila tomu svému princi. Jeden pøijel na bìlouši, druhý na vraníku a hádejte, pro kterou z nich?
 
* * *
 
Jednou jedna sova milá pár kní¾ek si zakoupila, èetla ráno, èetla v noci, nebylo jí víc pomoci.
Písmenka ji uhranula, týden u¾ se nepohnula, do kní¾ky tak brejlila, a¾ si oèi zkazila.
®e se ale moudrou stala, k oèaøovi zavítala, usmála se na nìj mile, on jí prodal silné brýle.
A tak mù¾e naše sova vzdìlávat se zase znova.
 
* * *
 
Byla jednou jedna malá vesnièka, v té vesnièce malý domek, u domeèku zase dvorek. Na dvorku, jak u¾ to tak bývávalo, pìkné voòavé hnojištì, všech kohoutù bojištì. V¾dy» co by to bylo za kohouta, kdyby na svém území strpìl rivala, to by si pak ka¾dá slípka legraci z nìho dìlala. Jo jo, poøádek musí být a jedno hnojištì jednoho pána musí mít. To všechno slípky uznávaly, i kdy¾ se jim jejich kohoutek zdál trochu malý, leè vùbec holky netušily, co je v nìm skryto bojovné síly.
 
Kdy¾ v noci na høadu pad na nì spánek, vkradl se nepøítel do kurníku a jejich malý kohoutek za velikého køiku vrhl se srdnatì naò. Kuna se bránila jak lítá saò a všude peøí lítalo a taky její chlupy, kdy¾ zpátky k lesu pádila od chalupy. Pak ráno kohout na plotì vítìzství hlásil svìtu… a já teï teèkou koneènì uzavøu tuhle vìtu.
 
* * *
 
A helemese koukejme se, u¾ je tady zase pøedjaøí a za pár týdnù se pøihlásí Velikonoce, tak se musíme postarat, aby bylo všechno poøádnì pøichystané, proto¾e to by byla velikánská ostuda pro celý zajeèí rod, kdyby chybìla malovaná vajíèka! Ono to není jen tak namalovat velikonoèní vajíèko! To se napøed musí domluvit se slepièkami v kurníku, ¾e budou snášet jen bílá, proto¾e na hnìdých to barvení nevypadá tak hezky. Potom se musí splašit veselé jarní barvièky, zajeèí holky a kluci si poøádnì umyjí tlapky a dají se do práce… tamhle vlnka, semhle puntík… ¾lutá, modrá zelená a ještì trochu èervené pro radost… a je to! Necháme je poøádnì uschnout a maminka zajeèice je ještì pøeleští kouskem kù¾ièky ze slaninky, aby se pìknì leskla.
Ne¾ to všechno udìláme, rozkvetou zatím koèièky a jehnìdy, urèitì si pospíší i zlatý déš» a narcisky s tulipány, zahrádka bude plná modøencù a mo¾ná zbude ještì i nìjaký ten prou¾kovaný krokus. To bude slávy! Jaro u¾ je zase tady!
 
Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 07.08.2016  09:32
 Datum
Jméno
Téma
 07.08.  09:32 kusan
 07.08.  07:55 Von
 07.08.  06:27 LenkaP
 07.08.  05:40 Bobo :-)))