Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Na tahu sluk
Na støeše hájenky se ukázal bílý konipásek. „Pan domácí“ pøilétl odkudsi z jihu. Staøí myslivci tvrdili, ¾e kdy¾ je tady on, jsou tu i sluky. Dalším pro bylo i to, ¾e nedìle Kýchavná u¾ minula. Zase moudro starých je na bíledni. “Na nedìli Kýchavnou sluky jistì potáhnou. Je docela slušné jarní poèasí a tak zaèínáme s Danem, to je ohaø, kout pikle na naveèer. Pùjdeme na tah sluk pod Nový rybník.
Líèil mi kolega, který dlouhá léta na naší hájence ¾il, ¾e kdy¾ nastoupil, staèilo si naveèer sednout na lavièku a sluky létaly nad hlavou. Mì se to nestalo nikdy. Jisté je, ¾e v tìch mokøinách kolem Nového hnízdily a snad ještì hnízdí. Dost èasto se ukázala nìjaká pøi podzimních honech.
Vyrazili jsme radìji døív. Zasedli v okraji mlaziny a èekali. Obloha od Øeplic zaèala prosvítat do veèerních èervánkù a nedaleko kos vyzpìvoval jak o ¾ivot. Pomalouèku se šeøilo. Pak se rozsvítila ta dnešní první hvìzdièka. To se podle starých myslivcù mìly zaèít dít vìci.
A taky dìly. Dan sebou škubnul a já házel flintièku k oku. Cosi tmavého proti obloze se k nám blí¾ilo ale tak nìjak klikatì. A¾ blí¾e se z toho vyklubal netopýr. U¾ i ten kos zaèal dìlat pauzy v koncertu. K té první hvìzdièce pøibyly další a nic.
Kvor, kvor ozvalo se za mý»ákem a nad hlavu nám vletìl roztou¾ený sameèek sluky. Teï flintièka do ramene, blesk a rána. Vzduchem poletuje nìkolik peøíèek a Dan vyrazil. Tak jako velký lupen se k zemi snesl milenec. Traduje povìra, ¾e pes sluku nechce aportovat, ale Daneèek zapracoval. Víc jich ten veèer netáhlo. Ale i kdyby, dodr¾oval jsem zásadu jedné sluky za rok.
Do tmy nám zasvítila okna hájenky. Pøedlo¾ili jsme koøist mamce a Honzíkovi.
Pamìtníci, vzpomínejte!
