Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Nikola,
zítra Albert.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


®ivot tropí hlouposti – aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (4)


Do opravdové školy, tedy s taškou na zádech, jsem zaèal chodit na podzim roku 1941. V Jièínì byly tehdy dvì Obecné školy a navíc i Cvièná škola pøi Raisovì uèitelském ústavu.


Kromì mne a mé maminky navštìvovala tento ústav kdysi i celá øada významných osobností. Samozøejmì spisovatel jeho¾ jméno ústav nese, ale napøíklad dva roky pøed mou maminkou zde maturoval bohu¾el ponìkud zapomenutý a v padesátých letech vìznìný katolický spisovatel, prozaik a básník František Køelina. Mnohem známìjší je ovšem Václav Ètvrtek, který zde koncem první svìtové války jako sedmiletý asi èerpal první inspirace pro své pozdìjší skvìlé pohádky o Rumcajsovi. Mou maminku tam uèil profesor Ferbas, otec známé hereèky Vìry Ferbasové a snad do té školy chodila i ona. Tato škola byla od nádra¾í nejblí¾e, ale naši nìjak prošvihli zápis a já musel nastoupit do mnohem vzdálenìjší školy obecné. Tì¾ce jsem to nesl a nevím jak se to nakonec našim povedlo, ale ještì pøed Vánocemi jsem pøešel na tu ký¾enou cviènou školu.


Byl to asi nejlepší mùj dárek k Vánocùm a teï se musím pøiznat, jaké byly hlavní dùvody, proè jsem tu zmìnu školy velmi uvítal. Bylo to jednak blízko od našeho bydlištì - asi tøi sta metrù po rovinì a pak asi sto padesát do kopeèka. Ale hlavnì - témìø ka¾dé ráno jsem právì pod tím kopeèkem mohl naskoèit na zadní stupátko modrého poštovního vozu, který táhl pár koní. Nebylo to ani moc nebezpeèné, konì táhli vùz krokem, stupátko bylo dost velké a dr¾et se dalo za møí¾ku zadních dveøí. Samozøejmì vás nesmìl spatøit „poštovský panáèek“, který vepøedu na kozlíku práskal bièem!


Naše Cvièná škola mìla pouze pìt tøíd asi jen po dvaceti ¾ácích a nazývala se tak proto, ¾e se na nás v jednotlivých tøídách obèas - na tak zvaných pokusech - uèili uèit studenti Raisova uèitelského ústavu, jakéhosi pøedchùdce pedagogických gymnázií. I nás uèili dva vynikající, jeden prùmìrný a jeden velmi nepøíjemný uèitel, ze kterého se vyklubal kolaborant. Ten nás dokonce krákal za vlasy a práskal ukazovátkem nebo pravítkem pøes dlanì! Tento „takykantor“ vìtšinì z nás ve druhé tøídì dokonale znechutil nìmèinu a mé malièkosti bohu¾el výuku jakéhokoliv cizího jazyka – fakt! Ale samozøejmì mnohem pøíjemnìjší vzpomínky mám na ty druhé kantory. Myslím, ¾e si souèasní uèitelé nedovedou pøedstavit, ¾e si náš kantor pro ètvrtou a pátou tøídu sám sepisoval a vlastním nákladem vydával cvièné diktáty èi uèebnice místní vlastivìdy! A jaké základy lásky k naší vlasti a našemu rodnému kraji nám ti dva bezvadní kantoøi ve tøetí a¾ ètvrté tøídì dali! Sami jistì nahlédnete, jak dùle¾ité to zejména za Protektorátu bylo! Dokonce mohu tìm jièínským vlastencùm odpustit, ¾e nás nenutili do nìmèiny. A proto¾e ruština nám pak byla novým re¾imem také velmi rychle znechucena a angliètina jako¾to jazyk imperialistù byla témìø na indexu, jazykové manko z mládí, kdy mozek více bral ne¾ ztrácel, jsem nevyrovnal za celý svùj ¾ivota a zùstal jsem bohu¾el vlastnì témìø monoglotem.
Snad si zde mohu dovolit uvést i hezké panorama Èeského ráje, které jsem objevil na webových stránkách.

 

  


Je jasné, ¾e i v tìchto dnešních ¾ivotních hloupostech se budou støídat pozitiva s negativy jako na bì¾ícím pásu. Kdy¾ u¾ jsem pøed chvílí zabrousil na nepøíjemné téma kolaborace jednoho našeho uèitele s nacisty, musím se zmínit i o tom, jakou jsem mìl kliku, ¾e jsem se nestal èlenem Kuratoria. Tato nechutná protektorátní organizace lákala ve školách ¾áky rùzným podbízením, napøíklad tím, ¾e se nauèí støílet lukem a házet oštìpem. Vojenského ducha mláde¾i zøejmì chtìli nacisti vštípit hned v útlém vìku a samozøejmì nám to rozmlouvali rodièe a tajnì i ti dva výborní uèitelé. Naštìstí tyto aktivity byly pro mláde¾ a¾ od deseti let a navíc se v Jièínì sna¾ili èlenové zakázaného Sokola i na tomto poli sní¾it škody napáchané Kuratoriem na minimum! A proto¾e se chválit umím, pøedstavte si, ¾e asi o osm let pozdìji byl právì oštìp mou nejlepší lehkoatletickou disciplinou a jako dorostenec jsem byl dvakrát na mistrovství ÈSR v roce 1951 a 1952. Mùj starší bratr Kuratoriu také unikl, proto¾e byl v té dobì totálnì nasazený ve slévárnì, naštìstí v místní fabrice. A kdy¾ u¾ jsem tu opìt „zavadil“ o bratra Arnošta, k nìmu se vá¾e z této doby také jedna zajímavá pøíhoda. Jednou pøišel domù pìknì vystrašený, proto¾e pøi své jízdì na kole porazil poblí¾ našeho domu nìjakého chodce, který ho dotáhl k nám domù a po¾adoval odškodné. Maminka se vydìsila, proto¾e dotyèný posti¾ený vyhro¾oval dokonce soudem, a nìjaké peníze – jako bolestné - mu dala. A to nemìla dìlat, proto¾e ten èlovìk nás pak vlastnì vydíral a kulhavì si pøišel pro peníze ještì asi dvakrát. Pøitom mu nic nebylo, co¾ jsem objevil já! V „naší“ nejbli¾ší hospùdce, kam jsem chodil pro pivo s pùllitry ve drátìném dr¾áku, jsem ho vidìl a zejména slyšel, jak se chlubí, ¾e na tu dnešní útratu má od pana výpravèího. Øekl jsem to doma, tatínek si pak na podvodníèka poèkal a uvedl „vìc“ do poøádku. Tak jsem se setkal s prvním podvodem a první lidskou falší.


Dobré s námi a zlé pryè – radìji si pøipomeòme, ¾e Èeský ráj je kolébkou èeské turistiky. A tak i já jsem podnikal pùldenní èi celodenní výlety po tomto pøekrásném kraji buï se školou nebo i s rodièi. Mìl jsem turistickou hùl, podobnou malému èakanu a na ni jsem hrdì malými høebíèky pøibíjel plechové turistické štítky z navštívených míst. Ani nevím, zda tento pìkný zvyk a turistický artikl ještì existuje? Na té své holi jsem mìl snad všechny štítky z Èeského ráje. Nìkteré byly „zlaté“, jiné „støíbrné“ a nìkteré i barevnì smaltované. Bohu¾el nevím kam se ta krásná turistická hùl podìla, ale mohu to dokázat starým obrázkem, na kterém se opírám o strom, který není vidìt. V páté tøídì jsme pak jeli na celodenní výlet a¾ do Babièèina údolí.
Na dalším starém snímku to tak nevypadá, ale musíte mi vìøit, i kdy¾ si zakrývám oblièej rukou.

 

  

 

Kdyby ta fotka byla vìtší, uvidìli byste, ¾e na ní u¾ nemám ofinu, ale prvnì pìšinku! Ta nejvyšší postava je socha Babièky, druhý nejvyšší je náš skvìlý pedagog s kravatou a pøesnì pod kamennou Babièkou je jedna z mých spolu¾aèek s širokými kšandami, Ta u¾ byla stejnì velká, jako má maminka, která nesmìle vykukuje za ní.


Vladimír Vondráèek

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 05.11.2014  06:01
 Datum
Jméno
Téma
 05.11.  06:01 Bobo :-)))
 04.11.  22:48 Ivo
 04.11.  19:10 Blanka B.
 04.11.  18:51 Von
 04.11.  13:44 ferbl
 04.11.  12:39 Vendula
 04.11.  09:19 Tonda ®ivot tropí
 04.11.  07:31 Vesuvanka díky
 04.11.  06:43 LenkaP