Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Nikola,
zítra Albert.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dobrodìj èarodìj


Kamarád Henry byl pùvodnì pan Jindøich Taubner - truhláø. Do jeho dílny na pra¾ské Libuši mì dovedla zoufalá situace. V mém bytì, který je vlastnì obytná knihovna trochu šmrncnutá galerií, u¾ se nedalo kam šlápnout. Na koberci, co si stì¾í pamatoval, jak záøil kdysi u tetièky v obýváku jasnými barvami v perském vzoru, mi vyrùstaly komínky novì zakoupených kní¾ek, proto¾e do narvané knihovny bych u¾ nevsunula ani prùklepový papír. Jediné východisko bylo - nechat si zhotovit další police. Nemínila jsem to odkládat, a tak hned šupito presto do truhlárny jen pár desítek metrù od mého bydlištì.


U¾ z daleka jsem slyšela øev cirkulárky. Bylo úplnì zbyteèné klepat, proto jsem bez zaváhání otevøela dveøe a vstoupila rovnou z ulice do jiného svìta. Byl plný hoblovaèek, špalíkù, prken, latí, fošen a omamné vùnì døeva.


Kolem truhláøského mistra se chumelilo jemòouèkými pilinami. Opatrnì se naklánìl nad ocelový kotouè pily, obìma rukama pøidr¾oval la» a soustøedìnì sledoval, jak ji v dìsivé rychlosti krájí ostré kovové zuby na stejnì velké hranoly. Celá uhranutá jsem stála nehnutì za ním, aby ho nepolekalo nìjaké mé zbrklé gesto a on si z toho leknutí neufiknul kus prstu. A jak jsem se mlèky rozhlí¾ela po voòavé dílnì, pohled mi uvízl na øadì hoblíkù, seøazených podle velikosti na smrkové polici u nabílené zdi. Hladík, macek, kocour, ubìrák, zubák, páskaø, klopkaø, dr¾kovec, ¾lábkovec, falcovek, koutník, øímsovník, polodrá¾ek, cidiè i èlunkaø. Kolik šikovných rukou s nimi èarovalo za tu øadu let, kdy je kdysi vyrobili mistøi stolaøského øemesla z tvrdého, vìtšinou habrového døeva. Kolika stolùm, lavicím, ¾idlím, plotùm, ¾ebøíkùm, kolika kolíbkám i rakvím pomohly na svìt?

 


Cirkulárka zmlkla, pan mistr slo¾il na ponk poslední hranol z rozøezané latì a koneènì se otoèil.
„Copak si pøejete?“ zeptal se, jako by mì èekal u¾ od bo¾ího rána. „Potøebuji vyrobit knihovnu,“ rozlo¾ila jsem pøed nìj podrobný nákres.
Nejdøív si ho prohlí¾el jako zarámovaný originál v Louvru a pak se zeptal:
„To jste mìøila vy?“
„Já,“ vypnula jsem pyšnì hruï.
„A poøádnì?“ zkoumal mì pohledem.
„Mìøila jsem to dvakrát.“
„Nejspíš krejèovským centimetrem.“
To se mì teda dotklo. Já, holka z vesnice, co stála vìènì za zády tatínkovi, kdy¾ stavìl, pøistavoval, opravoval a donekoneèna vylepšoval nejprve domek v mých rodných Petrovicích u Rakovníka a posléze v Rakovníku, kam jsme se pozdìji pøestìhovali, já ¾e neumím zmìøit prachobyèejný regál?
„Radši si to pøemìøím sám,“ øekl - a bylo rozhodnuto.
Druhý den se pøihnal se skládacím metrem.
Míry na chlup sedìly, co¾ sice pøiznal, ale pak, zøejmì proto, ¾e u¾ to dál nechtìl rozmazávat, se postavil k oknu a chvíli pozoroval tichou ulici.
„Máte tu krásný výhled do zelenì,“ øekl. “ I byt se mi líbí. Spousta pìkných cerepetièek, co pamatují staré èasy. Taky obrázky a kytky…“
Potom se zachmuøil: „Jen ten koberec. Takový nemají ani na hlavním nádra¾í.“
Stála jsem jak zmoklá slepice.
„A¾ bude mít soused Karel èas, slíbil, ¾e zapùjèí èistící stroj a tím mi pak peršan vyèistí, ¾e se zas rozzáøí pestrobarevnými vzory. Uznejte, ¾e já bych na té vlnìné hadøe nechala ruce.“
Mistr si chvíli zamyšlenì mnul bradu a pak øekl pevnì:
„®ádný stroj na svìtì, ani zástup sousedù u¾ tenhle tepich nezmátoøí.“
„Co naznaèujete?“ byla jsem celá nesvá.
„®e by to nejspíš chtìlo novou podlahu,“ odpovìdìl.
Najednou pookøál:
„Døevo, to by bylo ono. To by se vám i tak u¾ pìkný byteèek rázem promìnil v útulnou klícku.“
„A kde asi najdu dobrou duši, co nakoupí materiál, doveze mi ho a¾ pod nos a bude mít se mnou svatou trpìlivost, proto¾e, milej zlatej, já jsem poøád nìkde v luftu a strefit se do volných termínù toho pøípadného dobrodìje, to by teda byla fuška.“
V tu chvíli jsem spatøila, jak mistr zaèal bojovat svùj vnitøní boj. Bránil se nápadu, co se mu právì vylíhl v hlavì a nejradìji by se u¾ vidìl za dveømi, ve výtahu, pøed domem a nakonec ve své dílnì, kde by rychle sfouknul knihovnu a mìl mì tak navìky z krku, ale po chvíli ten marný boj vzdal a øekl:
„Stojí tu pøed vámi.“
Dala jsem panu Taubnerovi náhradní klíèe od bytu a oznámila, ¾e ráno odjí¾dím na nìkolik dnù k mamince do Olomouce. Struènì øeèeno, hodila jsem mu všechno na krk.


Za dva dny v olomouckém bytì zazvonil telefon.
„Právì kupuju tu vaší podlahu. Chcete smrk, bøízu nebo buk?“
„Já nevím, co chci? Nemám páru, jaký je v tom rozdíl.“
„Buk je tmavší, smrk svìtlejší a bøíza bílá, s mírnì sytìjší kresbou.“
„Co myslíte vy?“ byla jsem bezradná.
„Co myslím já, to vám mù¾e být šumafuk. Vy po té podlaze budete chodit, vy na ni budete koukat.“
„Já budu hlavnì koukat, a» mám tu rekonstrukci co nejdøíve za sebou. Nìco vyberte. Urèitì budu mile pøekvapená.“


Pøekvapená jsem byla hned mezi dveømi. Pan mistr sebou opravdu mrsknul. Zatím co venku nastoupilo v plné síle jaro, on ka¾dé ráno zaklekl v mém bytì a peèlivì sestavoval døevìnou plochu, tøeba¾e na nìj doma jako na smilování èekala zahrada a dvùr plný èerstvì vylíhnuté domácí havìti. Kdy¾ to vezmu kolem dokola, vlastnì døel jako mezek. Jak sem a tam postrkoval nábytek, aby si v¾dy uvolnil na podlaze pár decimetrù ètvereèních, obèas se pøi tom stìhování rozklí¾ila skøíòka, zkøí¾ila se dvíøka, èi rozpadla zásuvka. On všechno opravoval a renovoval. Jen kolem poledne si dal v¾dy pauzièku. To pelášil domù na nìjakou dobrotu, co mu uvaøila jeho ¾ena Maruška, která by si prý zaslou¾ila za své kuchaøské umìní michelinskou hvìzdu, tak jako ti nejslavnìjší šéfkuchaøi na zemìkouli. Co jsem panu mistrovi mohla nabídnout já, kdy¾ moje pidikuchyòka byla zarovnaná skøíòkami, ¾idlemi a krabicemi a¾ po samý strop a nebylo mo¾né v ní uvaøit ani èaj?
V nedìli, kdy zaruèenì nikdo v celé republice nemìl studenou plotnu jako já, se pøihnal s kastrùlkem.
„Maruška dnes pekla domácí kachnièku s bramborovými šiškami a zelíèkem bílým i èerveným,“ strèil mi kastrùlek pod nos. „Nemù¾u se koukat na to, jak u¾ kolikátý den baštíte jen samé jogurty, tak jsem vám pøinesl obìd. Man¾elka ho posílá i se srdeèným pozdravem.“
Pøekvapením mnì spadla brada a dojetím mi málem plavaly oèi. Mám to ale štìstí! Zase mi ¾ivot pøipinknul do cesty dobrodìje èarodìje, co doká¾e jen tak mimochodem udìlat svìt krásnìjší!


Kdy¾ šel pan mistr naveèer domù, s chutí jsem ho doprovodila.
Musela jsem pøece paní Taubnerové za tu pochoutku podìkovat.
Uvaøila mi kafe, nakrájela roládu a na pøíští nedìli mì pozvala na grilování.


Od té doby u¾ jsem u nich byla nesèíslnìkrát. Od té doby se toti¾ stala paní Taubnerová mojí kamarádkou Maruškou a pan Taubner - truhláø, zase kamarádem Jindøichem. Moji pøátelé mu však øíkají Henry. V Plzni znám toti¾ ještì Jindøicha Sýkoru, ve Slaném Jindøicha Spìváka a také mùj vnouèek se jmenuje Jindøich. Proto má ka¾dý z nich ještì identifikaèní pøezdívku, aby v tìch mých Jindøíšcích mìli pøátelé - a nakonec i já sama - poøádek.


Jaroslava Pechová

* * *
Kolá¾ pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 08.09.2014  10:04
 Datum
Jméno
Téma
 08.09.  10:04 Von
 08.09.  08:59 Tonda Truhlaøina.
 08.09.  06:42 Bobo :-)))
 07.09.  17:49 Blanka B.
 07.09.  15:17 hera