Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Èertovina vo èertech
Na tenhle veèer èekala celá naše klukovská osádka v Seno¾atech. V tìch „zálesáckejch“, u Humpolce, celej rok. To bylo povoleno tradicí vysekat holky a dìsit malé dìti. Po pravdì øeèeno ale na návštìvu pekelníkù se svatým a andìlem v èele (nìkdy tam byla i „brodcká“ smrt s kosou) èekali i dospìlí a nepøijít k babièce, která u¾ byla sama, byl prohøešek. V mládí z toho kapaly úlitby ve formì ovoce a cukroví. Pozdìji se tyto produkty nìjak pøevedly do skupenství kapalného a nìkdy buï kovovì cinkajícího nebo krásnì papírovì šustícího. Ovšem i to bejvalo u Palánù zkapalnìno. Byly doby, kdy sníh sahal a¾ za uši a mrzlo jen praštìlo. ®enský v tý dobì poøádaly draèky (draní peøí) a to, èemu se dnes se slávou øíká babinec.
Takhle to jednou dopadlo
Po celym dolním koutì, kde se vyskytovalo vìtší mno¾ství holek sme nenašli ani jednu. Koèka a ¾enská se z baráku neztratí. Museji tu bejt. Ale kde ?
Malej Pepíèek, hrdina, zabonzoval. „Èejti, sou u nás a delou“ (derou - vysvìtlivka) a kvapem zajel za vrata. Musel mít na sestøièky pìknej ztek.
Odborná znalost barákù patøila do výbavy klukù. Mají cimru z øezáèe, naprostøedku poklop z pùdy. Dá se tam dostat pøes døevo, chlívek a pøístodùlek. Co nám mohlo tehdy být pøeká¾kou? Potichu jsme se narovnali vedle poklopu a kdy¾ to Jarda zvedl, jeden po druhém (bylo nás bez svatejch pìt) naskákali do velký cimry. Rozpoutala se bílá tma. Kdo neza¾il draèku tì¾ko pochopí kolik peøí se zvedne do vzduchu. Naše larby nám byly výhodou. Nedusili jsme se a vidìli. Jen¾e málo. To se to vyplácelo v tom binci co se strhl. Nìjak nám uteklo, ¾e holek a ¾enskejch je èím dál míò. A¾ nakonec nará¾el èert na èerta…
Hlavní èertovina pøišla brzy. Peøí se zaèalo usazovat a ouvej! U dveøí stál strejka a nìjak škodolibì nám ukazoval klíè, který vytáhl ze dveøí. Zaèalo hanebné Waterlo. Strejka v klidu rozepínal øemen. Potom jsme jich dostali nepoèítaných. Ještì ¾e Franta staèil otevøít okno. Tudy jsme se jeden pøes druhého protlaèili ven.
Co nejrychlejc sme se koukali dostat z dosahu posmìšného chichotu a hodnì peprnejch poznámek.
Jedná se první polovinu padesátých let minulého století (fuj, hrùza dìdku !) tehdy ka¾dá blbost nekonèila u soudù. Ještì skomíraly staré zvyklosti na vesnici.
To by bylo paragrafù a palmáre dneska. Trestní oznámení by podal strejda a také naší rodièe zase na nìho. A právníci by si mastili kapsy. Moc dobøe, ¾e to tak bývalo!!!
Antonín Suk
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora