Snahy o ovlivòování poèasí i klimatu (1)
Nejprve si pøipomeòme, ¾e pro naše pradávné pøedky pøedstavovala zemská atmosféra vlastnì odvìkého nepøítele. Boj s poèasím byl pomìrnì „snadný“. Pøed horkým sluncem zalézali do stínu stromù, pøed deštìm a snìhem se schovávali nejprve do jeskyní a pak si postavili první chýše, pøed chladem si rozdìlali oheò a pøed mrazem se odìli do ko¾ešin. Ovšem tì¾ký boj s klimatem nakonec v¾dy vzdali a øešili to tak, ¾e pokud to bylo mo¾né, odstìhovali se nìkam „do lepšího“, pokud to mo¾né nebylo, postupnì se klimatu pøizpùsobovali. Pøesto se lidé snad v ka¾dé dobì sna¾ili do pøírodních atmosférických dìjù tak èi onak „montovat“, proto¾e se jim jejich místní klima ani okam¾ité poèasí jaksi alespoò obèas nelíbilo.
Pak pomalu ale jistì zaèali pronikat do „tajuplných“ pøírodních jevù, poznávali další a další fyzikální i jiné zákony a nakonec vynalezli pøístroje, stroje, materiály a technologie, které otevøely lidstvu nevídané perspektivy.
A pak to pøišlo – v hlavách nìkterých nejgeniálnìjších jedincù se zaèaly rodit „velké plány“. Nejprve to byly samozøejmì myšlenky z oblasti sciens-fiction, posléze však i více ménì realizovatelné projekty seriózních vìdcù a technikù. A tak si zde nyní dovolíme alespoò nìkteré velkolepé nápady pøipomenout.
Z oblasti sci-fi to byl plán na narovnání zemské osy tak, aby byla kolmá k rovinì své obì¾né dráhy. Údajnì by staèilo na obou zemských pólech souèasnì vystøelit protismìrnì dostateènì silné rakety… 
Tímto jediným „jednoduchým“ manévrem by obì zemské polokoule dostávaly zcela spravedlivì stejné mno¾ství sluneèní energie a zcela by se zmìnilo klima na celé naší planetì. Obyvatelstvo mírných klimatických pásem by na tom jistì vydìlalo, pøestalo by støídání roèních období, v souèasných zimních mìsících by se nemuselo topit, klima by se zmìnilo na subtropické a snad by i srá¾ek byl dostatek, tak¾e by mohly být dvì a¾ tøi skliznì do roka.
Co by tomu však øekli Laponci a Eskymáci za polárním kruhem, kteøí by nikdy nevidìli celý sluneèní kotouè a obyvatelé v pásu kolem rovníku, kteøí by si Slunce pøímo nad hlavou u¾ili ještì více ne¾ dnes, o tom se pouze spekulovalo…
Vìtšina nejambicióznìjších „klimatotvorných“ plánù pak byla zalo¾ena na myšlence zmìnit smìr oceánských proudù nebo velkých øek na kontinentech. Mezi nejstarší patøí myšlenka pøehrazení pomìrnì mìlké a 88 km široké Beringovy ú¾iny mezi Èukotkou a Aljaškou.
Slibovalo se oteplení Sibiøe, ale pak se hned pøišlo na to, ¾e by se podstatnì zhoršilo klima v Severní Americe a vlastnì i v celém Tichomoøí.
Další mazaný projekt chtìl zmìnit smìr Golfského proudu pøehrazením ú¾iny mezi Floridou a Kubou a eventuelnì i prokopáním velkého tunelu poloostrovem. Tím by teplá voda z Mexického zálivu proudila podél východního pobøe¾í Severní Ameriky daleko na sever. Zlepšilo by to sice klima zejména na východním pobøe¾í Kanady a na západì Grónska, ale pøitom by se ukradlo pøíznivé klima prakticky celé Evropì, kde by se naopak projevil vliv obráceného studeného proudu Labradorského.
Objevily se i šílené projekty oddìlení Støedozemního moøe na západì od Atlantiku pøehrazením Gibraltarské ú¾iny a na východì od moøe Èerného pøehrazením Bosporu nebo Dardanel. Støedozemní moøe by vysychalo a získávala by se tak nová plocha pro pìstování zemìdìlských plodin. Dokonce se spekulovalo i o objevení dalších starovìkých památek a Atlantidy!
Co se týèe obracení velkých øek na kontinentech, ani zde se fantazii meze nekladly a snahy o porouèení vìtru a dešti byly v 50. letech moderní nejen v Sovìtském svazu.
Velkolepý plán o obrácení alespoò èásti tokù velkých sibiøských øek Obu a Jeniseje do Aralského i Kaspického jezera byl doslova na spadnutí. Ménì známé jsou ale úvahy o zavla¾ování Sahary vodami velké rovníkové africké øeky Kongo èi o pøevedení ohromných objemù „snìhové“ vody øek Yukonu a Peace ze severozápadní Kanady do pouští na jihozápadì USA a a¾ do Mexika.
Tak¾e u tìchto plánù zatím zdravý rozum zvítìzil…
Vladimír Vondráèek
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora