Procházela jsem se v krásném jarním dni kolem nádherné budovy Muzea v Hradci Králové,kdy¾ mne upoutal plakát na stojanu. Byl tam klobouèek a text: „Máte na hlavì ?„
Uvìdomila jsem si, ¾e nemám. D¾ínový klobouèek a teplou fleecovou huèku jsem u¾ strèila do skøínì a náhrada na zbytek roku? Pøi pohledu na okolní obèany a omladinu pøevládaly „bejsbolky“ s kšiltem vpøed i vzad a nìkde ještì mikinová kapuce, mající skrýt drsòáka. Elegance ? Klobouèky ? Ani náhodou. Uniformita unisex obleèení nás válcuje.
A tak jsem vešla do muzea. Sama budova na Vás dýchne krásou, vznešená Kotìrova nadèasovost láka k porozhlédnutí. Expozice „ Máte na hlavì „ je výlet do minulosti, do snù a èasù krásných i horších. Klobouky, klobouèky, toky, èepeèky a èepice... My více plnoletí si zaèneme vzpomínat: jé, tohle nosila babièka, tohle jsem nosila já a v tomhle chodili kluci na gymplu !
O èem všem doká¾e pokrývka hlavy vypovìdìt ! O eleganci dvora šlechtického, o vznešenosti pod jemnou krempou krajkového širáku, o tajemnosti pod závojíèkem, o dobì, kdy pokrývka hlavy prozrazovala spoleèenské a sociální postavení svého nositele.
Vytanula mi scéna z èeského filmu „Drahé tety a já“, kde Nataša Gollová øíká své sestøe „Hermínko, slušná dáma si v restauraci neodkládá ani klobouk ! „ Ach , kde¾e loòské snìhy jsou. Sledujte dnes, zda mu¾ smekne pøi setkání s dámou. Nemá co a vìtšinou nesundá ani tu bejsbolku v kavárnì. Pøed prosklenými vitrinami s klobouky a èepicemi, s figurinami v dobovém obleèení a s atributy doby – koèárky, kabelkami, krabicemi na klobouky i s etiketami výrobcù ,si zaèínátevzpomínat, kdy a kdo vlastnì pokrývky hlavy zavedl ? V¾dycky se vùdce, náèelník èi panovník odlišoval ozdobou hlavy. I dnes staèí sledovat zpravodajství. Princ Charles se ¾enil a nevìsta, Lady Kamila mìla na hlavì ozdobu z vzácného peøí. Nedávné zprávy z Vatikánu dokazovaly, jak pokrývky hlavy církevních hodnostáøù vypovídají o jejich postavení v té které církvi, od nejvyšších a¾ po prostou kom¾i vesnického faráøe. A vzpomeòme doby revolucí -pøinesly krom obrovských zvratù také odlišnost v tom, co se nosilo. Po 1.svìtové válce z velkých kloboukù byly malé ¾anetky a ¾irardáèky, po 2. svìtové polovojenské lodièky a barety, po únuru 1948 byl klobouk témìø oznaèením tøídního nepøítele a tak se národ formoval ráno ve frontách na mléko v šátcích a brigadýrkách. Uniformita. Èapky stejnokrojù spolkù jako Sokol,Baráèníci,èi cechovní, byly skrývány,aby u¾ nikdy nevynikly ve své spoleèenské platnosti. A tøeba hostorie fezu,u nás synonymum prodavaèe kávy - málokdo dnes u¾ asi ví, ¾e ti Turci kupovali fezy ze Strakonic.
Cechy èepièáøù,klobouèníkù, výrobcù cylindrù a klakù ,to byla elita mezi øemesly. Kde jsou ty doby ? Voda je vzala. Tisková zpráva o této výstavì uvádí, ¾e je zde témìø 300 exponátù od pol.19. století do konce 60.let minulého století. Je dokumentací ka¾dodenního odívání v tomto regionu. Pøeva¾ují dámské pokrývky hlavy.Dùvod je prostý -škála dámské nabídky byla v¾dy daleko pestøejší,ne¾ nabídka pro pány a také rychleji podléhala módì. To byl dùvod k jejich odkládání a nakupování nových modelù. Výstava je doplnìna i vojenskými a stejnokrojovými klobouky a pøilbami ze sledovaného období a je jen malou odboèkou poro pøedstavu o celkové pestrosti toho, co se nosilo. Období od poèátku støedovìku do konce 18. stol.na výstavì dokumentuje krátký audiovizuální program.
A tak jsem bohatì nasycena po¾itkem pro oèi i duši opouštìla tuto expozici a vzpomínala na dobrou repliku našich otcù pøi významných setkáních - „Nechte na hlavì !“
Chcete -li si podobný po¾itek dopøát, zavítejte do øíjna 2005 do muzea v Hradci Králové.
Eva Marková, Hradec Králové
Podklady a foto k tomuto èlánku laskavì poskytly pracovnice muzea -Dr. Zdena Lenderová a Jitka Prausová.
Uvìdomila jsem si, ¾e nemám. D¾ínový klobouèek a teplou fleecovou huèku jsem u¾ strèila do skøínì a náhrada na zbytek roku? Pøi pohledu na okolní obèany a omladinu pøevládaly „bejsbolky“ s kšiltem vpøed i vzad a nìkde ještì mikinová kapuce, mající skrýt drsòáka. Elegance ? Klobouèky ? Ani náhodou. Uniformita unisex obleèení nás válcuje.
tajemnosti pod závojíèkem, o dobì, kdy pokrývka hlavy prozrazovala spoleèenské a sociální postavení svého nositele.
malé ¾anetky a ¾irardáèky, po 2. svìtové polovojenské lodièky a barety, po únuru 1948 byl klobouk témìø oznaèením tøídního nepøítele a tak se národ formoval ráno ve frontách na mléko v šátcích a brigadýrkách. Uniformita. Èapky stejnokrojù spolkù jako Sokol,Baráèníci,èi cechovní, byly skrývány,aby u¾ nikdy nevynikly ve své spoleèenské platnosti. A tøeba hostorie fezu,u nás synonymum prodavaèe kávy - málokdo dnes u¾ asi ví, ¾e ti Turci kupovali fezy ze Strakonic.
Pøeva¾ují dámské pokrývky hlavy.Dùvod je prostý -škála dámské nabídky byla v¾dy daleko pestøejší,ne¾ nabídka pro pány a také rychleji podléhala módì. To byl dùvod k jejich odkládání a nakupování nových modelù. Výstava je doplnìna i vojenskými a stejnokrojovými klobouky a pøilbami ze sledovaného období a je jen malou odboèkou poro pøedstavu o celkové pestrosti toho, co se nosilo. Období od poèátku støedovìku do konce 18. stol.na výstavì dokumentuje krátký audiovizuální program.