Moudrost pøírody a (ne)moudrost lidí ?
Neustále mì pøekvapuje, jak ta pøíroda je moudrá. I kdy¾ mùj zájem od dìtství smìøoval k technice a zaèalo to oblibou stavebnice Vašek, pokraèovalo letováním si dvoulampovky, pro srozumitelnost mladších generací radiopøijímaèe, a¾ po studium té techniky v té dobì vydávané za vrchol, tedy jaderné, tak kam se hrabe i ta souèasná na pøírodu.
Nakonec v¾dy» ta technika stejnì jen nedokonale a s ohromným zpo¾dìním a pouze v nìèem kopíruje tu pøírodu. Na rozdíl uvedeného zájmu o techniku v mládí tak s rostoucím vìkem roste mùj zájem o tu pøírodu.
Nikdy jsem nepochopil, jak z tak malièkých semínek, které nyní man¾elka strká do hlíny ve skleníku vyrostou tak velká rajèata a ještì vìtší okurky a proè ze stejnì vypadajícího semínka vyroste øedkvièka a ne mrkev, nebo nìco jiného. Jen tak mimochodem jsem si všimnul, ¾e není rozdíl mezi semínkem mrkve konopí. Man¾elka mì pouèila, ¾e ten rozdíl je jen v poètu, ¾e zatím, co mù¾e zasadit jen 5 semínek konopí, tak poèet semínek zatím ani EU nereguluje.
Nakonec i ten èlovíèek vyroste také z takové malé mršky, akorát, ¾e musí být rychlá.
Ale co to tady píšu, v¾dy» jsem chtìl psát o nìèem zcela jiném, ale to je ten vliv vìku, znáte to, starší èlovìk má problém vybavit si myšlenku a kdy¾ si ji vybaví, tak zase problém ji opustit.
Tak zpátky k tomu co jsem chtìl napsat. Rozdíl mezi chováním v pøírodì, pøírodních jevech a chováním lidí.
Nepopírám, ¾e i pøíroda je krutá, tedy co se v pøírodì odehrává. Ale má to vìtšinou vysvìtlitelný dùvod. Trpím, pøi sledování dokumentù ze ¾ivota zvíøat v rezervacích, nevím, zda mám fandit té gazele aby utekla, a pøe¾ila, anebo tygøici, aby ji dostala a pøe¾ila tak její mláïata. To vysvìtlení jejich poèínání vidím v tom, ¾e není jiná mo¾nost, nemají na vybrání.
Vzájemný boj je nìkdy jediná mo¾nost pøe¾ití. Ale je tomu tak i mezi lidmi?
Já si to nemyslím a dùvod proè o tom píši je ten, ¾e se mnì zdá, ¾e mùj názor, respektive jeho zastánci tak nìjak dostávají na frak. I pøes naznaèené tvrdosti mezi zvíøaty, pøevládá v pøírodì harmonie, krása, dìje pøímo zázraèné, dojmy budící a dobrou náladu lidí vyvolávající.
Podívám-li se však na poèínání lidí v podání reportá¾í TV, zpráv, tisku tak ¾ádná harmonie, prostì krimi, hlavními aktéry jsou kdy¾ u¾ ne pøímo kriminálníci, tak ti, co nerespektují práva jiných, nemají respekt, nato¾ úctu k jiným lidem.
Stále vìtší poèet tìch, co se dostanou na obrazovku, do novin, prezentují se na internetu se vyznaèují ztrátou respektu k jiným. Staèí, ¾e ten druhý je z jiné politické strany, ¾e má jiný názor, aby na nìho útoèili, urá¾eli ho a poni¾ovali.
Za nejhorší však pova¾uji tak rychle se prohlubující trend nevra¾ivosti, nesnášenlivosti, nerespektování celých národù a zemí. V¾dy» ale na rozdíl od tygøice a gazely, pøeci ty národy se nemusí pronásledovat, útoèit na sebe, mohou ¾ít vedle sebe tak jako vedle sebe ¾ije vìtšina zvíøat.
Jak jsem ji¾ naznaèil s vybavením a opuštìním myšlenky, patøím mezi pamìtníky a i kdy¾ pøipustím další moudrost pøírody, ¾e potlaèuje horší vzpomínky na úkor tìch lepších, tak trvám na názoru, ¾e se prohlubuje odcizení mezi lidmi, rostou bariéry sociálních rozdílù, mizí atmosféra ¾ivota, kdy se znali lidé navzájem nejen na vesnici, ale i v ulici, nato¾ v domì a mluvili spolu normálním zpùsobem. Pro nejmladší generaci bych asi mìl uvést, ¾e to nebylo SM-eskou a podobnì.
Kdy zájem o jiné zemì byl hlavnì o tom, jak tam lidé ¾ijí, jaké mají zvyky, co tam mají pozoruhodného, ne o tom kdo je tam právì prezident a jaké mají zbranì a jaké by to bylo si to s nimi rozdat. Mo¾ná, ¾e to vidím špatnì, ale je mì z toho smutno a pøijde mì to líto, zejména pro ty mladší generace. Ještì, ¾e ta pøíroda mezi genii, které jsou té¾ jejím výplodem dala lidstvu i Konfucia. Národy, které o nìm nejen na rozdíl od øady jiných, èasto za nejvyspìlejší se vydávajících nejen vìdí, ale ve svém poèínání jeho myšlenky uplatòují jsou pro mì útìchou i nadìjí. Úctu nejen mezi sebou tam lidé mají, ze zkušeností vycházejí, moudrosti starších si vá¾í a na jiné zemì zbranìmi neøinèí.
