Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Mahulena,
zítra Romana.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zamyšlení


Malièko z jiné strany. Celý ¾ivot jsme s man¾elkou pro¾ívali na samotách hajnic. Romantika na jedné stranì, s tím související problémy na druhé. Jak pøijde nicotné, kdy¾ nìkdo zapomene koupit tøeba sirky ve mìstì nebo vesnici, kde jsou obchody, tak je to zatracenì mrzuté, šlapat znova do vsi. Potom tøeba otázka kamarádù dìtí. Kdo neochutnal, tì¾ko pochopí.


Nám to vyhovovalo. Jen s tou ob¾ivou to nebylo lehké. Doma tøi malí kluci a kam máma do práce? Penìz nikdy nebylo nazbyt. Dr¾ela mamka králíky, slepice a nìkdy i kaèky. Také se stalo, ¾e se do rodiny pøipletla tøeba malá, poranìná srnka nebo lišáèek. I kuny tam bývaly. A nejvìtší koníèek man¾elky - zahrádka. Do práce chodila do lesní školky a kluci s ní.


Není tedy divné, ¾e pøíroda a všechno v ní nám bylo velice blízké. Dokonce a¾ tak, ¾e u nás kdy¾ zazpíval opeøenec v lese, nebo vykvetla nìjaká kytka, nepadla otázka co to je. Ne, kluci i mamka v¾dycky polo¾ili dotaz „kdo to je?“ Krmení se nedávalo „nìèemu“, ale „nìkomu“.


Mù¾e se to zdát smìšné, ale já v tom vidím pøirozenou úctu k ¾ivému a celé pøírodì, která bohu¾el, se nìjak v souèasné dobì u mladé generace vytrácí.
Všechno ¾ivé v pøírodì a dokonce i rostliny jsme prostì pova¾ovali za své sousedy, tedy za ¾ivé bytosti. Pro nás to nebyly vìci a dodnes nechápeme, jak dlouho trvalo, ne¾ naše zákony zaèaly pova¾ovat za ¾ivé bytosti tøeba psy!

I teï, kdy¾ uplynulo dost let, máme zvíøata za ty, kteøí s námi bydlí a babièka ke ko»atùm pronáší stejné káravé proslovy jako kdysi ke klukùm. Zùstáváme tak i nadále „mladší“.


Nechápu zacházení se zvíøaty jako s hraèkami. Máti mì napomínala. „Dal jsi té kytièce ¾ivot? Tak jí ho nemù¾eš brát. A trhání jí bolí stejnì jako tebe, kdyby ti nìkdo utrhl ruèièku.“


Zamrazilo mne, kdy¾ v dùchodu po pøestìhování jsem se ptal nového pøítele:„A rosnièky, víš, takový malý zelený ¾abièky, jsou tady?“ Hrùza odpovìï:„Toho tady je. A dìti tomu trhají no¾ièky!“ Jak se na toto mohou rodièe dívat?


Mìl jsem nìkolik let na stole v teráriu rosnièku. Byl to on a jmenoval se Julie. Stal se z nìho televizní maniak. Nejvíc køiku nadìlal, kdy¾ se zaèalo hlasitì mluvit. Dál nechápu, jak dokázal v uzavøeném prostoru skoèit po mouše a nenabít si nos o sklo. Vím, naši ochranáøi se jistì budou pohoršovat, ¾e jsem tu malou ¾ábu (nará¾ím na odborné znalosti nìkterých z nich) vìznil. Za¾il jsem i vysoce postavenou dámu v politice, která vedla odborné rozbory o vyu¾ití biomasy. Jen¾e kdy¾ se jí moderátor zeptal co je to biomasa, padla kosa na kámen.


A všichni tito doká¾í nechat dìti dívat se na masakry a záplavy krve z televize. „No co, dy» je to jen na vobrazovce.“ Jen¾e ono se to dostává jako ulo¾ené do dìtské dušièky.


Kde ty èasy jsou, kdy¾ nejvìtším hororem dìtských her bylo „krvavé koleno“. A kytièkám se smìlo ubli¾ovat jen pøi „má mì rád, nemá mì rád“.


Podle nás, Humpoláckých zálesákù, bylo vše vybaveno stejným cítìním bolesti a mìlo svou duši. Naše dìti nepova¾ovaly zvíøata a kytky za hraèky. Lidé nejprve obstarali hospodáøství a potom se šlo snídat.


V tomto ohledu jsme ¾ili daleko blí¾e k matce všeho a všech, pøírodì. Nìkdy nám to a¾ vyèítali. Humpolecký døeváci a drnohryzové.


A»si! Ale dovedeme si sednout do mechu a prodebatovat s mravenci kdy zasít mrkev a potom doma s ko»aty sestavit plán práce na pøíští týden.


Dnes neplatí, ¾e bývali vá¾eni staøí lidé. Nyní je úspìšný ten, kdo se bez ohledu na druhé vystrká na lepší postavení. Mírou úspìšnosti pøestala být slušnost a ohleduplnost. Platí ostré lokty a bohu¾el i podrazy.


Ale pozor: Naše dìti nejsou slepé. Uèí se velice rychle od nás!


Antonín Suk

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 06.05.2015  15:57
 Datum
Jméno
Téma
 06.05.  15:57 kusan
 06.05.  12:58 Vendula
 06.05.  11:00 Mara
 06.05.  08:52 Von
 06.05.  08:39 Vesuvjana díky
 06.05.  07:24 Karla I.
 06.05.  06:42 Kvìta
 06.05.  05:47 Bobo :-)))