Tak¾e èemu se dneska podíváme na zoubek? Dovolím si vás pozvat na výlet po stopách mých myšlenek, které tentokráte zamìøily pozornost na fenomén internetových diskuzí. Výlet to bude zajímavý (a hlavnì zadarmo) a kdoví, tøeba si na jeho konci budete chtít se mnou podiskutovat. Tak¾e neváhejte a pøipojte se k nám, zaèínáme.
Nedá mi to, abych se nad onìmi „diskuzemi“ krátce nepozastavil. Nestaèím ¾asnout, jakým šokùm je vystavena nervová soustava „normálního“ (rozumìjte mozek pou¾ívajícího) u¾ivatele celosvìtové sítì, kdy¾ nic netuše klikne na odkaz pod nevinnì vyhlí¾ejícím èlánkem na, øeknìme serióznì se tváøícím, webu. Kdysi jsem býval natolik naivní, ¾e jsem tak èinil v domnìní, ¾e se jedná o zpùsob, jak si lze vymìnit a porovnat názory na téma, které èlovìka zajímá (a tøeba i o nìm nìco ví) s lidmi, s nimi¾ by jinak nepøišel do kontaktu. Chyba! Kliknout na odkaz „vstoupit do diskuze“ (èi nìjaký podobný) se snad dá s trochou nadsázky pøirovnat ke odsouzení do toho nejhoršího vìzení, vejití do té nejšpinavìjší ètvrti mìsta, pádu do podzemní stoky. Urá¾ky, vulgarismy, vzájemné napadání, pomlouvání, házení špíny na druhé a spousta dalších odporností prezentovaných v drtivé vìtšinì skoro analfabety.
Samozøejmì takové nejsou všechny diskuze, existuje spousta fór, kde se èlovìk nemusí obávat o své duševní zdraví a kde mù¾e pøijít i na spoustu u¾iteèných informací. To hovoøíme však o tìch tematicky (vìtšinou ještì hodnì úzce) vymezených, kde se setkává pouze urèitý druh lidí. Na „všeobecné“ diskuze (vìtšinou pod aktuálními èlánky, zprávami) však platí v jedenácti z deseti pøípadù výše popsaná negativa.
Nepøestávám se divit, ¾e a» kliknu na zprávu o poèasí, o narození gorily v zoo, o filmové premiéøe, o výsledku noèního zápasu hokeje, s ¾eleznou pravidelností se diskuze (po poèáteèní snaze) zvrhla na pole politické a tomu èi onomu se dává za vinu všechno mo¾né – tøeba i ten napadaný sníh… Jednou jsem si dovolil pøidat apolitický pøíspìvek pod apolitický èlánek do (a)politické diskuze. Vyvolal reakci, která mì šokovala a v první chvíli – to pøiznávám – mi nahnala strach, i kdy¾ po pár minutách jsem nad výplody pøispìvatelù s „duchaplnými“ pøezdívkami pøestal uva¾ovat a hodil je za hlavu.
Jako roj sršòù se na mì vrhli anonymní „diskutující“ a zasypali mì takovými pøízvisky, nadávkami a výhru¾kami, ¾e by vydali pomalu na kapesní slovník sprostých slov. Proè? Mo¾ná proto, ¾e jsem se vyjádøil k tématu a ne k slepé demagogii, ¾e jsem dokázal napsat nìkolik vìt a neignorovat pøitom vše, co kdy obsáhla mluvnice èeského jazyka. Nejkrásnìjší je, ¾e se na mì sesypali pøíslušníci obou „soupeøících“ táborù a osoèovali mì jako toho nejhoršího z nejhorších u tìch druhých. Komu to dává smysl?
Není to zase tak nepochopitelné, kdy¾ se zamyslíme nad jednou ohromnou (ne)výhodou internetu – anonymitou. Takové diskuze pøímo vybízí ke srocování jevù výše popsaných. Mù¾ete si tam napsat, co chcete, a nic se vám nestane – jste dokonale anonymní (pokud nejste dokonale blbí). I proto jsem mohl hodit za hlavu, kdy¾ se mi vyhro¾ovali smrtí a podobnými radostmi. Ale nejen ta anonymita (i kdy¾ ona zejména) dìlají takové diskuze tím, èím jsou. Ale ne¾ tím nadále ztrácet èas, je nejjednodušší si prostì øíct – neklikat, neèíst, nepøispívat!
Diskuze, kde se nediskutuje