Vr¾ou mi boty. Jsou z kù¾e. Já to sice moc nepoznám, ale prodavaè mi tvrdil, ¾e jsou a ¾e je musím mazat jenom klasickým krémem na boty, jinak ¾e budou vrzat. Koupil jsem si tedy klasický krém na boty. Vr¾ou!
Ten prodavaè také øíkal, ¾e kdy¾ si koupím boty od Èíòanù, ¾e mi budou vrzat klouby. Nevr¾ou. To proto, ¾e jsem si nekoupil ty východní boty. Tyhle jsou západní, jen jsou urèitì vyrobené na východì, ale to mi ten prodavaè urèitì neøekne, i kdybych ho muèil. Ostatnì byl mladý a o hlavu vìtší. Nevím, jak bych ho ukecal, aby se dal muèit. A tak ho nechám milostivì ¾ít bez muèení a doufám, ¾e není masochista.
I u nás zaèíná nastupovat do vedení klasická generace bílých límeèkù nebo vysokých paruk, jak se øíká v Kanadì. V¾dy» jsme podnik nìmeckých akcionáøù. Jsou školení v tom, abychom jako jejich podøízení, pracovali více za ménì a ještì s nadšením a úsmìvem. Ne, kecám. Zatím nám stále pøidávají obojí. Práci i peníze. Naši nadøízení jsou dokonalí. Myslím ti mladí. Padnoucí obleky, výrazy, vyjadøování. Jsou jako z kauèuku nebo z gumy. Bez zmìny výrazu, s pohledem zamyšlenì ustaraným, pøesnì vymìøeným krokem chodí kolem nás. Unifikování, certifikovaní, normalizovaní a neskonale nudní. Asi to mají v popisu práce. Nìjak se vytratil èlovìk. Ani byste si nevšimli, jestli nemají tmavou ple» a šikmé oèi, nebo» vše pøebíjí dokonalost nacvièené neutrální strnulosti, vyjádøení osobní profesionality nezúèastnìné ¾ivotnosti. Tak. To jsem se vyjádøil naprosto pøesnì! Jsou jako Ken od Bárbí. Jenom nemají auta plastová, ale mají je plechová. Zatím.
Minule jsem si na chatu hezky popovídal s jednou mo¾ná mladou paní… Byla to taková „zvíøatomilka“ a lidi ji u¾ asi dost zklamali. To se v ¾ivotì èasto stává nám všem a chce to jen èas, abychom to skousli nebo to nechali vyšumìt nebo si to nechali otisknout do mozku natrvalo. Nebojím se, ¾e to poslední by byl pøípad této paní. Tentokrát to ale pro ni asi bylo dost ¾ivé, tak to dávala trochu najevo a moc krásnì bojovala za zvíøátka. Já zase za lidi. Byl to moc hezký boj - neboj. Nebyla vùbec gumová, byla krásnì ¾ivá, mìla názor a udìlal mi obrovskou radost! Byl to krásný rozhovor a vùbec nešlo o vítìzství. Ostatnì, já se osobnì cítím šílenì nepøíjemnì, kdy¾ se mi kohokoliv v èemkoliv podaøí devastujícím zpùsobem porazit. Cítím to za oba jako obrovský podvod, a proto radìji v¾dy kazím, aby byla hra dobrá. Myslíte,¾e podvádím? Ano, ale urèitì ne soupeøe a sebe. Mo¾ná diváky, ale já jich nikdy moc nemám.. Nejsem Berdych ani Van Damme.
A tak si chodím svìtem ve vrzajících botách, lidé se obèas otoèí, øeknou si nìco o nìkom, kterému vr¾ou boty, poslechnou si svoje a jdou vesele dál nevrzajíce. V úterý jsem došel pána a tomu boty vrzaly. Šel pomaleji, nebo» asi nespìchal, a jak jsem tak šel rychleji, vrzali jsme spolu takøka pøesnì v tøíètvrteèním rytmu valèíku. Podívali jsme se ne sebe, usmáli jsme se v podivném spoleèenství vrzalù bot a ka¾dý jsme pokraèovali dál ve svém vrzavém ¾ivotì. Tehdy jsme k sobì patøili jako tøeba trampové, èlenové strany za erotickou iniciativu, chataøí(jako chataøi), chataøi(jako èetaøi) a chachaøi jako Ostraváci-myslím?
A tak nevím. Jsme spoleèenství, máme zalo¾it politickou stranu, máme se profilovat v médiích a vydat prohlášení nebo máme hned pøejít do ilegality a mìnit svìt? Hlavnì proboha a» nejsme gumoví a unifikovanì normalizovaní. To si radši nasadím Kášpárkovu èepici a zaènu chodit pozadu. Myslíte, ¾e mi bude slušet? Hlavnì bacha na ko¾enou obuv. Èasem vám zaène vrzat a tøeba bychom museli zalo¾it stranu. Nebude nám do budoucna staèit jen ta jedna malá a jedna velká, na kterou musíme obèas chodit všichni? A hlavnì, abychom mìli ko¾ené jen ty boty, ale ne tváø a duši.
