Héraklés

Při putování s Argonauty jsme narazili také na hrdinu z nejbájnějších, Hérakla. Bozi ho odveleli za jinými úkoly, z nichž nejznámější je asi úklid Augiášových chlévů, ale zdaleka ne čin největší. Jistě vám neušlo, že i naši politici rádi uklízejí Augiášovy chlévy, které jsou vždy k nalezení u soupeřících stran. Tak stručně k činům rekovým.

Héraklés byl plodem Diovy mimomanželské aktivity, a tak jistě nikoho nepřekvapí, že mu Diova manželka Héra příliš nepřála. Matkou Hérakla byla Alkméné, manželka thébského krále Amfytriona. Nebudu podrobně rozebírat, jak a proč se na čas dostal do područí Eurysthea, byla za tím Héřina lest a nepřejícnost. Ta byla i za vysláním dvou hadů ke kolébce Háraklově. Už tam ovšem osvědčil svou sílu, a jako mimino oba hady uškrtil. Sympatické na tom hrdinovi je trochu i to, že to nebyl žádný světec a zřejmě ani velký intelektuál. V záchvatu vzteku uhodil jako mladičký žák lyrou do hlavy učitele hudby a zpěvu, zabil ho a byl za trest poslán do vyhnanství pást stáda.

Otci i matce se po synovi ovšem stýskalo, po čase se směl vrátit. Nezapomeňme, že na počátku mužných let potkal dvě dámy, elegantní, nemorální, ale půvabnou Rozkoš a krásnou, ušlechtilou, ale prostou Ctnost, nebo také Práci. Nezaváhal, zvolil Ctnost a svými skutky postupně dokazoval, že jeho volba byla správná.

Již zmiňovaný Eurystheus byl, trochu přičiněním Héry, na čas Héraklovým nadřízeným a přidělil mu deset velmi náročných úkolů, které rek postupně splnil. Přesněji jich splnil dvanáct, neboť o splnění dvou se rozhořel spor. Sporné bylo právě vyklízení Augiášových chlévů. Král Elidy, Augias, měl velká stáda dobytka a stáje dlouho nikdo neuklízel. Héraklés slíbil, že je vyčistí do večera. Svedl ke stájím koryta dvou blízkých řek a stáje byly do večera čisté. Vykonal to ale za smluvenou odměnu, což bylo v rozporu s podmínkami jeho hlavního šéfa Eurysthea. Proto musel splnit ještě další úkoly navíc. Připomeňme si ještě, že Héraklés také osvobodil Prométea z přikování ke kavkazským skalám a při plnění jednoho úkolu obelstil také Atláse, který držel na ramenou nebeskou klenbu. Vyvázal se ovšem z úvazku a jako svobodný ještě podnikl řadu úspěšných hrdinských misí. Byl to on, kdo dosadil na trůn trojského krále Priama, jehož vládu později rozvrátili Danajci a Achajové i s pomocí Odysseova Trojského koně.

Řekl bych, že Héraklés byl rek, u něhož síla trochu převažovala nad rozumem. Občas se nechal unést, občas obelstít, ale své závazku vždy plnil a své nepřátele trestal. Jeho lidský konec není nejradostnější. Když mu, díky nechtěné zradě vlastní manželky, ubývaly síly, sám si navršil hranici, postavil se na ni a přikázal přátelům, aby ji zapálili.

Připomeňme si ještě, že Heráklés sice nevstoupil na nebesa, na to mají patent křesťané, ale po smrti přišel na Olymp, smířila se s ním i Héra a pil potom nektar a pojídal ambrosii ve společnosti otce i bohů, jako nejudatnější z udatných reků.

Josef Hejna

Další články autora