Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Mahulena,
zítra Romana.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Duchaøina


U¾ si sotva budete pamatovat, jak jsem asi pøed dvìma lety vzpomínala na své "duchaøské" zá¾itky, na podivnou znalost hrádku Hnìvína v Mostì a pak na setkání s man¾elem zemøelé, o ní¾ bych sama mohla pøísahat, ¾e jsem to já. Díky tomu jsem se asi pøed dvaceti lety seznámila se záhadologem Arne Vašíèkem, který si mé pøíbìhy vybral k natáèení pro svùj televizní poøad o podobných zá¾itcích. Nemohu øíct, ¾e bych nìjak tou¾ila být vidìna v televizi - a to ani tehdy ne, kdy jsem ještì byla pohledná paní. Ale jedno televizní pøání, bohu¾el nesplnìné, mám pøece. Byl mi do vínku dán kontraalt, kterému technici v rozhlase øíkali "mikrofonový hlas" a má touha nebyla dabing, ale mo¾nost si zkusit podmluvit nìkterý z pøírodopisných nebo zemìpisných poøadù. Nìjak to nevyšlo. Co naplat, pøání bývají nevyslyšena. A mo¾ná je to tak i dobøe.


A na mou duši nevím, jestli mám ve vzpomínání na své duchaøské zá¾itky vypovìdìt jeden z nich, nemám-li v oèích svých ètenáøù vyvolat dojem - "no jo, Vencovská se zbláznila". No neš», však mi to pìknì nandáte v komentáøích.


Jak je o mnì známo, èasto jsem se stìhovala. A jakkoli to zní neuvìøitelnì - mé byty ke mnì mìly osobní vztah. Dokud jsem ¾ila v poèetné rodinì, tak to nebylo tak výrazné, nebyl èas, i kdy¾ jsem si to uvìdomovala. Ale kdy¾ jsem pak pøed více ne¾ dvaceti lety jako vdova s odrostlými dìtmi zaèala ¾ít sama, dávaly mi mé byty jasnì vìdìt, jestli mne "mají rády". A nìkolikrát i velmi zøetelnì. Jedna pøíhoda ale obzvláš» stojí za zmínku. To jsem sice ne¾ila úplnì sama, ke konci aktivního ¾ivota jsem mìla pár let partnera, ale stalo se to, kdy¾ byl jako tlumoèník ve Wiesbadenu pøi jednáních o Schengenu nìkolik dní mimo Prahu. A právì tenhle náš byt mi obzvláš» pøi mnoha pøíle¾itostech dával vìdìt, ¾e mi fandí.


Naše lednice se hodnì nešikovnì odledòovala a tak jsem partnerovu nepøítomnost uvítala s tím, ¾e se aspoò vyhnu bì¾né ranní neshodì proto, ¾e pøes noc voda vyteèe v kuchyni na zem a Jarda samozøejmì do té kalu¾e šlápne, uklouzne a bude navztekaný. No co chcete, mu¾ský, nemù¾e si pøece pamatovat, ¾e pøes noc odledòuji, co¾ trvá nekoneènì dlouho a nádoba na vodu v lednici, by» objemná, nepostaèí.


Prima, jsem sama doma, já si samozøejmì pamatuji, ¾e ráno mám napoprvé jít do kuchynì s hadrem a kýblem a tak jsem veèer nastavila odlednìní, naposledy vylila po televizi z mísy vodu a spokojenì usnula. Ráno se hrnu utírat a zùstala jsem na prahu jako pøimra¾ená. Na zemi ani kapka, lednice opìt v plném provozu vìci, které jsem na noc vytáhla na linku uskladnìné v ní ....


No tak, øeknete si samozøejmì, v noci ji to strašilo a tak vstala, v polospánku dala vše do poøádku, pak to zaspala a teï ráno se diví. Problém je ale v tom, ¾e já jsem nemohla tohle všechno udìlat, ani¾ bych se dokonale probudila a vìdìla moc dobøe o tom, ¾e vstávám z postele. Dneska u¾ mám "staøeckou" vyvýšenou postel, ale tehdy jsme spali na moderních ni¾ších lehaèkách a u¾ tehdy mne zaèínala poøádnì zlobit kolena. Vstát z postele a nezaskuèet bolestí, dokonce se pøitahovat za kliku otevøených dveøí do pokoje a neprobrat se - nemo¾né! A nepamatovat si, ¾e jsem takhle musela skuèet v noci - no vylouèeno!


Pak se mi tak stala ještì jedna naprosto neuvìøitelná vìc, ale tu u¾ si opravdu netroufnu vyprávìt, tak je neskuteèná. A pøi tom bych øekla, ¾e na tajemno nijak zvláš» nevìøím, i kdy¾ se "bojím" docela ráda, ale jen tak, pro obzvláštnìní bì¾ných dnù. A proè jsem si na to vzpomnìla právì teï? No, stalo se mi nìco, co by se mo¾ná dalo nìjak technicky vysvìtlit, i kdy¾ mne nic nenapadá. U¾ dávno, ještì za totáèe jsem si pro útìchu po man¾elovì smrti na Staromìstském námìstí koupila keramického - no jak to nazvat? Postavièka jako z dìtských seriálù, na kulaté smìšné hlavì to má nìjaký trojroh, je pøíjemnì hnìdá - prostì øíkám jí Zmok a odjak¾iva stojí ve zcela urèité poloze na televizi. Hne se jen tehdy, kdy¾ ji zvednu, abych utøela prach. Ale jsem protivný "pun»a", zase ji narychtuji pøesnì do "pøedepsané" polohy. Rodinì jsem pro tohle rovnání vìcí odjak¾iva byla pro smích. A v posledních dnech mi nìco pøi sledování zpráv vadilo, ¾e není jak má být - koukám, Zmok se nedívá k oknu, ale otoèil se a kouká na mne. A právì dneska veèer znova, u¾ potøetí. Pøi tom ve stavu naprosté pøíèetnosti vím, ¾e jsem se ho ani nedotkla, prach jsem, nepoøádnice, neutírala u¾ dobré tøi dny. Ulice je klidná, nic domem neotøásá, ani zvuk telky nemám tak nahlas, aby to mohlo mít nìjaký vliv - celé roky se ani nehnul - prostì se to strašidýlko u¾ tøikrát samo od sebe otoèilo a zírá na mne. Nìco vzkazuje?

 

Naïa Vencovská

Další èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 09.07.2012  20:36
 Datum
Jméno
Téma
 09.07.  20:36 EvaP
 09.07.  17:12 Dogova :-)))
 09.07.  11:07 janina
 08.07.  18:06 Zdenka
 08.07.  13:41 Vìra
 08.07.  08:39 Hela