Kdo a jak řídí naše osudy

Před nedávnem jsem se zúčastnil přednášky, kterou zorganizovalo Spojenectví práce a solidarity v budově Odborových svazů (dř. ÚRO) v Praze na Žižkově. Přednášejícím byl Josef B. Ftorek, M.A. a obsahem bylo pojednání

…o masových mediích a osnování souhlasu, neboli kdo a jak řídí naše osudy s naším souhlasem.

Josef Ftorek studoval žurnalistiku na UK v Praze a na New York University v USA, kde také získal titul Master of Arts in Media Ekology (M.A.). V Praze působil jako redaktor zpravodajství TV Nova a také jako redaktor ČT. Je garantem a autorem projektu Media Lektor.cz a působí jako pedagog na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha.
Na přednášce se sešlo asi padesát zájemců, střední až starší generace, byli tam i dva bývalí ministři Ivan David, který přednášejícího uvedl a Jan Kavan, který krátce vystoupil v diskusi. Publiku jsem rozeznal i několik novinářů a dalších známých tváří, které jsem však nedokázal identifikovat. Přednášející poskytl přítomným i stručný výtah ze své přednášky, který si dovoluji čtenářům předložit.

„Kdo jsou ti, kteří skutečně rozhodují o tom, co si máme myslet, koho máme zbožňovat nebo nenávidět? Jak to dělají, že i jinak docela rozumní lidé často a najednou zcela iracionálně a pudově souhlasí s politikou, která jde zcela proti jejich občanským, politickým i ekonomickým zájmům?“

Vymoženosti společenského vývoje, které jsou spojeny se zavedením všeobecného volebního práva a všeobecné dostupnosti základního vzdělání, stále posilují tlaky zdola, jež vyvíjí veřejnost na mocenskou elitu. Vztah mezi mocenskou elitou a veřejností je v rozvinutých kapitalistických státech velmi sofistikovaně pěstován prostřednictvím nástrojů a technik vztahů s veřejností — public relations (PR). Public relations, v doslovném překladu z angličtiny vztahy s veřejností, představují klíčový nástroj a prostředek sociální komunikace a společenské kontroly moderní, masové společnosti. Dovednost utváření vztahů s veřejností — ovlivňování mínění, formování souhlasu mezi občany, spočívá v bezpečném ovládnutí symbolů a mechanismů společenské komunikace včetně klíčových komunikačních kanálů, médií.

Ten, kdo ovládne tyto často skryté, neviditelné mechanismy společenské komunikace a kontroly, automaticky disponuje značnou mocí nad směřováním i osudem mnoha lidí a zemí. Schopnost či dovednost ovlivňování mínění a vytváření souhlasu je slovy otce zakladatele současného public relations Edwarda L. Bernayse většinou dána jen několika inteligentům — těm, kdo řídí naše osudy s naším souhlasem. Nejčastěji se jedná o představitele tzv. mocenské — diskrétní elity. Mocenské elity využívají k získání souhlasu občanů pro svoji vlastní politiku, správu věcí veřejných, zejména ekonomickou a politickou kontrolu masmédií hlavního, středního proudu, tzv. mainstreamu. Zejména elity ekonomické, kapitáni průmyslu a dalších oblastí hospodářství, prostřednictvím přímého vlastnictví médií nebo zadávání inzerce kontrolují činnost redakcí médií hlavního proudu. Rozhodují o redakční personální politice, a tedy i o vlastním redakčním, mediálním obsahu. Aktivním nastolováním témat formují a vymezují společenskou debatu i vnímání světa, který je mimo většinový intelektuální nebo fyzický dosah. Vrcholní představitelé ekonomiky a hospodářství významně sponzorují, a do značné míry tak i kontrolují politické strany a jejich volební kandidáty. Skrze síť lobbistů ovlivňují legislativní proces, jeho obsah a výsledek.

Přesto mocenské elity nutně potřebují většinový souhlas, pochopení a spolupráci veřejnosti, občanů k uplatnění moci a výkonu vlastní vlády, správy věcí veřejných. Veřejnost v liberálně demokratické, pozdně kapitalistické společnosti tak konkrétně politiky zmocňuje prostřednictvím rituálu celospolečenské volby k řízení veřejných záležitostí, správě států i vztahů mezi státy. Souhlas, ono ANO, má různé podoby. Může to být volba, hlas pro konkrétního politického kandidáta nebo politickou stranu, nákup inzerovaného zboží, podpora výbojné neokoloniální válce, stejně jako občanská a osobní pasivita, mlčení, v případě státní represe vůči nejrůznějším oponentům, disidentům. Veřejnost svou volbou, souhlasem, přenáší na politiky do značné míry i vlastní osudy, jež jsou s politickým řízením celospolečenských procesů úzce spojeny, a to zejména v otázce národní bezpečnosti, přesněji míru a války. Dominantní politická praxe tak zásadně ovlivňuje kvalitu života většiny občanů moderní společnosti.

Schopnost a dovednost ovlivňování mínění a vytváření souhlasu mezi občany nicméně není dovedností, kterou disponují pouze a výhradně mocenské elity, ať už ekonomické nebo politické, diskrétní či pomocné. Ten, kdo pochopí a zvládne zásadní otázky teorie a praxe public relations, ovlivňování mínění a vytváření souhlasu mezi občany, má přinejmenším možnost výrazněji kontrolovat svůj vlastní osud v prostředí moderní či „postmoderní“ společnosti. Jednoduše řečeno: „Dokáže ovlivňovat a nenechá se snadno zmanipulovat.“
Rozhodnutí, jak použít vlastní schopnosti, znalosti a dovednosti v rovině public relations, vztahů s veřejností, ovlivňování mínění, formování souhlasu je v pozdní kapitalistické, liberálně demokratické společnosti poměrně autonomní. Záleží i na vás, jestli budete kultivovat komunikaci a spolupráci mezi občany, národy a kulturami, nebo jestli budete podporovat netoleranci, destrukci a výbojnou válku, která, jak praví známý výrok Carla von Clausewitze, je pokračováním politiky jinými prostředky. Je to i otázka angažovaného, aktivního vědomí, svědomí, osobní odpovědnosti a statečnosti. Slovy novináře, bohéma a odbojáře, autora světoznámé Reportáže psané na oprátce Julia Fučíka dodávám jediné: „Lidé bděte!“

Blíže k tématu:
Ftorek Jozef: Public relations a politika, kdo a Jak řídí naše osudy s naším souhlasem,
Grada Publishing, Praha 2010.
Ftorek Jozef: Public relations jako ovlivňování mínění, jak úspěšně ovlivňovat a
nenechat se zmanipulovat (3., rozšířené vydání), Grada Publishing, Praha 2012

Připravil a foto: Ivo Krieshofer