Skvosty, které nezapadly
Mìl jsem asi docela zvláštní pøání, ale asi pøed deseti lety jsem skuteènì hledal pìvecký sbor, který by pro mne nacvièil a zazpíval dvì písnì, dokonce církevní. Ne, ¾e bych byl nìjak zbo¾ný, ale z pozùstalosti mého otce mi zùstalo kromì staøièkého alba se za¾loutlými fotografiemi nìco pro mne neobyèejnì cenného: obnošený maïarsko – latinský zpìvník písní velebících Boha z roku 1934, s názvem Harmonia Sacra. Otec, venkovský kantor a regenschori byl nejen výborným uèitelem, ale i sbormistrem docela pozoruhodných sborù a pro úplnost dramaturgem a re¾isérem vesnického divadla, zkrátka nositelem kultury nevelké slovensko-maïarské obce. Nejednou jsem poslouchal koncerty jeho sboru, nebo i pomìrnì velkého rozšíøeného souboru, kdy své úsilí na poèetnì navštíveném veøejném vystoupení propojil se svými pøáteli – dirigenty a jejich sbory ze širšího okolí. Chtìl jsem si pøipomenout toho skvìlého, moudrého èlovìka.
Otcùv mu¾ský sbor (sedí vpøedu druhý zleva)
Z onìch vystoupení mi natrvalo utkvìly v pamìti dvì pøita¾livé skladby, pozoruhodný melodický kánon napsaný u¾ kdysi zaèátkem 19. století a neménì pamìtihodný sbor, vhodný k slavnostním církevním pøíle¾itostem, nejspíše asi o 100 let mladší. Obì tyto skladby jsem nalezl ve zmínìném zpìvníku v maïarštinì, ale do notové osnovy byl otcovou rukou vepsán i slovenský text. Soudím, ¾e pøeklad pocházel z jeho pera.
Jedno z veøejných vystoupení – dirigent dìkuje obecenstvu
Autorem kánonu pro 4 hlasy byl Ludwig Ernst Gebhardi (1787-1862), prvotní text byl napsán v latinì jako vánoèní kánon (Noel Canon) Gloria Patri a já jsem kdysi mìl mo¾nost nìkolikráte vyslechnout jeho maïarské a slovenské znìní. Zaujala mì zpráva o jeho velkolepém pøedvedení v dubnu 1934 v Budapešti spojenými sbory ètyø velkých škol hlavního mìsta Budapešti, podle tehdejší zprávy jeho zvuky „otevøely nebesa, která naplno znìla“. Byl jsem svìdkem daleko skromnìjšího provedení hlasy snad 150 úèinkujících, ale výsledný dojem byl stejnì velkolepý, byl to zá¾itek, který zùstal v pamìti na celý ¾ivot.
Autorem slavnostního sboru, v latinì Omnis Terra, byl László Halmos (1909-1997), maïarský skladatel a dirigent, skladba poutá nevšední dynamikou a zvukomalbou, dùvtipným vedením jednotlivých hlasù, kontrapunktem, dnes u¾ nevídanou líbivou harmonií. V otcovì nastudování znìl mnohokrát v slovenštinì i maïarštinì, na stará kolena, kdy u¾ ¾ádný sbor nedirigoval, pokud vím, postaral se ve svém posledním pùsobišti alespoò o jeho nacvièení.
Ano, hledal jsem sbor, který by nìkterou z mých památných skladeb nastudoval, jako vzpomínku na toho vzácného èlovìka, mého otce, tou¾il jsem je opìt vyslechnout. Obrátil jsem se na jeden brnìnský amatérský sbor, skladby se mu zdály zastaralé, vìnují se pouze nové tvorbì. Pokusil jsem se inspirovat profesionály, jeden z brnìnských chrámových sborù, marnì. Zvolil jsem alespoò náhradní øešení, skladby jsem naprogramoval pro virtuální zpìváèky, pro ètyøi hlasy beze slov a obèas si je pøipomenul pomocí poèítaèe.
V tìchto dnech jsem si opìt pøipomnìl výroèí otcova narození. A v neklidném spánku mì pøekvapil pøíjemný sen, stál pøed svým poèetním sborem, mùj drahý dirigent se rozmáchl širokým gestem a já jsem mohl v mimoøádnì ¾ivém snu opìt slyšet kompozice, které mì tolik zaujaly, které jsem si na celý ¾ivot zamiloval.
Sen netrval dlouho, ale o hluboké noci dlouho dozníval a najednou pøišel nápad: ty poutavé skladby pøece nemohly jen tak zapadnout, ztratit se v tom nekoneèném pøívalu tónù bezmála dalšího století. Jednal jsem okam¾itì, neváhal jsem usednout k poèítaèi, kdy ještì celý dùm oddychoval a obrátil se na vyhledávaè. A byl jsem potìšen, obì skladby jsou stále souèástí repertoáru nejednoho sboru.
Nejprve jsem nalezl zvukový záznam latinského znìní „vánoèního“ kánonu Gloria Patri – Chválu ti vzdáváme bo¾e náš. Ještì bohatší se ukázala úroda videozáznamu jeho maïarských verzí. Mohl jsem si dokonce vybrat mezi skromným vánoèním provedením základní melodie ve venkovském kostelíku nebo interpretací docela pozoruhodných dìtských sborù, nebo poèetných smíšených sborù dìtí i dospìlých.
Nezklamalo ani vyhledání slavnostního sboru Omnis Terra – Všetky kraje Boha velebujte, tentokrát u¾ jen v maïarštinì, pochopitelnì, autorem je maïarský skladatel. Videozáznamù jsem nalezl bezmála desítku, napøíklad koncertu velkého smíšeného sboru, i komornìjší interpretaci, která nás zavádí do pùsobivého prostøedí budínského korunovaèního chrámu uherských králù; zá¾itek z hudby umocòuje nádherné prostøedí.
Milý Otecko, v duchu som sa aspon na niekolko chvíl vrátil do detských a inošských rokov, kedy si ma uèil nielen písa», èíta» a poèíta», ale aj poznávat krásy hudby aj slova – a vobec nevadí, ¾e to bola hudba cirkevná. Hlavne je to hudba, ktorá byt je krásna, musí by», inak je to iba organizovaný hluk a ten nemám rád (Toto u¾ som musel napisat po slovensky. Slováci mi nech prepáèia pravopisné chyby, ST nepozná vokáò, prehlasované samohlásky ani mekké l.)
* * *
Kdybyste se pøece jen rozhodli nìkterou z tìch pro mne neobyèejnì drahých skladeb si poslechnout, mù¾ete se obrátit na ní¾e uvedené adresy.
Latinské znìní „vánoèního“ kánonu Gloria Patri, najdete na
http://www.sheetmusicplus.com/look_inside/3672720/audio/10609 . Našel jsem i nìkolik videozáznamù, zøejmì z amatérských kamer, ale YouTube není ten pravý prostøedek pro zprostøedkováním krásy zvuku.
Z nìkolika provedení slavnostního sboru Omnis terra se mi nejvíce zamlouvá komorní provedení z dùstojného prostøedí budínského Matyášova korunovaèního chrámu na http://www.youtube.com/watch?v=936mdx9SZaQm