Byl Ferda Mravenec v Rychnovì? aneb Kant po rychnovsku
Øeknìme úvodem, ¾e on ne, ale autor knih o nìm Ondøej Sekora ano; a ¾e tìch kní¾ek o Ferdovi Mravencovi bylo! Ferda Mravenec, Ferda Mravenec v cizích slu¾bách, Ferda v mraveništi…
Ondøej Sekora se dostal do Rychnova 13. èervence 1926 jako redaktor Lidových novin, aby pro nì zpravodajsky pokrýval cestu Tomáše Garrigua Masaryka do východních Èech 10. – 13. 7. od Chlumce nad Cidlinou po naše mìsto, kde prezidentova návštìva vyvrcholila.
Ovìøení faktu, ¾e O. S. v Rychnovì byl, mìlo trochu komplikací. Nejdøíve èlánek, otištìný pøed èasem v Lidovkách, pak originál velké reprezentativní fotografie – vyvolali jsme si ji po kliknutí - od vnuka bývalého starosty Rychnova Františka Holoubka z oné návštìvy TGM (na ní prezident s doprovodem, ale èlovìk, oznaèený jako Sekora, byl nìkdo jiný, jen jemu podobný) a pak neúspìšný výsledek korespondence s redakcí Lidových novin (ptal jsem se kolegù komentátorù-historikù a dozvìdìl jsem se, ¾e na Vaši otázku patrnì neznají odpovìï ani historici). A¾ øešení pøinesla publikace Blanky Stehlíkové, Vìry Vaøejkové a Ondøeje J. Sekory "Ondøej Sekora / Práce všeho druhu - osobnost a dílo". V ní je uveøejnìna na str. 214 mj. fotografie – vidíme ji tady - s popiskou. Reportérem v doprovodu prezidenta Masaryka pøi jeho cestì po pohranièních mìstech 1926. No a na jiném místì je v oné publikaci zmínka, ¾e Ondøej Sekora kreslil i starosty. My upøesníme, ¾e ten snímek - by» to ani tam, ani v onom èlánku uvedeno není - byl poøízen u nás v Rychnovì. Zachycen je na nìm úplnì vlevo Eduard Beneš, druhý zleva se zápisníkem v ruce Ondøej Sekora – tady vlevo ho vidíme na detailu snímku - a vpravo starosta mìsta František Holoubek, vítající pana prezidenta. U¾ se na ty obrázky tìším, a pokud je dostanu k dispozici, dostanou se na toto DVD.
Dovolte kontrapunkt: Napadá mì Nìkrasov a jeho Рaзмышления у парадного подъезда, jen¾e po rychnovsku. Kdy¾ se posuneme v ¾ivotì Ondøeje Sekory od poloviny let dvacátých do 2. svìtové války, pak pøe¾il koncentraèní tábory – a tady mluvím pokornì a s úctou. Ale pøejdeme-li ještì dál, do neblahých let padesátých, pak se mnì vybavuje zapomenutá Sekorova 12stránková skládanka O zlém brouku Bramborovku. O mandelince americké, která chce loupit z našich talíøù, kterou vydalo ve 120tisícovém nákladu Státní nakladatelství dìtské knihy v Praze roku 1950. A to u¾ bylo o nìèem úplnì jiném. Nemluvì o tom, ¾e na zadní stranì Mateøídoušky, tehdejšího èasopisu pro nejmenší, vycházel Sekorùv komiks Kousky mládence Ferdy mravence a ten zde v létì 1950 zde svedl boj s mandelinkami, které vyskoèily z letadel a pomocí padákù se snesly na naše pole. Ferda nad nimi samozøejmì zvítìzil, americké nepøátele pobil a vlo¾il do lahví, do kterých ještì triumfálnì zapíchl americkou vlajku (U¾ jsou v lahvích, u¾ jsou v pánu, padlí pod vlajkou svých pánù!) Nechci být soudcem, byl jsem tenkrát kluk a za¾il to s americkým broukem, tedy i já chodil povinnì sbírat mandelinku bramborovou. Vy starší si vzpomenete a pro mladší to bude tøeba teï jen úsmìvná citace z této knihy:
Podívejte se! Tolik hostí k nám pøichází ze západu! Jen se sypou. A nìjak se jim u nás líbí. U¾ se ohlí¾ejí po našich bramboøištích, aby se usadili. Rychle, nasadit vajíèka nìkam, kde budou jako pod støechou! … Ne, nedáme se! Celé výpravy dìtí pùjdou zachránit naši úrodu. Udìláme všechno, abychom mandelinku vyhubili. Budeme ji støíkat, pálit, prášit, i pod zem za ní pùjdeme a znovu a znovu ji budeme hlídat, sice bychom se jí nezbavili. Naše talíøe budou v bezpeèí, a¾ vyhubíme poslední mandelinku. A svìt, ten si oddychne, a¾ budou také zneškodnìni poslední nepøátelé míru.
Tenhle Bramborouk u¾ nebyl Sekorùv Ferda Mravenec èi brouk Pytlík, kuøe Napipi nebo èmelák Aninka a ani ne – uveïme název další Sekorovy knihy z roku 1948 - ®ertíky pro malé èertíky, ale holá komunistická a zaslepená propaganda, pro autora urèitì velmi neš»astná. Jak øíkala moje maminka: Co se stalo, nedá se odestát. A nebyl v tom sám, pøeètìme si text plakátu z roku 1952:
Krajská komise pro boj proti americkému brouku v Karlových Varech vyhlašuje dne 19. èervence 1952 celokrajskou generální hledaèku na nejvìtšího škùdce našeho hospodáøství AMERICKÉHO BROUKA. Jest vlasteneckou povinností ka¾dého obèana zúèastnit se této celokrajské hledaèky, aby americký brouk - posel imperialismu - byl v našem kraji znièen a zabránìno mu jeho další šíøení do východních krajù a k našim východním spojencùm. Sraz všech hledaèù jest v 15 hodin pøed MNV a v mìstech na urèených seøadištích.
Krajský zmocnìnec pro potírání amerického brouka: Beneš Josef, v. r.
Dejme závìrem do širokých souvislostí – z Rychnova pocházel redaktor Lidovek Karel Poláèek (ten zase zapomnìl pøijít v Praze jako novináø na Masarykùv pohøeb, by» mìl slu¾bu) a v našem mìstì chodil nedlouho pøedtím na tehdejší tkalcovskou školu Sekorùv málem jmenovec Josef Sekera. Ale to byl u¾ jiný autor, tak si tu pøipomeòme aspoò Sekerùv nejznámìjší román Dìti z hlinìné vesnice.
Mohlo by se mávnout rukou na tímto textíkem o Ondøeji Sekorovi a øíct Pche, co nìjaký Rychnov! Jen¾e i takový svìtovì proslulý Immanuel Kant ¾il taky „jen“ ve svém Königsbergu, pro nás v Královci - zalo¾il ho Pøemysl Otakar II. - a pro Rusy v Kaliningradu. A jaký to byl slavný filozof! Hvìzdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mnì, jen ty dvì vìci ho udivovaly.
Èech 10. – 13. 7. od Chlumce nad Cidlinou po naše mìsto, kde prezidentova návštìva vyvrcholila.
osobnost a dílo". V ní je uveøejnìna na str. 214 mj. fotografie – vidíme ji tady - s popiskou. Reportérem v doprovodu prezidenta Masaryka pøi jeho cestì po pohranièních mìstech 1926. No a na jiném místì je v oné publikaci zmínka, ¾e Ondøej Sekora kreslil i starosty. My upøesníme, ¾e ten snímek - by» to ani tam, ani v onom èlánku uvedeno není - byl poøízen u nás v Rychnovì. Zachycen je na nìm úplnì vlevo Eduard Beneš, druhý zleva se zápisníkem v ruce Ondøej Sekora – tady vlevo ho vidíme na detailu snímku - a vpravo starosta mìsta František Holoubek, vítající pana prezidenta. U¾ se na ty obrázky tìším, a pokud je dostanu k dispozici, dostanou se na toto DVD.
èmelák Aninka a ani ne – uveïme název další Sekorovy knihy z roku 1948 - ®ertíky pro malé èertíky, ale holá komunistická a zaslepená propaganda, pro autora urèitì velmi neš»astná. Jak øíkala moje maminka: Co se stalo, nedá se odestát. A nebyl v tom sám, pøeètìme si text plakátu z roku 1952: