Na veèeøi u Polreicha
Dát nìkomu úèelný dárek bývá problém.
Náš synek to o vánocích vyøešil chytøe: vìnoval nám dvoutisícový poukaz na veèeøi v pøední pra¾ské restauraci Divinis na Starém mìstì, v Týnské ulici. Majitelem není nikdo jiný ne¾ sám velký Šéf Zdenìk Polreich.
Na webové stránce Divinis se píše:
Restaurace DIVINIS pøedstavuje jídlo v té nejlepší podobì a právem patøí mezi nejlepší restaurace v Praze.
V elegantním a neformálním prostøedí Šéfkuchaø Zdenìk Pohlreich nabízí pokrmy, kterými se proslavil a jsou milovány zákazníky, napø. telecí líèka na èerveném vínì s bramborovou kaší.
Executive Chef Jan Kratochvíl, ¾ák Zdeòka Pohlreicha, klade dùraz na pøípravu originálních jídel u¾itím peèlivì vybraných sezónních surovin.
Ocenìní Michelin Bib Gourmand v letech 2010-2015 je pro vaše chu»ové buòky dùkazem, ¾e si v restauraci DIVINIS vychutnáte to nejlepší z italské kuchynì v Praze.
Ten den jsme slavili 40. výroèí svatby, a tak se poukaz na slavnostní veèeøi hodil, a pøizvali jsme samozøejmì i dárce, svého syna.
Odlo¾ili jsme do jeho rukou kabáty, které sám odnesl kamsi do šatny. A za malou chvíli pøišel, podal ka¾dému jídelní lístek a zahájil neformální rozhovor s nabídkou pøedkrmù, pití a vysvìtlením, co se skrývá za jednotlivými názvy jídelního lístku. Musím pøiznat, ¾e jsme se na výjimeènou událost u¾ doma pøipravovali a ¾e italské názvy pokrmù jsme u¾ umìli vyluštit. Denní nabídka se shodovala s tou na webu.
Výbìr byl obsáhlý, jak vyplývá z jídelního lístku:
Aperitivem se stalo èervené Cinzano. Automaticky se na stole ocitla láhev svì¾í italské minerálky, jí¾ èíšník naplnil èíše. V proutìném košíku na stole trùnilo nìkolik krajíèkù rùzných druhù italského bílého chleba a preclíkù ve tvaru dlouhé ladièky. Bohatou nabídku vín jsme nepøijali, nejsme znalci, a radìji jsme si objednali plzeòskou dvanáctku.
Po krátké konverzaci jsme si objednali jednotnì kanèí panenku s caponatou a omáèkou z hoøèice, i kdy¾ jsme doma uva¾ovali i o køepelce na dva zpùsoby s gnocchi s ricottou a špenátem a syn o nabídce moøských plodù.
Pøed hlavním jídlem, abychom se nenudili, nám donesli od šéfa kuchynì nevídanou lahùdku, grilovanou krevetku pomazanou sardelovým máslem a telecí plátek s pomazánkou a zeleninkou. Asi proto, ¾e jsme tam byli nejstarší, tak u¾ døíve z man¾elky èíšník vytáhl, ¾e oslavujeme 40 let sou¾ití. Musím øíci, ¾e jsme tak byli naladìni na nejvyšší stupeò lahodové pohotovosti.
Aperitiv byl dopit a nastal zlatý høeb veèeøe. Pøed ka¾dým z nás se ocitly tøi kusy kanèí panenky, ka¾dá zvíci menšího špekáèku. Kolem, spíš jako ozdoba, nadrobno nasekaná chutnì upravená zelenina a nepøíliš velké mno¾ství tmavé, velmi chutné omáèky, o jejím¾ spojení s hoøèicí se dalo jen fantazírovat. Bylo pøekvapující, ¾e no¾e pøíboru byly opravdu ostré, a ¾e se špalíky masa daly docela snadno rozkrojit. Peèivo pøišlo vhod, dokonce jsme po¾ádali o pøídavek.
Restaurace se pomalu zaplòovala, pøevá¾nì mladými cizinci, nicménì okolní ruch zesílil jen nepatrnì a pouze zvýšená aktivita personálu svìdèila o tom, ¾e èas pokroèil.
Obsluha byla velmi pozorná, jakmile se talíø vyprázdnil, okam¾itì byl ze stolu odnesen, stejnì jako sklo. Samozøejmì padl dotaz i na další pøání a èíšník ze sebe sypal nabídky jak z partesu. S man¾elkou jsme si dali na ochutnání napùl kopeèek exotické zmrzliny, synek si vybral bruschettu.
Vyprávìl jsem v prùbìhu veèeøe svùj zá¾itek z Kanady v roce 1995, kdy nás do obyèejné restaurace pozvala tamní známá. Èíšnice byla také velmi pozorná a osobní a já se domníval, ¾e je to její pøítelkynì. Vyvedla mì tehdy z omylu. Neznala ji a prohlásila, ¾e kdyby se chovala jinak, tak by ji majitel vyhodil. Potìšilo mne, ¾e se tento pøístup k hostùm objevil i u nás, i kdy¾ pravdìpodobnì jen v restauracích vyšší kategorie.
Veèeøe skonèila a došlo na placení. Pøedali jsme èíšníkovi dárkový poukaz na 2000 Kè. Odbìhl a za chvíli se vrátil s bílou krabièkou, v ní¾ byl úèet o nìco málo vyšší. Vlo¾ili jsme doplatek do krabièky s malým spropitným a od pultíku jsme zaznamenali spokojený úklon s úsmìvem.
Pak nám pøinesli kabáty a vydali jsme se do rušných ulièek Starého mìsta oplývajících bezpoètem restaurací, hospùdek a bister.
Oslava výroèí skonèila a v mysli mi vìzí, zda a jak budeme slavit ještì za pìt let.
