O pesimizmu a katastrofách
A» ¾ije pesimizmus a katastrofy! Po nìkolika tisíciletém vývoji se lidstvo pracnì dopracovalo do stádia, ¾e den bez katastrofy nebo alespoò bez pesimistické zprávy je prostì ne¾ádoucí!
Je k nevíøe, jak si lidé zøejmì doslova libují ve vyhledávání takovýchto zpráv. Není dne, abychom se nedoslechli èi nedoèetli o nìjaké katastrofì, nebo abychom ji dokonce nezahlédli. Všechna zpravodajská média dávají zcela jednoznaènì pøednost zprávám negativním, pesimistickým a¾ katastrofickým, a» u¾ jde o nepøíjemnosti pøírodní èi lidské.
Jen namátkou – v létì bouøe s krupobitím, pøívalové deštì a záplavy, v zimì závìje, vichøice, laviny – tedy pøírodní pohromy. A v médiích je vše podáváno tak, jako by to bylo nìco nového pod Sluncem! Musíme si koneènì uvìdomit, ¾e èlovìk prostì nikdy nebyl, není a chvála bohu nebude pánem pøírody. O tom krupobití èi vánicích se ovšem ještì poèátkem 20. století dozvìdìlo pouze blízké okolí posti¾eného místa a o zemìtøeseních - tøeba v Turecku – pak lidé v Evropì nemuseli vùbec vìdìt.
A jak se prezentují rùzné lidské ¾ivotní nepøíjemnosti. Klasickým pøíkladem je podávání informací o zdravotním stavu našeho prezidenta Václava Havla pøed lety. Lze chápat, ¾e lékaøi se po ka¾dé operaci obávají nìjakých komplikací, ale bylo hned tøeba pou¾ívat obratù jako – „kritické dva a¾ tøi dny“, nebo – „pan prezident zaène trénovat chùzi“! Jako by po operaci zapomnìl chodit! A dokonce i veøejnoprávní televize po ka¾dé operaci Václava Havla musela pøinášet zvláštní pøíspìvek o veškerých jeho chorobách snad od dìtských spalnièek - to nepotøebuje komentáøe! Na druhou stranu ovšem ostøe kontrastuje zpùsob, jak se nyní „informuje“ ve sdìlovacích prostøedcích o zdravotním stavu našeho souèasného prezidenta Miloš Zemana…
Nebo z jiného soudku. Kdy¾ se náhodou objeví v kterémkoliv médiu nìjaká optimistická zpráva, ihned musí být nìjak zpochybnìna. Pøi narození ètyøèat se hned vysloví pochyby, zda všichni novorozenci pøe¾ijí a budou v poøádku, kdy¾ se nìkde povede vybudovat hezké høištì èi koupalištì, hned se zaène spekulovat, zda byly dodr¾eny všechny zákony a pøedpisy a kde na to obec vzala. Je nepochopitelné, jak jsou právì takovéto informace preferovány a naopak je pochopitelné, ¾e pøispívají k všeobecné nespokojenosti celé spoleènosti.
Nevím, jak zjednat nápravu a upozoròuji, ¾e nevolám po lakování na rù¾ovo! Ale kdyby se provedl seriózní prùzkum, urèitì by z nìho vyšlo, ¾e lidé chtìjí slyšet více zpráv pozitivních, ne¾ negativních. Novináøi a zpravodajové by si prostì mìli dát více práce ty radostnìjší události a pøíbìhy najít, zmapovat a pøedat veøejnosti. Co na to øíkáte?
