Vdìènost
Jakápak vdìènost. To lidi nesnáší být nìkomu vdìèní. Ale dobøe vìdí, o èem mluvím. Kdy¾ od nìkoho nìco potøebují, omílají vdìènost ze všech stran. Lísají se, slibují, vzývají vás a¾ do nebe, nabízejí protislu¾by, ale sotva jim dovolíte uhryznout si z vašeho krajíce, na vdìènost zapomenou. Mnohdy ani nepodìkují. Ale ne všichni. Jsou i výjimky. A není jich málo.
A èím vìtší slu¾bu jim poskytnete, tím døív a snáz na to zapomenou. Kdy¾ jim napøíklad pùjèíte sto tisíc, samozøejmì bez úroku, tak ještì ne¾ mají dluh splacený, u¾ pøemýšlí nad tím, ¾e byste jim èást dluhu mohli odpustit. A skuteènì, kdyby vám nepodepsali smìnku, tak byste zbytek dluhu nevidìli. A i tak s podepsanou smìnkou se opo¾ïují se splátkami. Kdy¾ se jim nedej bo¾e pøipomenete, máte u nich velké mínus. Nechápou, proè jim nemù¾ete dluh prominout, kdy¾ se válíte ve vatì. Jakmile je dokopete ustavièným upomínáním dluh splatit, jsou u¾ tak naštvaní, ¾e vás nemù¾ou ani vidìt. Nemluvím o podìkování. A u¾ vùbec ne vám být nìkdy vdìèní. V nejlepším pøípadì s vámi pøestanou mluvit, budou vás ignorovat, a kdyby vás mìli nìkdy potkat, tak se vám vyhnou. Takové pøípady vám uvádím ze zkušeností lidí z mého okolí.
André Maurois, Émile Salomon Wilhelm Herzog praví: Co jsi pro ¾enu udìlal, na to mù¾e zapomenout, ale nikdy nezapomene na to, co jsi pro ni neudìlal. A tak to je nejen se ¾enami. Kdy¾ jim s pùjèkou vyhovíte, tak na to zapomenou, kdybyste jim nevyhovìli, tak vás mohou zabít.
A podobných pøíkladù bych vám mohla uvést hned nìkolik. Napøíklad stalo se vám nìkdy, ¾e jste o nìkom napsali pochvalný èlánek a ten èlovìk vám podìkoval? To sotva. Mnì se to nestalo nikdy.
O vdìènosti byly napsány stovky èlánkù. Ve všech se radí, jak být vdìèní. Vdìènost je v nich definována jako kladná emocionální odpovìï za dar. Je kladným zhodnocením toho, co se stalo, kdy¾ nìkdo byl obdarován nezištnou pomocí. Je to pocit radosti a díkù za pøijetí daru. Je to emoce, kterou pro¾íváme a na ni¾ nemáme zapomínat.
Kde bychom se mìli setkávat s vdìèností? Tam, kde jsme nìkomu udìlali radost, poskytli slu¾bu, kde jsme nìkoho potìšili. Ale ono to ve skuteènosti vypadá trošku jinak. Poskytnutou slu¾bu nebo gesto druhá strana pova¾uje èasto za samozøejmost. Je v domnìní, ¾e pøátelství a z toho vzniklá slu¾ba nebo dar vzniká sama od sebe, ¾e není nutno pro nì nic uèinit nebo podstoupit, ¾e se rodí bez pøièinìní. Ale to je mylný dojem.
U¾ Seneka znal zapeklitý problém vdìènosti. Z historie je známá jeho kniha „O prokazování dobra druhým lidem.“
Jakpak se k tomu vyjadøuje bible. A nemusí to být ani jedineèné umìlecké vydání Bible s unikátními ilustracemi Salvadora Dalího s variacemi drahokamù na jednotlivých odlitcích Dalího podpisu.
V Bibli se k vdìènosti vyjadøuje apoštol Pavel, kdy¾ v listu k Øímanùm píše: „Poznali Boha, ale nevzdali mu èest jako Bohu, ani mu nebyli vdìèni, nýbr¾ jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmì.“
Tak¾e pocit vdìènosti je problém odvìký. Celá moje úvaha by se dala krátce shrnout do jedné jediné vìty.
Nevím, jak èlovìk mù¾e, ale jistì mù¾e, zapomenout laskavosti, které mu byly prokázány.
Vdìènost