Rizika pozitivního myšlení
Bez ohledu na vìk jsem se rozhodl pro zmìnu myšlení, budu nadále myslet výhradnì pozitivnì. Princip tohoto myšlení jsem si vylo¾il tak, ¾e v ka¾dé situaci musím najít pøedevším to pozitivní. Tak tøeba, a¾ zase na procházce šlápnu do psího exkrementu,tak se zaraduji, nebo» si uvìdomím, ¾e to dopadlo dobøe, ¾e jsem také mohl sklouznout a padnout do toho vedlejšího hovínka rukama, nebo dokonce,… radìji nerozvádìt. A ze samé radosti se budu i smát, v¾dy» smích je pøirozený projev radosti. Sice je zde riziko, ¾e okolí nepochopí mé pozitivní myšlení a budou si myslet, ¾e u¾ mi to nemyslí vùbec.
Další princip spatøuji v tom, ¾e si budu pøedem vybírat jen to pozitivní. Tak tøeba z programu TV se zásadnì vyhnu sledování zpráv, nejen tìch krimi a blábolùm politikù a vyberu si jen positivní programy. Zaèal jsem proto sledovat seriál Hubert A Staller o dvojici jednoduchých bavorských policistù s ještì pøitroublejším velitelem, taková situace dokonce mù¾e vyvolat dojem ¾e jsem chytøejší, a hned je tady pozitivum, ale pøedevším ten pohled na bavorskou pøírodu, všechno uklizené, domeèky s kytièkami, všude poøádek a øád.
Náhle však, nevím proè, pøi pohledu na jízdu Huberta sinicí kolem jezera mì do mysli naskoèí vzpomínka na naše jízdy autobusem kolem moøe na D¾erbì. Vybaví se mi silnice, kolem které po dvì hodiny jízdy je vidìt pouze haldy odhozených pet- lahví a další sajrajt.
A aby to bylo ještì horší, ozve se v mysli pouèka z buddhizmu, ¾e vše je pomíjivé a já zaènu litovat nejen Huberta a Stallera ale i další bavoráky, ¾e ten jejich ordung je doèasný s ohledem na to co se nyní dìje v Nìmecku.
Ale záhy se vzpamatuji, zavelím si nahodit pozitivní myšlení a vybaví se mi zemì za nìkolika horami a øekami, zemì kde je èisto a kde se nekrade.Vzpomenu si jak kdy¾ naši kluci zapomnìli na høišti kopací míè, byl tam i druhý den, dokonce tam na nì do druhého dne poèkalo i kolo.Vzpomenu si, jak jsem na parkovišti u domu veèer zaparkoval vedle kabrioletu, bez støechy, který mìl na zadním sedadle fotoaparát a magnetofon, jen tak, le¾et. Myslel jsem si, ¾e øidiè je nìkde opodál, i kdy¾ jsem ho nevidìl. Druhý den ráno, kdy¾ jsem odjí¾dìl, tak tam ještì byl, myslím ten fo»ák a magne»ák, toho øidièe jsem zase nevidìl.Vzpomínám si, jak u supermarketu se auta zásadnì nezamykala a klíèky se nechávaly v zapalování, pro pøípad, ¾e by bylo tøeba s autem popojet, kdy¾ tam jeho majitel není.
To není výmysl ani pohádka.
Ale to by nebyla mysl, mrška jedna, aby mì to positivní naladìní nepøekazila. Staèilo k tomu nevypnout TV, kdy¾ Hubert se Stallerem uzavøeli pøípad.
Pohled na pøírodu vystøídalo hlášení, jak Èervený køí¾ okradl 80tiletou dùchodkyni, jak jiná paní koupila z bazaru auto za 150tisíc a u¾ do nìj vrazila dalších 300tisíc a má stále vrak a podle ès. soudu je to v poøádku, je to normální. Marnì hledám, co je na tom positivní a ejhle, nìco jsem našel, našel jsem dùvod dát si fr»ana na utlumení myšlení.
Tak¾e pøátelé, hlavnì pozitivnì a v ka¾dé situaci to jde. Nyní hlásí, ¾e roste poèet pøepadení a znásilnìní. Pro seniory vidím pozitivum, ¾e i kdy¾ hrozí to pøepadení, tak to druhé snad u¾ ne.
Jako dítì jsem mìl pásek na kterém bylo heslo: “Buï pøipraven“, odpovídali jsme: „V¾dy pøipraven.“
Doporuèuji opasky s nápisem: „Na nejhorší pøipraven“ a s tímto pøístupem se urèitì obèas dostaví i nìco jiného.
