O rostlinách, mravencích a islámu

Milí čtenáři, to, co je uvedeno v textu, se v základních rysech shoduje s přetvářkou a konáním politiků a národů všeobecně. Místo aby lidé používali rozum, který byl dán Stvořitelem (ať už jím byl či je kdokoliv) pouze druhu Homo, nechají se ovládat pudy, nedodržují daná pravidla hry a místo nich nastolují chaos, z něhož se ještě dosud, nic dobrého nevyklubalo.

Nejen o rostlinách, mravencích a islámu, řeč je také i o hospodách. Ne o těch současných ve městech a hotelích, luxusních, se studenou atmosférou, kde čím je menší porce, tím je větší talíř a příborů a konviček, talířků je na stole tolik, že ani nevíte s čím a jak zacházet a jíst.

Jde o hospody s dubovými stoly, lavicemi a židlemi, kam chodí místní štamgasti, ale i další hosté, kterým leckde říkají náplava. Večer bývají hospody plné. Lidé si sem přijdou posedět, vypít nějaké to pivo a hlavně popovídat, poklábosit. Probrat svět a události kolem sebe jak místní, lokální i ty světové. Zde se probere všechno. Hospody jsou největším klubem světa. Jsou v každé vesnici. Tam, kde není hospoda, tak to je už na pováženou. A bylo tomu a je už od nepaměti. Někteří lidé se zde cítí někdy lépe než doma. Jsou zde spolu, ne vedle sebe. Čas od času se stane, že se debata a výměna názorů promění v hádku a místo slovních argumentů dojde na pěsti, půllitry a další předměty.

Jeden z hostů u vedlejšího stolu při takové ostřejší výměně názorů, nechtěje být svědkem hádek, rvačky, nadávek, křiku a ničení inventáře, opustil tuto ladovskou scénu a šel se projít. Zamířil do krajiny k lesu. Tam se na okraji zastavil a pozoroval broučky, mravence, ptáky a také nejen zrakem, ale i čichem luční květiny, mladé stromky, křoví a různé nálety rostlin, které se staly součástí zdejší flóry.

K večeru se vrátil do hospody, dal si utopence, pivo a zaposlouchal se do hlášek, výpovědí a komentářů štamgastů. Ti, stále ještě v hojném počtu, v místnosti uvedené před tím již znovu do pořádku, vedli debatu o tom, jak a proč ta hospodská půtka vznikla. Účastníci debaty se neshodli, takže se pravdu nedozvěděl.

V mysli se mu honily myšlenky, které mu nepřipadaly, že souvisí s tím, co se odehrálo ten den v hospůdce. Ale přece. V kině paměti běžely obrazy, zvuky, šepot, barvy, cítil vůně přírody a skutečnosti. Pod stromy v lesní půdě viděl zápas mravenců o kořist. Viděl rostliny, z nichž některé utlačují ty druhé a snaží se získat nejen větší prostor, ale i nadvládu nad místními, které zde byly od pradávna. A to mu právě trochu připomínalo islám. I tady byl boj, který nevnímáme, ale důsledky se vždycky někde projeví. Mnoho je ještě nepoznaného. A tam, kde jsme došli k poznání, jsme nevyvodili potřebná ponaučení a závěry.

Milan Dubský

* * *
Koláže © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora