Po Starých zámeckých schodech do Rychnova
Úterní podveèer 28. èervna od 18 hodin na nádvoøí Pelclova divadla v Rychnovì nad Knìn¾ou patøil v rámci Poláèkova léta Prausovu pìveckému sboru, který uspoøádal "Pøátelské posezení se zpìvem".
Koncertní vystoupení pokraèovalo spoleèným zpíváním s obecenstvem, mimo jiné i jedné z nejznámìjších hašlerovek - Po Starých zámeckých schodech. Málokdo mo¾ná ví, ¾e autorem její melodie byl Hašlerùv blízký pøítel Rychnovák Anatol Provazník.
K pøeètení nabízím zatím rozpracovanou kapitolku o Anatolu Provazníkovi. Pracuji na ní a momentálnì probíhá E-mailová korespondence s dcerou M. J. Kolowratové, která ¾ije v USA. A kdy¾ u¾ je øeè o Provazníkovi, podaøilo se mnì dohledat notové zápisy originálù dávno zapomenutých rozhlasových znìlek Rychnova nad Knì¾nou. Vìdìl jsem o jejich existenci z kratinkého záznamu profesora rychnovského gymnázia Eduarda Weise z roku 1942, ¾e tzv. slavnostní znìlku vytvoøil Anatol Provazník, kdysi zástupce šéfa hudebního oboru v pra¾ském studiu Èeskoslovenského rozhlasu, a tu druhou tzv. ka¾dodenní znìlku slo¾il Miroslav Krejèí, oba Rychnováci.
Po Sratých zámeckých schodech do Rychnova. ®e ne? Ale ano - prohøešme se a prozraïme pointu:
Je pravda, ¾e slova ke slavné staropra¾ské písnièce Po Starých zámeckých schodech si napsal roku 1910 sám Karel Hašler (1879-1941), ale autorem její melodie byl jeho blízký pøítel rychnovský rodák Anatol (psaný taky Antonín) Provazník (1887-1950). V té dobì (1907-1911) varhaník ve svatovítské katedrále a v její císaøské kapli (výslovnì tak uvádí 5. øíjna 1907 rychnovský Posel z podhoøí: "Antonín Provazník, varhaník pøi metropolitním chrámu Pánì na hradì Pra¾ském u sv. Víta ustanoven také v císaøské kapli varhaníkem)." Ètìme dál ve stejném periodiku z 15. 5. 1909 oznámení: "Rodáku našemu p. Ant. Provazníkovi, varhaníku pøi dómu u sv. Víta, dostalo se za skladbu, vìnovanou Jeho c. a k. Výsosti panu arcikní¾eti Františku Ferdinandovi d´Este milostivého pøijetí, nejvyšší uznání a císaøský dík."
Vyjmenujme všecky a popoøadì Provazníkovy melodie na Hašlerova slova: Nedorozumìní (1907), Pan Johanes a panna Pavlínka (1907), Kde, prosím, jste tu smìlost vzal (1907), A budu vzpomínat (1909), Po Starých zámeckých schodech 1910), Ranìným srdcím (1910) a Prolog kabaretní (1918).
Anatol Provazník, autor 240 hudebních prací, zkomponoval nìkolik oper a operet (o jedné z nich referuje Posel z podhoøí 25. 1. 1913: "Náš rodák Ant. Provazník slo¾il operettu „Bonbonový král“, která se bude dávat 25. ledna na Královských Vinohradech, celá pra¾ská spoleènost s napjetím oèekává premieru. Bude se té¾ dávat ve Vídni, Berlínì a v Paøí¾i v „Apollotheater“. Operettu „Dáma s modrým vlasem“ dokonèil pøi posledním pobytu u Studánky a pøipravuje novou velkou práci pro Vídeò. Mnoho zdaru a úspìchu!"
Byl synem rychnovského regenschoriho Aloise Provazníka, tady chodil do gymnázia, odtud pøešel do Prahy studovat skladbu na varhanickou školu, pak do Berlína radiofonii a zpátky do Prahy. Tam pùsobil v hudební sekci Radiojournalu, stál pøi zrodu Èeskoslovenského rozhlasu a od roku 1930 byl jeho zamìstnancem. A tak i jeho zásluhou byli v Radiojournalu anga¾ováni Kocourkovští uèitelé, kteøí se tak stali známými po vlastech èeských. No a ¾e Kocourkovští pøece vznikli v Rychnovì a ¾e je uvedl Karel Poláèek, je taky pravda.
Kdopak ví, ¾e Anatol Provazník byl i klavírním doprovázeèem Marie Jany Kolowratové (1909-2006), ve své dobì druhé nejlepší
mladé sopranistky na svìtì, jak ji charakterizoval v roce 2011 profesor kromìøí¾ské konzervatoøe Karel Janeèek. M. J. K. byla dcera Hanuše Kolowrata a Huberty, hrabìnky z Wurmbrand – Stuppach, sestra rychnovského Kryštofa Kolowrata. Èasto zpívala v pra¾ském rozhlase, pøedevším za 2. svìtové války. Spolu s Anatolem Provazníkem pøispìla ke kulturnímu ¾ivotu v Èerníkovicích, v tamním zámeckém parku poøádala kulturní vystoupení. 25. listopadu 1945 se provdala za Ivana Laxu, 1967 vysídlila legálnì do USA, kde mìla zaøízenou výrobu umìleckých pøedmìtù, a Èeskou republiku, Rychnov a Èerníkovice nìkolikrát navštívila. V roce 2006 tu v kryptì rychnovské Trojice byla pohøbena.
„S Anatolem Provazníkem jsem se znal, dokonce se pamatuji na jednu skladbu, kterou v Praze hrál, a jak kouzelnì švindloval. Samozøejmì i v doprovodech. Ale pozor, jemu ten klavír v¾dy znìl! On to opravdu byl velice dobrý hudebník, více spontánní ne¾ pøemýšlivý, proto v¾dy pøi jeho vystoupeních jste mohl èekat nìjakou odchylku od tradice i jeho vlastního provedení pøi jiných pøíle¾itostech. Navíc i jako èlovìk pùsobil velice pøíjemnì, já jsem si ho velice vá¾il Po válce M. J. se rozhodla, ¾e se zúèastní pìvecké soutì¾e ve Švýcarsku. Aby se mohla zúèastnit, musela nahrát a poslat dvì písnì. To udìlala v AR studiu v Praze (v Lucernì) a poslala jim ji. Vyhrála druhou cenu (èili byla druhá nejlepší mladá sopranistka na svìtì!), a tím i její deska náhle byla cenná. A teï ten hlavní dùvod, proè to píši: Aby nemuseli Marii platit ¾ádné peníze za tuto desku, dali do støedu novou nálepku "Made in Switzerland" a rozmno¾ili ji a prodávali kopie. Ovšem na bílém pruhu, který vede pøes drá¾ky, to u¾ pøetisknout nemohli, tak¾e tam se to èásteènì ještì dodnes dochovalo. A nyní hádejte, kde ta deska je! To byste asi tì¾ko uhodl, je v mém majetku, ani M. J. K., ani nikdo jiný z rodiny to nevìdìl, kdybych jim to neøekl. Nìjak se k ní dostal Kryštof Kolovrat , a ten mi ji vìnoval. Byl byste pøekvapený, jak Kryštof mìl rád vá¾nou hudbu a jak znal i pomìrnì moderní skladby,“ napsal mnì profesor kromìøí¾ské konzervatoøe Karel Janeèek.