Zapomenuté osudy - 16 Zapomenuté osudy zajímavých a stateèných lidí, které osobnì poznal Slavomír Pejèoch Ravik, si pøipomínáme vybranými pøíbìhy, je¾ vìtšinou spolu s ním dokumentoval fotograf Bedøich Kocek. Jsou to vzácné doklady o poèátcích mnoha aktivit a slu¾eb, je¾ dnes u¾ pova¾ujeme za samozøejmé.
Nahlédli jsme mezi detektivy v dobì, kdy ještì chodili pìšky a jejich hlavní zbraní byla pouhá intuice.
Film, dnes všudypøítomný, byl ve svých poèátcích a¾ tajemný a jeho prùkopníci pro nìj èasto obìtovali i zajištìnou „solidní“ existenci.
Nejinak tomu bylo i v další profesi, mezi aviatiky. Jejich odvaha pøed více ne¾ sto lety se dnes jeví neuvìøitelná. Seznamte se s nìkolika jejich osudy.
NAŠE POÈÁTKY LÉTÁNÍ
Okøídlené projekty musí se lidstvu koneènì pøece zdaøit,
kdy¾ ryba plove, proè by èlovìk neploval,
kdy¾ pták letí, proè by èlovìk nelítal.
JAN NERUDA roku 1869
Vilém Stanovský
Ponìkud pokroèilejší úroveò létání, ne¾ jakou jsme poznali pøi návštìvì aviatika Šimùnka a Tuèka, nám pøiblí¾il Vilém Stanovský, mnì a pøíteli fotografovi Bedøichu Kockovi. Kdoví, co pøimìlo štábního kapitána Viléma Stanovského, mu¾e se zajištìnou existencí a pod penzí (co¾ bylo tenkrát nìjaké mìøítko!), ¾e sebral odvahu sednout jako pilot do letadla a vydat se na èeskoslovenských køídlech k cizím svìtùm.
Bylo to 25.kvìtna roku 1926, kdy¾ se jeho jasnì modrý dvouplošník, zatí¾ený šesti metráky benzinu, ztì¾ka odlepil od startovací plochy kbelského letištì. Prùvodcem Stanovského byl mechanik František Šimek. Technici spoèetli, ¾e cesta tìch dvou dobrodruhù bude mìøit nìjakých 15 tisíc kilometrù, ¾e samotný let potrvá kolem devadesáti hodin a ¾e trasa letu povede územím 23.státù. Ale nebyly v tom zakalkulovány ani mlhy èi deštì, vrtochy motoru, únava stroje a lidí… Za¾ili spoustu momentù, které zvládli jen díky své vytrvalosti a také s velkou dávkou štìstí.
Byla to doba, v technickém smyslu slova, raného støedovìku našeho letectví. Ti dva Kolumbové se plavili vzduchem bez jediného spojení s pevninou. K jejich aparatuøe patøily hodinky, obrátkomìr motoru, kompas a výškomìr. Museli do posledního detailu spoléhat na svou zkušenost a na své vlastní pocity. Zemì jim nìkdy na celé hodiny zmizela pod mraky a oni bloudili, dokud se pod nimi pøece jen neobjevil známý bod, jako na pøíklad ®enevské jezero! Pøes mnohé kritické situace se nakonec pøece jen pøenesli pøes Gibraltar a š»astnì pøistáli v africkém Rabatu. Hùøe bylo pøi návratu do Evropy.
Kdesi nad ji¾ním cípem Portugalska se pojenou ozval tupý úder a následovala nepøetr¾itá vibrace stroje. Museli rychle pøistát a nebylo kde, kromì skalnatého pobøe¾í. Na balvanech urvali podvozek a poranìný trup letadla usedl bezmocnì na skupinu balvanù. Ukázalo se, ¾e pøíèinou vibrace byla vrtule, která na dvou místech praskla po celé délce. V této opuštìné krajinì se pøece jen podaøilo sehnat dvacet vojákù a ètyøi tesaøe a zámeèníky. S nimi rozebrali letadlo na pùvodní prvoèinitele a kus po kuse je odnášeli 13 km daleko na nejbli¾ší nádra¾í. Ve vojenských dílnách v Lisabonu dali v pouhých 18. dnech znovu letadlo dohromady, pøesto¾e zemì byla tenkrát zachvácena ozbrojenou revolucí a opìt vzlétli.
Ale èekalo je bloudìní, tentokrát pro zmìnu nad Pobaltím. Nebo, v Aténách pro slabý tah motoru jen tak tak se vyhnuli horám, aby se jim podaøilo nouzovì pøistát na zelené louce. Mechanik Šimek opravil motor díky tomu, ¾e místo bohatších zavazadel vzali s sebou prozíravì náhradní souèástky. Znovu startovali a zdvihali dlouho svùj stroj mezi horami, které nedovolily jedinou otáèku, ne¾ mohli znovu svùj let nasmìrovat na Støedomoøí. Pod nimi v hlubinách se pøevalovalo moøe, nikde místo pro pøistání a tu se zaèal motor znovu vzpouzet pøíkazùm pilota.
Rozbouøená hladina moøe se spojila s oblaky a mlhou v neproniknutelnou barieru. To u¾ mechanik Šimek zaèal nafukovat plovací kruh, proto¾e neumìl plavat. Mlha a slabý tah motoru pøibíjel ní¾ a ní¾ letadlo ke špièkám pìnících se vln. Po spoustì trýznivých minut se pøece jen ukázal šedivý pruh zemì a pak se z mlh vynoøily první domky Brindisi. To u¾ byl dvouplošník ní¾, ne¾ støechy pøízemních domkù! Tak doletìli a¾ k hangárùm pro vzducholodì – jaký zázrak! Staèilo pak vymìnit jeden z magnetù a doèerpat zásoby benzinu, aby se letoun, kdoví po kolikáté, mohl znovu rozjet letištìm. Tentokrát Stanovský zamíøil u¾ na sever, aby urazili poslední kilometry z tìch patnácti tisíc, které zbývaly na cestu k domovu.
Sotva¾e oba mu¾i pøeletìli èeskoslovenskou státní hranici, pøidala se k nìmu další èeskoslovenská letadla, která je jako èestný doprovod vedla na kbelské letištì. Døíve štábní kapitán, dnes u¾ generál ve výslu¾bì, dovyprávìl. Dávno zaprášená setkání s pøáteli toti¾ rozteskní i dùstojníka. Víme jen, ¾e oba stateèní umounìní mu¾i šli z ruky do ruky a ¾e si po úspìchu jejich letadla troufl šéfpilot továrny Aero Josef Novák na tomto typu provést 255 pøemetù v necelých 45. minutách. Dívali jsme se do tváøe toho drobného stateèného èlovìka Stanovského a najednou jsme pochopili, ¾e lidé neriskují svùj ¾ivot jenom pro slávu a bohatství. Vùle tohoto mu¾e ho dovedla kdysi zdvihnout ze zákopù u Arrasu, kdy¾ jedné sluneèné nedìle zaèala první francouzská ofenziva první svìtové války. Vedla ho i v boji u Verdunu, podporovala ho v leteckých soubojích stihaèù, ale také v káznicích a koncentraèních táborech hitlerovského Nìmecka.
Uplynula léta a tento neuvìøitelný èlovìk, rytíø Èestné legie, hrdina dvou svìtových válek, dvakrát odsouzený k trestu smrti (podruhé v padesátých letech), odpoèívá na Olšanech. Obèas míjím jeho hrob a vím, ¾e byl do rakve ulo¾en v generálské uniformì, se šavlí na víku. Dostalo se mu však zadostiuèinìní u¾ za¾iva.
Kdy¾ svolal k padesátému výroèí bitvy u Arrasu své staré spolubojovníky Charles de Gaulle, pøišla jich u¾ jen hrstka. Mezi nimi i náš generál, kterého de Gaulle objal se slovy: “drahý pøíteli Viléme…“.
Text: Slavomír Pejèoch Ravik
Foto: Bedøich Kocek a internet
Rozbouøená hladina moøe se spojila s oblaky a mlhou v neproniknutelnou barieru. To u¾ mechanik Šimek zaèal nafukovat plovací kruh, proto¾e neumìl plavat. Mlha a slabý tah motoru pøibíjel ní¾ a ní¾ letadlo ke špièkám pìnících se vln. Po spoustì trýznivých minut se pøece jen ukázal šedivý pruh zemì a pak se z mlh vynoøily první domky Brindisi. To u¾ byl dvouplošník ní¾, ne¾ støechy pøízemních domkù! Tak doletìli a¾ k hangárùm pro vzducholodì – jaký zázrak! Staèilo pak vymìnit jeden z magnetù a doèerpat zásoby benzinu, aby se letoun, kdoví po kolikáté, mohl znovu rozjet letištìm. Tentokrát Stanovský zamíøil u¾ na sever, aby urazili poslední kilometry z tìch patnácti tisíc, které zbývaly na cestu k domovu.
èeskoslovenská letadla, která je jako èestný doprovod vedla na kbelské letištì. Døíve štábní kapitán, dnes u¾ generál ve výslu¾bì, dovyprávìl. Dávno zaprášená setkání s pøáteli toti¾ rozteskní i dùstojníka. Víme jen, ¾e oba stateèní umounìní mu¾i šli z ruky do ruky a ¾e si po úspìchu jejich letadla troufl šéfpilot továrny Aero Josef Novák na tomto typu provést 255 pøemetù v necelých 45. minutách. Dívali jsme se do tváøe toho drobného stateèného èlovìka Stanovského a najednou jsme pochopili, ¾e lidé neriskují svùj ¾ivot jenom pro slávu a bohatství. Vùle tohoto mu¾e ho dovedla kdysi zdvihnout ze zákopù u Arrasu, kdy¾ jedné sluneèné nedìle zaèala první francouzská ofenziva první svìtové války. Vedla ho i v boji u Verdunu, podporovala ho v leteckých soubojích stihaèù, ale také v káznicích a koncentraèních táborech hitlerovského Nìmecka.