Nerada létám, nerada cestuji. Cizí kraje ano, to bych ráda, ale to pøemis»ování nezvládám. Pøesto jsem na opakované tou¾ebné naléhání svolila k výletu do Egypta, do Hurghady. Byla jsem v Egyptì pøed tøiceti lety s Èedokem a to bylo toulavé dobrodru¾ství, jediné letištì v Káhiøe, cesta vlakem Asuanexpres byla pro nás jako verneovka.
Byla jsem pøeci jen trochu zvìdavá, jaký posun Egypt uèinil od té doby. Tak jsme koncem ledna vyrazili. A hned v den odjezdu jsem si byla jistá, ¾e jsem vytáhla „Èerného Petra“, jak bývá u mne tradicí. Na letišti nám oznámili, ¾e letadlo z Hurghady má poruchu a pøistane se znaèným zpo¾dìním. Mìli jsme letìt pìt minut po pùlnoci. Ve tøi ráno nám nabídli, ¾e nás odvezou do hotelu Diplomat, ale v šest ráno, ¾e zas musíme na letištì k odbavení. Zavazadla jsme ji¾ nemìli a kdy¾ jsem si pøedstavila tu improvizaci bez kartáèku na zuby, bez prádla, rozhodli jsme se, ¾e si støihneme bezdomovce. S nìkolika stejnì skautskými lidmi jsme nocovali na lavièkách na letišti. Byla to celkem sranda, jedna elegantní dáma vykøikovala (pardon) „seru na Egypt“, zlatý Krkonoše! Mùj partner padal z lavièky, já si muchlala ko¾íšek pod hlavu, ale dostali jsme kompenzaci v hodnotì 400 Kè na osobu na posilnìní v restauraci. Projíst ani propít se to nedalo, proto¾e mám cestovní neurózu a nepozøu ani „Ò“! Tak jsme koupili mandle a èokolády.
Koneènì ráno v devìt hodin jsme startovali, já notnì pøedávkovaná Xanaxem proti strachu. Pøistání probìhlo s turbulencí mezi skalami, radìji nevzpomínat! Na letišti jsme našli svùj zcela nový kufr zcela rozmlácený. Zástupce cestovky byl Arab, „dobše mluvim césky“, a ten nás vláèel rozestavìným letištìm a¾ do nìjaké kanceláøe, kde všichni kouøí, povídají, pijí kafe, mají èasu dost. Nakonec nám dali jakýsi papír, kde je namalovaný kufr a oznaèené defekty.
Autobus do hotelu nám ujel a tak jsme se zástupcem jeli taxíkem. Horor! Starý Peugeot z roku „X“, pøední okýnka vùbec nemìl, ale mìl pestré kobereèky všude. Kdy¾ nastartoval, byl to kombajn a jeho kravál byl pøehlušen hudbou a zpìvem øidièe, jak v té reklamì na Kitekat..
V hotelu jsme vyfasovali pokoj s výhledem do zdi a hned jsme reklamovali. Za 3 dolary bakšiše jsme koneènì bydleli. Výhled na kaskády bazénù, na moøe, na otáèivou vì¾ restaurace. Druhý den jsem dostala prùjem. Byla jsem sice vyzbrojena lékama od kamarádky, která je v Egyptì 8x do roka, ale Faraonova pomsta mne postihla ihned. Ovšem v Hurghadì je na ka¾dém kroku Apotheka -lékárna, kde uká¾ete na bøicho a u¾ vìdí, co vám mají prodat. Tak jsem jedla stejnì jen rý¾i, placky a èaj. Mìli jsme pochopitelnì dobrý alkohol v lednici, pravidelnì dezinfikovali útroby, ale Faraona chytil i mùj partner pøedposlední den. Pak jsme vyslechli od spolucestujících, ¾e to mìl ka¾dý druhý. A to jsme si prosím i zuby èistili balenou vodou, která je v jídelnì k dispozici stále. Mìli jsme mo¾nost zakoupit si nejeden atraktivní výlet za dolary, ale zvolili jsme jen výlet katamaranem s proskleným dnem. Já ho opustila ještì pøed vyplutím, kdy¾ jsem vidìla ty prorezlé necky a jak se to houpe! Výlet na ètyøkolkách do pouštì s tancem dervišù jsme odpískali pro støevní neduhy.
Hurghada je ¾ivé mìsto, plné kšeftù a kšeftíkù, neobyèejnì špinavé, hluèné, auta jezdí stylem „kdo netroubí, nejede“, jejich gumy snad nemìly vzorky ani jako nové, dopravní znaèky, aby pohledal! Èeši svornì pøáli místním øidièùm pár dnù na našich zasnì¾ených silnicích, ti by zkrotli! Rozveselila nás brilantní èeská poøekadla a pokøiky, které umìjí i policisté u detekèních rámù v hotelu. (Nazdar èeko, jak se maš, jakštakš, ¾ejo, pocem, je to zadarmo.) Ovládají i velmi neslušné repliky. A všemu se smìjí, i pøes tu bídu a špínu, která je pro nì normální. Moc jsme toho z Egypta neu¾ili, ale mìli jsme s sebou Šifru mistra Leonarda a tak jsme nastøídaèku èetli, le¾eli na plá¾i i kdy¾ nesvítilo slunce, popíjeli a odpoèinuli si na zpáteèní cestu.
Odletìli jsme za minutu dvanáct!
Vypjatou atmosféru umocnilo otištìní nesmyslných karikatur Mohameda a muslimové, i kdy¾ je nevidìli, dali najevo svùj nesouhlas. Hotely jsou poloprázdné, døívìjší veselé pokøiky mají jízlivý podtón, taxikáøi u¾ neupøednostòují bledé turisty, zavládla anarchie a strach. Snad se èasem situace urovná. Ka¾dopádnì jsem ráda, ¾e jsem doma, radìji budu stavìt snìhuláka a exotiku si pustím na videu.
propít se to nedalo, proto¾e mám cestovní neurózu a nepozøu ani „Ò“! Tak jsme koupili mandle a èokolády. 
katamaranem s proskleným dnem. Já ho opustila ještì pøed vyplutím, kdy¾ jsem vidìla ty prorezlé necky a jak se to houpe! Výlet na ètyøkolkách do pouštì s tancem dervišù jsme odpískali pro støevní neduhy.