Za trochu srandy bych šel svìta kraj!
Tak to vidíte! Pán mì stále uhání, u¾ jen abych zaèal psát, a» u¾ se prej do toho pustím, a sotva¾e opravdu zaènu, tak – no pøece ho slyšíte? Zavrtal se do svýho pelechu a odfukuje, a¾ se hory zelenají. Urèitì se mu teï zdá, ¾e je v jiným svìtì, kde je všechno v poøádku, nikdo na nikoho nevrèí a neštìká, všichni se na sebe usmívaj a maj se moc rádi. Jen si poslechnìte, jak chrápe, a¾ to duní.
Takhle to je, kdy¾ skoèíte majipsu na kus kosti! Ne, vùbec si nevymejšlím, to byste ho museli trochu znát, abyste vidìli, co je to za utrpení s ním chtít naškrábat kní¾ku! Nepøál bych vám to, dy» on by snad uštval i psa! Ale nechám toho, on ten mùj pán zase není tak špatnej, zvláštì, kdy¾ dostane plnou misku, pak s ním mohu vyvádìt psí kusy! Však ho mám taky strašnì rád, i kdy¾ obèas takhle vrèím. A bodejt bych nemìl! Povinností mám tak akorát, ¾ádnou lenošárnu, to by pro mne nebylo, a psích práv taky, pøesnì jak se sluší a patøí. Jedno mì ale pøece trochu mrzí, toti¾ ¾e se u nás doma nesmí loudit. Kdy¾ panièka vaøí, tak to se radìji rovnou nìkam odklidím, proto¾e ta vùnì, ta se snad nedá ani vydr¾et. I pes musí umìt dodr¾ovat disciplínu a musí se umìt ovládat. Jen¾e vyprávìj tohle ¾enský! A tak kdy¾ k nám pøijde na prázdniny naše Bela, tak buï, ¾e to neví, nebo ¾e na disciplínu moc nedá, ale v¾dycky nìco vy¾ebrá! Ona to, paneèku, umí jak nìjaká filmová hvìzda. Kdy¾ ti Moji nìco kuchtìj, obchází je v kruzích jako zhypnotizovaná. Hned jim sedí za zády, hned zase pøímo u plotny a dìlá ze sebe naivku. To na panièku m¾ourá tak sladce jako cukrová øepa a jako by aspoò pùl roku nedostala na¾rat. Páni sice køièej, ¾e je nevychovaná, a to pak Bela sklopí svý filmový øasy i ohon a ukøivdìnì odkráèí do pøedsínì. A zase na nì èuèí a mrká. A to tak dlouho, ne¾ nìco nevy¾ebrá! Na ni jsou zkrátka moji majipsi krátký! Trochu jí sice závidím, ale stejnì si myslím, ¾e loudit se nemá a ¾e z nás dvou mám já to správný vychování. A tak zatímco panièka vaøí, le¾ím v pøedsíni zády ke kuchyni jako mouchy vemte si mì a vùbec, ale vùbec mì nezajímá, co tam ty dva vyvádìjí. To by mohli dìlat tøeba peèený králíky, já zkrátka ne¾ebrám! Páníèek mì za to chválí a mnì je dobøe. Panièka zase tvrdí, ¾e jsem pes vyèuranej, ponìvad¾ koukám do zrcadla na stìnì, kde mám kuchyò celou pod kontrolou. No, má pravdu, ale tohle musí zùstat jenom mezi náma, proto¾e já ne¾ebrám!
Z toho povídání jsem dostal na nìco dobrýho chu». Radìj vám budu vyprávìt, jak jsem byl jednou moc a moc nemocnej. To jsem vám dostal od strejdy v bílým plášti takový hnusný bílý granule, o který by ani ten nejhladovìjší èokl nezavadil. Naše šéfka je balila do salámù, jen aby je do mne dostala. Triky na mì zkoušela všelijaký, ale já ty tabletky plival, jak se dalo. Nakonec jí pro radost jsem jich pøece jen pár spolknul. A vìøte nevìøte, já, kterej jsem se nemoh bolestí vyèùrat, jsem po nich najednou moh! Ale tak nìjak divnì, ¾e jsem z toho byl sám úplnì jelen. Lilo se mi toti¾ jen z huby, slintal jsem, kudy chodil a k tomu se ještì plazil a motal jako namazanej. Zkrátka z huby mi teklo jako z kohoutku. Já vím, vám se to dneska øehtá, ale mnì nebylo vùbec do smíchu, a kdy¾ jsme šli po ulici, potácel jsem se, a¾ se lidé za námi otáèeli. Bylo mi špatnì a moc jsem se stydìl, a¾ sem byl pod ko¾ichem celej èervenej.
A jednou, kdy¾ jsme zase vyšli na procházku, tak jsme na ulici potkali jednu dámu s èerným psíkem trpajzlíkem. A tahle pøemoudøelá psí panièka na mne koukla a zavyla: „Prosím vás, co tomu vašemu psovi je, ¾e mu z huby teèe, a¾ pìní?“
„Víte, ¾e já se nejdøíve taky lek?“ odpovìdìl bez rozmyšlení mùj pán, který pro legraci nikdy nejde daleko. „Myslel jsem si, ¾e má vzteklinu! Ale pozdìji se ukázalo, ¾e to není nic vá¾ného. Se¾ral jen kus hovìzího, a ta kráva pitomá mìla slintavku. Ještì, ¾e to takhle dopadlo! V¾dy» ta kráva mohla bejt šílená!“ Paní vyvalila voèi, pøitiskla k sobì svýho mazlíèka, a¾ to zapištìlo, a strachy se s námi nestaèila ani rozlouèit. A já se vám v tu chvíli tak smál, ¾e kdyby mi nebylo tak zle a kdybych se nestydìl, tak bych se válel smíchy po zemi.
„A zavìr? Ka¾dé vyprávìné musí mít pøece nìjaké vyvrcholení, nìjakou pointu,“ povídá mùj pán, který se v tu chvíli probudil. Pøestal chrápat, hory se rázem pøestaly zelenat a páníèek se posadil na kanapi. To mì teda dostal. Já si tu jen tak vyprávím, co mì napadne, a pointa nikde. Tak co tøeba tahle: Jestlipak jste si pozornì pøeèetli básnièky našeho pana Kníraèe z Kladna, toho - pardóóón – Pepy Fouska? To je príííma chlap, co øíkáte!? Ten nejenom¾e se dobøe vyzná v naší psí øeèi, ještì o nás píše krásné básnièky. Nemù¾u si pomoct, já mám rád lidi, který se nebojej srandy a šli by za ní svìta kraj... Ale tohle nemám ze sebe, to jsem slyšel od mého šéfíèka a on zase od nìjakýho Wericha.
Tak, a je to. A teï mi øeknìte, jestli tohle není bájeèná pointa?¨
Václav ®idek
***
Blues hlídacího psa Josef Fousek
Na hradbì støepù soumrak se poøezal
Pán zamkl vrata co na nì vítr hraje
Já hlupák ¾e jsem vylézal tak brzy
Kopnutí mì obèas pøinutí do boudy schovat slzy
Do hvìzdnaté noci uléhám Mám kvartýr blízko plotu
Noc mám rád i kdy¾ mì samota tí¾í
A velcí psi co neštìkaj'
Se na mì ze tmy plí¾í
Èert vem tu divnou psotu
A¾ pošlou moji duši na Venuši
Prohlédnu si zblízka Velkou Medvìdici
Zaštìkám blues o smutném štìnìti
a poèùrám patník na Mìsíci
Øetìz mì budí ze spánku Z ulice kroky mì straší
Štìkám a couvám do boudy ven blátivou jarní kaší
Kdyby mi nedávali jíst a pít
Roha bych vzal a bez øetìzu šel
Tam nìkam kde prý je Psí ráj
Máma mi o nìm vyprávìla
ne¾ vbìhla pod tramvaj
V kastrolu zamrzla mi voda Myš piruetou chce mì rozesmát
Šel bych s ní tancovat
Ale škoda vyvrzat teplo kdy¾ nemám na kabát
Zam¾ený okno pána kde modrá barva hopsá
A divná hudba brouká
Zùstanu radši v teple poèasí je pro psa
Kdybych mìl delší øetìz podíval bych se
na co se mùj pán kouká
Mo¾ná ¾e zítra uvidím svou krasavici Lízu
co ko¾ich na ni støíhají
co mašli nosí na krku
a je jak po striptýzu
Packou ji trochu zamávám
Mo¾ná mi polibek vrátí
Blí¾ k plotu boudu odtáhnu
a pán mì za to zmlátí....
Josef Fousek
* * *
Z knihy Václava ®idka a Blanky Kubešové „Kolja.. to neznáte mého psa!“
