Posázavský pacifik (10)

Čistá řeka Sázava

Tok řeky Sázavy určil před více než sto lety trať vlaku, který dnes známe jako Posázavský pacifik. Leccos jsme si o něm pověděli a, než se rozloučíme, vzdejme ještě hold té dávné řece. Původ jejího jména je nejasný, jisté však je, že odpradávna k ní patřilo osidlování a zušlechťování přilehlé krajiny. Soužití lidí a řeky se během věků proměňovalo až do dnešní podoby. Lidé i dnes řeku milují a z lásky k ní se sdružují, aby jí pomohli volně plynout.

V poslední době, přesně roku 2004, vznikla obecně prospěšná společnost Posázaví (www.posazavi.com). Projekt je nekomerční aktivitou založenou na dotacích a dobrovolnosti všech, nejen lidí, kteří řeku čistí, sbírají odpadky z toku a břehů, ale také obcí, měst, sponzorů a partnerů. A tak dochází k tomu, že dobrovolníci letos opět již po šesté vyčistí řeku Sázavu; najdou se totiž i takoví dobráci, kteří si ji pletou s popelnicí.

Stejně jako loni bude řeka rozdělena na pět pracovních úseků, každý z nich bude mít svého vedoucího a svůj zásobovací tým.

V loňském roce více než 1000 dobrovolníků vyčistilo úsek řeky dlouhý přes 150 kilometrů. Sesbírali přes 37 tun odpadků, především plastových lahví, igelitových obalů, ale také starých lednic, sudů, torz rybářských lodí, koleček, jízdních kol či pneumatik. Kuriozitou byl dokonce ze zadní strany otevřený trezor – že by nějaký předmět doličný? Odpadky a jiný nepořádek se odklízejí za pomoci kánoí nebo raftů, na kterých jsou sváženy do míst, kde je lze naložit na nákladní auta a odvézt na skládku.

Patronkou projektu „Čistá řeka Sázava“ se opět stane zpěvačka Aneta Langerová. Aneta pomáhala informovat veřejnost, že projekt Čistá řeka Sázava existuje, že se ho může zúčastnit každý, třeba i finančním příspěvkem. Ke své účasti Aneta Langerová řekla: „Oslovují mě různé projekty a vybrat si z nich není jednoduché. Tento sympatický a smysluplný projekt jsem se rozhodla podpořit vzhledem k tomu, že k Sázavě mám už nějaký vztah a také proto, že projekt Čistá řeka Sázava je zaměřen na přírodu. Když jsem čistila Sázavu poprvé, byl to docela adrenalin, jelikož jsem tehdy seděla poprvé v lodi a neuměla jsem ji ani zastavit . Chytala jsem se větví a podobně a byla jsem ráda, že jsem to přežila. Podruhé jsem si to už mohla užít a být tak i víc užitečná. Věřím, že jednou, až my lidé dostaneme rozum a pochopíme, že na odpadky jsou popelnice a ne příroda, budeme se moci už jen projíždět v lodích po řekách, kochat se čistou přírodou a nebudeme muset nic sbírat.“

V roce 2010 byla Správní radou společnosti Posázaví schválena pravidla činnosti. Tato pravidla obsahují zásady a principy transparentního chování společnosti Posázaví v případě přijímání darů a finanční podpory. To má prohlubovat vzájemnou důvěru mezi společností Posázaví a sponzory. Respektování těchto Pravidel pak dále podporuje naplňování cílů a hodnot, k jejichž dodržování se všichni zavázali v rámci projektu Čistá řeka Sázava. Správní rada společnosti si vyhrazuje právo odmítnout finanční dar, který by odporoval zásadám a cílům Společnosti. Organizátoři akce Čistá řeka Sázava se ale bez pomoci dárců neobejdou; celkové náklady na úklid řeky Sázavy se každoročně blíží 400 000 korun.

Jak sdělují organizátoři, pro zájemce, ochotné i letos pomoci s čištěním řeky Sázavy a jejích břehů, jsou připraveny pracovní a ochranné pomůcky, zapůjčení vodáckého vybavení, doprava podél řeky, ubytování (vlastní spacák a karimatka), stravování (3 x denně), účastnické tričko i vstup na závěrečný slavnostní večer.

Nepochybuji o tom, že na tom večeru zazní i trampské písně. Jednu z nejznámějších, kterou před 72 roky složil mládenec Emanuel Prkno zvaný Sally, si zapějme všichni, kterým je milá. Je to samozřejmě Ascalona.

Táborák zvolna zhasíná, osada už jde spát, kytara tiše doznívá, do duše padá chlad,
stařičký šerif už líně ruku po láhvi vztáh, pistole chová na klíně, brouká si v temnotách.

Když jsem byl mlád, bývala Ascalona nejhezčí osadou, kterou jsem znal,
jak častokrát hýřila Ascalona divokou náladou, již Bůh nám přál,
však slávě pistolí už zvolna dozvání a lesem nehlučí to vlčí volání,
já půjdu spát, však vlajka Ascalony musí nad mým hrobem navěky vlát.

Vyschly už láhve na stole, pohasl ohňů žár, šerif své těžké pistole pověsil na stožár,
na vlajku smutně se dívá, kytaru pohladí a jeho hlava šedivá vzpomíná na mládí.

Když jsem byl mlád, bývala Ascalona nejhezčí osadou, kterou jsem znal,
jak častokrát hýřila Ascalona divokou náladou, již Bůh nám přál,
však slávě pistolí už zvolna dozvání a lesem nehlučí to vlčí volání,
já půjdu spát, však vlajka Ascalony musí nad mým hrobem navěky vlát.

Olga Janíčková

* * *

Zobrazit všechny články autorky